I sami majitelé jsou pod tlakem – chtějí-li se svou firmou uspět na stále více konkurenčním pracovním trhu, většinou musí na dlouhá léta zapomenout na dovolenou, často nezbývá čas na spánek, když už si čas na odpočinek najdou, zjistí, že ani odpočívat nedovedou – v hlavě stále řeší potíže s dodavateli, problémy se zaměstnanci... Navíc moderní člověk většinou ani neví, jak správně odpočívat, aby „dobil baterie“. Člověk vydrží hodně, na druhou stranu pokud toho na sebe naloží dlouhodobě víc než je schopen zvládnout, může snadno „vyhořet“. Následky mohou být velmi vážné, někdy i smrtelné.
Japonci znají pojem karoši čili smrt z přepracování. Tento jev byl v Japonsku, jehož obyvatelé jsou celosvětově proslulí svou pílí a pracovitostí, poprvé definován v roce 1982 a postupně se dostal i do mezinárodních slovníků. Označuje náhlou smrt na srdeční či mozkovou příhodu, vyvolanou v práci rostoucí fyzickou únavou a přetížením. Přepracování může být podle japonského ministerstva zdraví a práce příčinou úmrtí po dlouhých pracovních směnách a obrovském množství přesčasů. Pokud člověk odpracoval přes 100 přesčasových hodin v posledním měsíci nebo přes 80 hodin v posledním půl roce. Podle statistiky v roce 2000 zemřelo v Japonsku na přepracování 85 lidí. O rok později jich bylo již 143 a v roce 2002 dokonce 317.
Češi nejsou Japonci
Čechům údajně ve srovnání s Japonci, pro jejich laxnější přístup k práci, karoši ve většině případů nehrozí. Zlé jazyky řeknou, že Čech se nikdy „nepředře“. I u nich si ale nedostatek odpočinku a příliš mnoho práce a s ní spojeného stresu vybírá svou daň. Nemusí jít rovnou o život, přepracovaným zaměstnancům i podnikatelům hrozí přinejmenším syndrom vyhoření.
Syndrom vyhoření se u člověka projevuje tělesným a emocionálním vyčerpáním, únavou, popudlivostí, nedůvěřivostí, depresemi. Ve vztahu k okolí pak negativním postojem k vlastní práci a ke svým spolupracovníkům. Někdy se emoce hromadí a hromadí; pak stačí málo, nějaká naprosto nevinná záminka a člověk doslova vybuchne a smete vše, co mu stojí v cestě. Kromě určité životní jistoty a přísunu peněz nevidí "vyhořelý člověk" ve svém zaměstnání či podnikání již žádné dobré stránky.
PODNIKÁTE? CO NESMÍTE ZATAJITI odpočívat se musí umět
Aby se člověk neuštval k smrti ani nevyhořel, je nutné nerezignovat na odpočinek. Správně odpočívat však není jednoduché.
Rad a pouček o umění odpočívat existuje celá řada, nejdůležitější je mít na paměti, že vždy jde o individuální záležitost. Každý by měl relaxovat podle svého gusta a hlavně pro radost. Pro někoho, kdo většinu dne stráví sezením v kanceláři, nebude tím správným odpočinkem večer u televize, stejně jako jogging není to pravé pro ty, kteří den stráví tvrdou fyzickou prací. Při odpočinkové aktivitě je nutné nezapomínat také na spontánnost a radostný prožitek.
Důležitou součástí životního stylu je i jasné oddělení práce a soukromého života, umění lehce přecházet z jedné situace do druhé, nejlépe pomocí rituálů. Dobrou radou je třeba každý den po příjezdu z práce si dát klíče od auta do kapsy a zapomenout na práci. Je třeba si rovněž uvědomit, že spánek není relaxací, pokud člověk neuléhá odpočatý.
Nezvyklé volno
U lidí, kteří nejsou zvyklí mít volný čas, nastává ve chvíli, kdy vypadnou z koloběhu pracovních povinností, nemoc z volného času. Protože nedokáží odpočívat během týdne, vybírá si jejich organismus daň v době volna. Namísto požitku z dovolené tak trpí nevolností, bolestmi žaludku či příznaky podobnými chřipce. Během pracovních dní se přitom podobné problémy u těchto lidí neprojevují.
Podle lékařů lidé, kteří trpí tímto syndromem, nedokážou po práci vypnout a skutečně odpočívat, místo toho jsou stále ve stresu. Přijde-li čas volna, v organismu se vše projeví.
Volno či víkend může být pro mnohé stresujícím také tím, že nemají zorganizovaný čas. Tráví-li ho navíc s rodinou či s příbuznými, na které nemají během pracovního týdne čas, nedokáží odpočívat a pro mnohé je to spíše útok na nervovou soustavu. Tělo je tak nadále zatěžováno stresem.
OPEN SPACE: ŠOKSpát se musí
S odpočinkem souvisí také dostatek spánku. Nejlepším způsobem jak obnovit své síly, je pořádně se vyspat. Když je spánku málo nebo je nekvalitní, jsou lidé nervózní, podráždění a v depresi. Klesá i jejich produktivita, protože nevyspalý mozek nedokáže pracovat naplno.
Zdravý spáč by za noc měl projít několika spánkovými cykly, které jsou tvořené čtyřmi střídajícími se fázemi. První z nich, kdy mozek pracuje v uvolňujícím rytmu alfa, může trvat několik málo vteřin až přibližně dvacet minut. Druhá fáze (rytmus théta) je přechodem z usínání do hlubokého spánku. Ve třetí fázi, která trvá přibližně deset minut, dochází ke splývání vln théta a delta, spánek je čím dál hlubší a mozková činnost se zpomaluje. Pro čtvrtou fázi je charakteristický hluboký spánek a velmi pomalý mozkový rytmus delta. Jednotlivé spánkové cykly spojuje tzv. paradoxní spánek, který je velmi blízko k probuzení. Mozek je v této fázi hyperaktivní, objevují se sny i noční můry a dochází i ke zintenzivnění fyziologické činnosti.
Nejdůležitější částí nočního odpočinku je tzv. rytmus delta. Jedná se o hluboký spánek, který podporuje obnovování buněk a tkání. Jeho nedostatek působí dojmem nespavosti a ranní únavy. Lidem, kteří mají kvalitní rytmus delta, postačí spát jen několik málo hodin, a přesto se cítí svěže a odpočatě. Na rozdíl od nich ti, kteří mají s hlubokým spánkem potíže, budou ráno vyčerpaní a podráždění, i kdyby vyspávali deset nebo dvanáct hodin. Bohužel, délka hlubokého spánku je ovlivněna mnoha faktory, jakými jsou mimo jiné i naše momentální duševní rozpoložení, zdravotní stav a věk.
