Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Odkud se bere odvěká lidská touha po zlatě

aktualizováno 
Trvalo dlouho, než člověk dospěl ke zlatu jako k formě všeobecného ekvivalentu. Zlato nebylo všude k dispozici a také ho nebylo vždy dost. Zlato se však, a to jednoznačně ve všech historických obdobích včetně žhavé současnosti, prokázalo jako nejlepší nástroj garance hodnoty peněz, svobodné směny a svobody jednotlivce.
Trezor, peníze (c) profimedia.cz/corbis

Trezor, peníze (c) profimedia.cz/corbis | foto: Profimedia.cz

Zlato představuje pro člověka pevný bod civilizace. Jeli zlato základem měny, pak ověření poctivosti obchodních partnerů nebo kvality zlaté mince emitujících bank je poměrně snadné a dostupné. Stačí zlato převážit, přezkoumat jeho ryzost a získané údaje porovnat s úředně deklarovaným zlatým obsahem měnové jednotky.

Americký ekonom John Kenneth Galbraith (*1908) v roce 1975 sarkasticky poznamenal: „Většina věcí v životě – auta, milenky, rakovina – je významná jenom pro ty, kteří je mají. V protikladu k tomu jsou peníze stejně důležité jak pro ty, co je mají, tak i pro ty, kteří je nemají. Obě skupiny přiměřeně mají potřebu jim rozumět a obě skupiny si musí plně věřit, že jim opravdu rozumí“.

V tomto výroku se Galbraith shoduje s klasikem liberální ekonomie Friedrichem von Hayekem (1899–1882): „Naše generace často zapomíná, že systém soukromého vlastnictví je nejdůležitější zárukou svobody jak pro ty, kteří vlastní majetek, tak i téměř stejně pro ty, kteří žádný nemají. Jen díky tomu, že moc nad výrobními prostředky se dělí mezi mnoho nezávisle jednajících lidí, nemá nad námi nikdo naprostou moc a jakožto jednotlivci můžeme rozhodovat o tom, co s námi bude“.

Fenomén, pojem i funkce peněz, a tedy i zlata jako dosud nelépe ověřeného prostředku směny, a také teorie měny, peněz, státu a práva tudíž neexistují až od doby merkantilistů či Adama Smithe. Tyto kategorie a společenské fenomény nejsou monopolním vlastnictvím ani rukojmími novodobých ekonomů. Stejně tak nepatří Mezinárodnímu měnovému fondu, Světové bance ani Evropské centrální bance. Nejsou prostě monopolem žádné vědecké školy, směru nebo doktríny. Existují zde totiž odjakživa, od chvíle, kdy došlo k dělbě práce ve společnosti, k přebytkům a absolutním nedostatkům jistých komodit včetně územních diferencí. Tyto fenomény můžeme vypozorovat od prvních nálezů zlata až po hmotné památky, které dnes máme k dispozici k dějinám státu a práva.

 Peníze vypovídají především o právu vlastnickém, garantovaném veřejnou mocí. Zlato je spíše garantem hodnoty na individuální úrovni, a to dokonce nezávisle na veřejné moci. O tom svědčí růst náklonnosti ke zlatu u řadových Američanů, jakmile Richard Nixon v roce 1974 zrušil zákaz soukromé držby zlata, který platil od roku 1933. Tento krok byl vzdáním holdu zlatu na možném konci jeho měnové úlohy, neboť tentýž Richard Nixon „uzavřením zlatého okna“ dne 15. srpna 1971 zrušil zbývající možnosti směnitelnosti dolarových deviz v rukou zahraničních centrálních měnových subjektů za americké měnové zlato na základě brettonwoodských dohod, podepsaných v roce 1944.

Adam Smith (1723–1790) říká: „Dělba práce, z níž vyplývá tolik výhod, nebyla vytvořena lidskou moudrostí… Je to nezbytný, ač velmi pomalu a postupně se rozvíjející následek jistého sklonu lidské povahy… Je to sklon k obchodování, vyměňování jedné věci za druhou.… Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž zřetel k vlastním zájmům. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim vyplynou… Jednotlivec se řídí svým vlastním prospěchem, ale jako v mnohých dalších případech ho vede jakási neviditelná ruka, aby mu pomohla dosáhnout cíle, o který mu vůbec nejde… tím, že sleduje vlastní zájmy, často prospěje zájmům společnosti více, než kdyby jí chtěl skutečně prospět.“

Anglický ekonom John Maynard Keynes (1883–1946) k tomu v roce 1920 dodal: „Nenajdeme rafinovanější ani spolehlivější prostředek k rozvrácení existujících základů společnosti, než je zkažení měny. Tento proces využívá všech skrytých sil ekonomických zákonitostí na straně destrukce a činí tak způsobem, který není schopen rozpoznat ani jeden člověk z miliónu.“

Měna, peníze a zlato jsou kategoriemi příliš etickými, než aby byly ponechány jen politikům, vládcům, ekonomům či ideologům. Vznikem zlatého standardu byla v 19. století nastartována moderní doba, obnovení zlatého standardu se stalo předmětem diskusí po obou světových válkách. Z hlediska mezinárodního práva je zlato v ofi ciální měně defi nováno teprve 32 let a to je v tisíciletém toku dějin příliš krátká doba, než abychom dělali ukvapené závěry o současném významu zlata jako měnového kovu.

