S anglickými zaměstnanci či obchodními partnery si bez obav můžete popovídat leda tak o počasí. "V případě britských, a svým způsobem i švédských kolegů, bych nedoporučoval nemístně žertovat na účet královské rodiny," radí Igor Hulák, manažer ze společnosti Strom Telecom. Cizinci by se také v neznámém britském kolektivu měli zdržet poznámek na téma zbytečné lpění na tradicích. Podle šéfa společnosti Adastra Corporation Jana Červinky je třeba v Kanadě dobré zapomenout na otázky rasové a národnostní diskriminace. V Německu kolegům nepřipomínejte fašistickou minulost jejich národa. Obecně platí, že když neznáte člověka, s nímž se na pracovišti bavíte, vyhněte se náboženským a vnitropolitickým tématům. Konverzaci třeba stočte na úspěchy jeho firmy, na počasí a krásy místní země.
Japonské "zvážíme to" znamená ne
Když dva říkají totéž, není to totéž -i to je třeba vzít v úvahu při setkání s kolegy-cizinci. Martin Novák, finanční ředitel pro střední a východní Evropu firmy ConocoPhillips, pracoval ve Spojených státech v centrále společnosti. Z pozice finančního manažera vedl tým špičkových profesionálů. "Krátce po mém nástupu jsem ve snaze pochválit kolegu za vyřešení složitého problému použil výraz O. K. Jeho reakce mě překvapila. Místo aby ocenil slova uznání, skoro se urazil," vzpomíná Novák.
"Pochopil jsem, že pokud chci někoho pochválit, musím volit výrazy o dva tři stupně pozitivnější. Ono totiž české, evropské O. K. zní americkým uším jen jako ,ujde to'." S přímým jednáním, kdy jsou věci pojmenovány konkrétně, nemívají Češi problémy. Tato atmosféra je příznačná pro spolupráci s Němci, Švédy či Američany. Ale třeba od Japonců se málokdy dozvíte něco konkrétního. Své emoce skrývají, neuslyšíte jasné ne. Během rozhodování berou v úvahu všechny možnosti (proto je jednání dlouhé), usilují o souhlas celého týmu vyjednavačů. Pokud ukončí schůzku slovy "tohle ještě zvážíme", její výsledek ve skutečnosti zamítají. Evropany to sice dohání k šílenství, avšak je třeba ctít, že podobné jednání pramení z tradičních japonských mravních principů.
Američané si nestěžují, Italové křičí
Rozdíly v kultuře a životním stylu národa se promítají i do atmosféry na pracovišti. "Domnívám se, že britské pracovní prostředí je v porovnání se skandinávským hektičtější a lidé tráví v práci více času," říká Igor Hulák. Švédové a Nizozemci patří i podle průzkumů z pracovního hlediska k pohodovým zemím s nejkratší pracovní dobou.
Britové se k cizincům, zejména zpočátku, chovají odtažitě. Zato Italové si rádi s každým podají ruku a popovídají si. Diskutují emotivně, hlučně, jejich otevřenost umožňuje rychlou dohodu. Podle Jana Červinky je atmosféra na kanadských pracovištích vlídnější a kultivovanější než v Česku. Více se tu však žije prací, na soukromí nezbývá mnoho času a v zaměstnání se člověk "nezastaví". Prostoje nemají rádi ani v Americe. Stejně tak jako stěžování na práci a problémy s ní spojené. "Pokud se někomu nelíbí, co dělá, nebo se necítí dostatečně ohodnocen, změní prostě buď profesi, nebo zaměstnavatele, nebo obojí," dodává Martin Novák z ConocoPhillips. Naproti tomu Japonci tráví většinu svého života v jedné firmě. Přísně ctí její hierarchii, neobcházejí svého přímého nadřízeného. Nemůžete tam šéfovat starším lidem, než jste vy. Nadřízenému se neodmlouvá, má vždy pravdu. Upřednostňován je kolektiv, ne jednotlivec. V konzervativních japonských firmách není prostor pro humor.
Globalizace je neúprosná. Není výjimkou, že pracovník nadnárodní společnosti v úterý jedná v Paříži a ve středu v Torontu, odkud se přesune do Berlína.
Prvky národní kultury a jejího promítání do mentality a jednání manažerů se zabývá takzvaný interkulturální management (užívá se i pojem multikulturální či crosskulturální management). Obor se vyučuje na ekonomických školách i v soukromých vzdělávacích agenturách.
 |
Chystáte se kolegovi, nebo dokonce šéfovi říct něco pěkně od plic? Jak na to? Čtěte ZDE. |
