Mnoho z uživatelů internetu využívá různá úložiště dat. Používají je k zálohování svých dat, k zasílání souborů, které jsou příliš velké jako příloha e-mailové pošty, ale také ke sdílení tzv. nelegálního obsahu, např. filmů či různých hudebních skladeb. Někdy mohou být taková úložiště zneužívána i k šíření jiného závadného obsahu, jako je např. dětská pornografie či extremistické názory.
Odpovědnost v ČR řeší zákon č. 480/2004 Sb.
Jaká je odpovědnost provozovatelů internetových úložišť za nelegální obsah umístěný v nich jejich uživateli? V České republice upravuje tuto otázku zákon č. 480/2004 Sb. Ten omezuje odpovědnost provozovatelů úložišť (tzv. služby spočívající v ukládání obsahu informací poskytovaných uživatelem) na 3 případy:
- pokud provozovatel mohl vzhledem k okolnostem vědět o tom, že obsah je závadný
- pokud se provozovatel prokazatelně dozvěděl o protiprávní povaze obsahu uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací nebo
- pokud provozovatel vykonával přímo či nepřímo rozhodující vliv na činnost uživatele
Provozovatel tak není primárně odpovědný za protiprávní obsah, jeho odpovědnost nastupuje jen ve výše uvedených třech případech.
Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti § 5 Odpovědnost poskytovatele služby za ukládání obsahu informací poskytovaných uživatelem (1) Poskytovatel služby, jež spočívá v ukládání informací poskytnutých uživatelem, odpovídá za obsah informací uložených na žádost uživatele, jen a) mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo b) dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací. (2) Poskytovatel služby uvedený v odstavci 1 odpovídá vždy za obsah uložených informací v případě, že vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na činnost uživatele. |
Základ v právu Evropské unie
Zákon č. 480/2004 Sb. je implementací evropské směrnice č. 2000/31/ES o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu ("směrnice o elektronickém obchodu"). Její článek 14 obsahuje vzor pro § 5 našeho zákona.
Směrnice č. 2000/31/EU Článek 14 Shromažďování informací 1. Členské státy zajistí, aby v případě služby informační společnosti spočívající v ukládání informací poskytovaných příjemcem služby nebyl poskytovatel služby odpovědný za informace ukládané na žádost příjemce, pokud: a) poskytovatel nebyl účinně seznámen s protiprávní činností nebo informací a ani s ohledem na nárok na náhradu škody si není vědom skutečností nebo okolností, z nichž by byla zjevná protiprávní činnost nebo informace, nebo b) poskytovatel, jakmile se o tomto dozvěděl, jednal s cílem odstranit tyto informace nebo k nim znemožnit přístup. 2. Odstavec 1 se nepoužije, pokud je příjemce závislý na poskytovateli nebo podléhá jeho dohledu. 3. Tímto článkem není dotčena možnost soudního nebo správního orgánu požadovat od poskytovatele služby v souladu s právním řádem členských států, aby ukončil protiprávní jednání nebo mu předešel, ani možnost členských států zavést postupy, které umožní odstranění nebo znemožní přístup k informaci. |
Proč je odpovědnost omezena?
Omezení odpovědnosti provozovatele má sloužit k tomu, aby nebylo bráněno poskytování služeb prostřednictvím internetu. Podle důvodové zprávy k českému zákonu není rozumné požadovat od poskytovatelů, aby při vysokém počtu uživatelů a vysokém objemu uložených dat zjišťovali a posuzovali legálnost či nelegálnost veškerého obsahu uložených informací. Je proto věcí a odpovědností samotných uživatelů, jaký obsah ukládají na poskytnutém serverovém prostoru. Poskytovatelé proto nemají povinnost aktivně monitorovat materiály, které jsou na jejich serverech uloženy. Jak Soudní dvůr Evropské unie, který vykládá právo EU, tak Evropský soud pro lidská práva, který je příslušný k výkladu Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, přitom kladou důraz na to, že služby informační společnosti slouží i k šíření myšlenek a idejí a proto se na ně vztahuje také ochrana svobody projevu. Jinou otázkou je, zda je možné provozovatelům služeb uložit povinnost nějak automaticky kontrolovat obsah vkládaný na jejich servery uživateli jejich služeb. O tom, zda a do jaké míry je možné tuto povinnost uložit, pojednáme v následujícím článku.