Jak ušetřit na daních? Kdy použít společné zdanění? Jak vyplnit formulář?  Čtěte ZDE.

Odkud se však bere ta odvěká lidská touha po zlatě?

To se pokoušel vysvětlit prostřednictvím psychoanalýzy Sigmund Freud (1859–1939). Hluboko v lidském podvědomí jsou prý zakotveny speciální instinkty, které právě zlato jako symbol uspokojuje. Tvrdili to i Freudovi názoroví souputníci a následovníci. Psychoanalytik E. Jones v roce 1917 zcela trefně prorokoval, že: „Myšlenky o vlastnictví a bohatství stále tvrdošíjněji přiléhají k myšlence peněz a zlata, a to zcela z psychologických důvodů. Tento pověrčivý postoj bude stát zejména Anglii po válce mnoho obětí, neboť budou činěny pokusy za jakýchkoliv nákladů znovu obnovit zlatou měnu.“ Nemýlil se. Proto všechny psychoanalytiky v roce 1930 odcitoval J. M. Keynes ve své knize „A Treatise on Money“ a jednu kapitolu nazval příznačně – Auri sacra fames, prokletý hlad po zlatě. Nelze podléhat ani posedlosti po zlatě, ani jednoznačným teoriím. Připomeňme ještě, že v tomto díle Keynes poprvé formuloval svůj návrh na vytvoření nadnárodní centrální banky, čili v určitém smyslu předjímal vznik Mezinárodního měnového fondu a Evropské centrální banky.

Milton Friedman (*1912), významný americký ekonom druhé poloviny 20. století a přední zastánce monetarismu, tedy teoretického směru, podle kterého lze hospodářský růst řídit množstvím měny v oběhu, říká: „Po více než století civilizovaný svět shledával za konkrétní manifestaci svého bohatství kousek kovu získaného v hloubi země, který byl za velkého úsilí opracovaný, dovezený z velkých vzdáleností a pohřbený ve spletitých sklepeních pod zemí… Co… příklady ilustrují … je skutečnost, jak je v měnových otázkách důležitá úloha nahlížení na věc, úloha iluze nebo mýtu“.

„Naše vlastní peníze, peníze, se kterými jsme vyrostli, systém, kterému jsou podřízeny, nám připadají ‚skutečné’ a ‚racionální’. Peníze ostatních zemí se nám často zdají být jako papír nebo bezcenný kov, i když kupní síla takové jednotky je vysoká“. To, co Milton Friedman říká, je jasné a samozřejmé. Zlato jako měnový kov se netýká pouze jednoho století. Friedman žil v USA a nemusel tedy jako obyvatelé střední Evropy 20. století zažít, jak vlastní peníze jsou podřízeny systému, který jim nedopřál vyrůst. To, co si Evropané zažili s penězi, bylo opravdu neskutečné a iracionální. Proto je v Evropě sentiment na zlato v roli měny daleko trvanlivější.

Ukázky z knihy
Jana Struže a Bohumila Studýnka:
ZLATO - Příběh neobyčejného kovu

1. díl: Drahé kovy: ideální podoba peněz


Úryvek je z knihy "ZLATO: Příběh neobyčejného kovu" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
Naučte se investovat, 2. rozšířené vydání
Investování pro začátečníky

Finanční matematika pro každého, 5.vydání

Autor:


Jak si vybudovat finanční rezervu

měsíců % měsíců
Vypočítat
Měsíčně spořte
Zjistit přesnější výpočet


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Michal Valentík, investiční ředitel společnosti Broker Trust
Zažijí akciové trhy pád? Trocha statistiky potvrzuje známá pravidla

Na akciových trzích se žádné výrazné veletoče nyní nekonají. Rozkolísanost trhu je na historickém minimu a především americké akciové indexy jsou na svých...  celý článek

Ilustrační snímek
Zisk dvacet tisíc denně? Nevěřte všemu, může jít o trik v překladu

Kdo chce začít investovat, jde na internet. Tam je informací nejvíc. Jenomže ne vše, co se píše, je pravda. Stejně jako nemusí být úplně pravdomluvný člověk,...  celý článek

Ilustrační snímek
Investice: Kde vám dobře vydělají dva tisíce a kam uložit velké částky

Kam s penězi, když na spořicích účtech se sazby pohybují pod jedním procentem? Je dnes vůbec možné zhodnotit finance alespoň tak, aby je „nesežrala“ inflace?...  celý článek

Další nabídka

Kurzy.cz

Sobotka: Minimální mzda bude od ledna 12.200 korun. Co na to ekonomové a firmy?
Sobotka: Minimální mzda bude od ledna 12.200 korun. Co na to ekonomové a firmy?

Minimální mzda v Česku se od ledna zvýší o 1200 korun na 12.200 korun, tedy o 11 procent. Rozhodl o tom dnes kabinet. N... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.