Zaměstnanci ve státním sektoru mají díky zákonu o platu poměrně široce upravenou problematiku platů, způsobu ohodnocování, vyplácení a podobně. Tato zákonná pravidla jsou poměrně kvalitní zárukou a jistotou pro zaměstnance v otázkách jejich platu.
Ale v soukromém sektoru je zákon o mzdě o dost benevolentnější. Je zde dána daleko širší volnost smluvních stran při stanovování výše mzdy a dalších finančních plnění, například "odměn a prémií", což někdy mívá ve svém důsledku za následek značnou nejistotu ze strany zaměstnance ohledně konkrétní výše jeho mzdy.
Samotný zákon o mzdě však žádnou definici odměn a prémií v soukromém sektoru neobsahuje. Proto je vždy potřeba, aby se zaměstnanec předem důkladně seznámil s pravidly, která zaměstnavatel konkrétně stanoví pro určení výše pohyblivých složek. Je totiž zcela na zaměstnavateli, jaká pravidla určí, zda budou tyto složky vypláceny podle nějakého objektivního klíče (například provize, splnění úkolů, obchodní výsledky), nebo se bude jednat o ohodnocení zaměstnavatele zaměstnancovy práce v tom kterém konkrétním měsíci.
 |
Pozor na diskriminační otázky! |
O diskriminaci by se jednalo, pokud byste měli za stejnou práci stanovenou rozdílnou mzdu, což zřejmě asi nemáte. Zaměstnanec nemusí s tímto způsobem určování "odměn" souhlasit, ale svůj nesouhlas by měl vyjádřit dříve, než podepíše pracovní smlouvu, protože podpisem dojde k uzavření pracovní smlouvy a k vyslovení souhlasu mimo jiné i s těmito mzdovými pravidly.
