Stárnutí společnosti má řadu rozměrů s ohledem na specifické potřeby seniorů (bytový, zdravotní péče s narůstající vahou gerontologie, dopravní obslužnosti s ohledem na nižší hybnost, psychologický vzhledem k osamocenosti značné části starších osob atd.). Nicméně právě finanční stránka očekávaného nepříznivého demografi ckého vývoje – to znamená schopnost profi nancovat normální fungování staré populace, a to i vzhledem ke zmíněným specifikům znamenajícím nápor na veřejné finance, bude zřejmě nejzávažnější. Jádrem přitom zůstane nalezení konsensu v přijatelném poměru mezi hladinou příjmů za práci a starobním důchodem.
Aby nebyl odstup, resp. přechod mezi zaměstnaneckým hrubým příjmem a starobním důchodem, který je nyní na hranici 42–43 % (a stále se snižuje) příliš razantní, bude nutné mezeru vyplnit právě doplňkovým příjmem – třeba právě z penzijního připojištění.
Již bylo řečeno, že desetiprocentní náhradový poměr, generovaný z penzijního připojištění vedle cca 40% náhrady z prvního, základního pilíře, vždy měřeno čistými příjmy, by mohl být přijatelným řešením, ovšem za podmínky splnění celé řady předpokladů.
Existuje i další argument pro penzijní připojištění: Jde skutečně o docela výhodnou investici. Na tom, aby se člověk připojistil, nemá snad zájem jen on sám osobně, či jeho nejbližší, třeba ti mladší z rodiny (byť ti jistě ocení – i když možná velice potichu), že si připojištěný vlastně dobrovolně omezuje svou dnešní spotřebu, ale zájem má také stát. Ten musí brát velice v potaz, nakolik se jeho občané starají o svou fi nanční budoucnost, a jaká zátěž státní pokladnu čeká v budoucnu v podobě sociálních výdajů (zvláště v poměru k příjmům). Stát proto musí své výdaje optimalizovat na velmi dlouhou dobu a tak, aby odhadovanou zátěž v čase rozložil pokud možno rovnoměrně. To je ostatně důvod, proč už deset let dává z rozpočtu ročně nejdříve miliardu a dnes skoro tři miliardy v podobě státního příspěvku.
Je dobré se připojistit i proto, že se tu nabízí možnost využít státní podporu. A to takovou, že z penzijního připojištění dělá díky státnímu příspěvku a daňovým úlevám jednu z nejlukrativnějších investičních příležitostí snadno dostupnou doslova pro každého dospělého občana, a přitom zároveň i jednu z nejbezpečnějších.
Přestože primárně jde o úspory cílené na stáří, jde vždy o Vaše vlastní peníze. Představují jakousi „železnou rezervu“, na kterou je možné po určité době v případě naprosto neočekávané fi nanční havárie u sebe či v rodině sáhnout. Nezakrýváme, že zákonodárce s touto možností počítal, a do zákona zahrnul možnost, že peníze nebudou čerpány v souladu s původním účelem, ale předčasně. Je pak spravedlivé, že v těchto případech odnímá státní podporu. Člověk by však o své peníze – a i tak poměrně slušné výnosy z podílů na hospodaření penzijního fondu – přijít neměl.
|
Ukázky z knihy | |
Úryvek je z knihy "Penziní připojištění, 2.rozšířené vydání" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
Naučte se investovat, 2. rozšířené vydání
Investování pro začátečníky
Finanční matematika pro každého, 5.vydání
