Jak se vám daří sladit osobní a pracovní život?
Obávám se, že ačkoli neustále zdůrazňuji potřebu slaďovat osobní a pracovní život všem lidem v okolí, sama ji příliš v potaz neberu. Pamatuji si, že když jsem se osamostatnila, bylo velmi těžké vůbec pomyslet na „život“ – tak moc jsem chtěla vybudovat úspěšnou firmu, že právě osobní život zůstal jaksi stranou. Byla jsem v tomto ohledu nespolehlivá.
Zorganizovala jsem večerní setkání přátel a v poslední minutě jsem ho zrušila, protože bylo potřeba něco nutně připravit pro klienta. Nakonec jsem vzdala organizování čehokoli a trávila všechen čas v kanceláři. Dnes už vím, že nemohu pořádně fungovat, pokud si neudělám čas na soukromý život. Stále sice pracuji víc než deset hodin denně a často i o víkendech, ale také si uvědomuji, že pokud budu pracovat bez přestávky, i ty nejmenší problémy se budou zdát obrovské. Po pár dnech volna se podíváte na stejné problémy a divíte se, co na nich bylo tak zásadního.
Jak vaši vytíženost snáší partner?
Můj partner je také trochu posedlý prací. Často se nám tak stává, že se buď téměř nevidíme, nebo mluvíme jen o práci. Na druhou stranu spolu vycházíme tak dobře proto, že nás oba baví sport. Společně běháme – pětkrát týdně obvykle alespoň hodinu denně – a o víkendu hrajeme tenis. Fakt, že se sportu věnuji aktivně i pasivně, považuji za velkou výhodu i pro pracovní život. Ráda ráno vstanu dřív, abych si stihla zaběhat, nebo po náročném dni směřuji na kurt – stres jednoduše opadne, jakmile začnu prohánět tenisový míček.
Hodně lidí mi říká, že mám štěstí, pokud si najdu čas jít běhat nebo do tělocvičny. To mě vždycky dopálí. Vím, že to může znít otřepaně, ale jediný způsob, jak vybudovat úspěšnou firmu, je pracovat tvrdě a více než ostatní. A jediná šance, jak se vyrovnat s tvrdou prací, je udržovat se ve formě, dělat něco, co mě zbaví stresu.
Často pracujete z domova. Usnadňuje vám to život?
Z domova pracuji obvykle o víkendech nebo o dovolené. V průběhu normálního pracovního týdne bývám ráno první v kanceláři a večer zase poslední. Práce z domova určitě dělá život snazším. Využívám notebook, mobil a další vymoženosti, které mi umožňují udělat vše, na co normálně potřebuji kancelář – až na jednání nebo sledování událostí, o kterých se z mailů nedozvím.
Na druhou stranu je pro mě i mého partnera skoro nemožné vzít si „opravdové“ volno. Dohodli jsme se proto na pravidlu, že o dovolené se minimálně dopoledne na e-maily ani nepodíváme. Tuto dohodu ale komplikuje fakt, že zaměstnanci i klienti vědí, že i v době volna jsme na mailu i na mobilu.
 |
MLUVENÝ PROJEV: o výsledku rozhoduje každé vydechnutí |
Staráte se o svou matku. Jak se vám podařilo péči zajistit?
Moje matka je úplně skvělá a nerada by slyšela, že jí zajišťuji péči. Žije totiž sama v Británii, zatímco já bydlím tady v České republice. Podporuji ji ale finančně a pravidelně ji jezdím „kontrolovat“, alespoň jednou měsíčně. Cestuji proto do Británie a ona zase jezdí sem. Musím přiznat, že to nejlepší, co mě mohlo v péči o matku potkat, byl internet.
Moje matka počítače neměla ráda, dokud jsem jí nekoupila vlastní. Dnes, když už nemá sluch ani zrak úplně v pořádku, komunikuje se všemi e-mailem. Každé ráno od ní dostanu zprávu, jak se má, co dělala předchozí den a podobně. Je to způsob, jak s ní „mluvit“ a vědět, zda je všechno O. K. Pro ni je to zase forma komunikace bez boje s telefonem a placení účtů za něj.
Jaké nedostatky vidíte v péči o seniory v České republice ve srovnání s Británií?
Domnívám se, že naše problémy nejsou příliš odlišné od těch britských. Pravděpodobně víte, že v Británii jsou soukromé pečovatelské domy pro starší lidi, kteří již nejsou schopni postarat se sami o sebe. Ale možná nevíte, že náklady jsou tak vysoké, že si je většina rodin nemůže dovolit.
Alternativou je využívání státních domovů, které nemají moc dobrou pověst a nejsou snadno dostupné. Výše důchodů je v Británii směšná, podobně jako tady. Srovnáteli přepočet, britské důchody se zdají rozumné, ale porovnejte si životní náklady: sám senior si jednoduše nemůže dovolit žít pouze ze státního důchodu. Proto někdy starší lidé v zimě umírají ve svých domovech – nemohou si dovolit zaplatit účty za topení.
Co by mohlo situaci zlepšit?
Domnívám se, že jednou z vhodných cest – v České republice i v Británii – by bylo udržovat stárnoucí populaci déle v aktivitě. Mezi lidmi kolem 60 až 65 let věku je mnoho zkušených osob, které mají odejít do důchodu. Ale v 60 letech nejsme tak staří. Znám hodně lidí, kteří svůj život víceméně vzdali ve chvíli, kdy odešli do důchodu. Ale stejní lidé mají takové dovednosti a znalosti, které lze jen těžko najít. Možná kdybychom jim „dovolili“ pracovat tak dlouho, jak sami chtějí, zůstali by zdravější, a tedy i samostatnější po delší dobu.
Kariéra versus rodina
Jo Weaver Je majitelkou a ředitelkou PR a marketingové agentury JWA Prague. Zároveň působí jako předsedkyně představenstva Britské obchodní komory. Do ČR přijela z rodné Británie na začátku 90. let, pomáhala zde zakládat právnickou kancelář.
