Postavme se vedle Norů (1342 hodin), Holanďanů (1340 hodin) a dalších. Uvědomme si také, že jejich produktivita je o mnoho vyšší. Něco je špatně.
Jednou z hlavních příčin je i to, že naši manažeři často až umanutě lpí na dodržování pracovní doby. Jakékoli prohřešky proti stanoveným pravidlům (pozdní příchody, brzké odchody) trestají.
Jsou zaměstnání, kde je nutné precizně dodržovat pracovní dobu. Obecně to platí zejména v průmyslu. V případě pásové výroby je ihned cítit, že si pracovník "odskočil". Co ale tam, kde žádný pás není, a není tedy nutné, aby zaměstnanci stáli na značkách a skákali tak, jak píská pás nebo jiný stroj?
Chcete si pojistit trávník, záhony a okrasné stromky? Pak máte smůlu. Ale zahradní domek nebo bazén, to už je jiná.
Přesčasy neřeší snad jen živnostníci. Ne že by je neznali. Spíše naopak. Musí pracovat pokaždé, kdy je třeba - a to je většinou stále. Zaměstnanci jsou na tom lépe.
Plněné bagety se hodně zlepšily. Přesto se jim dá ještě mnohé vytknout: špatná kombinace náplně, hodně majonézy, málo zeleniny a mizerné pečivo.
Takových "kancelářských" zaměstnání je dnes více a více. Šéf, který své lidi v kancelářských podmínkách vede "pásovým" způsobem, získá jejich poslušnost a jistotu, že mu budou sedět "od do" na svých židlích.
S tím jde ruku v ruce předstírání práce, koukání se na hodinky. Přitom u většiny kancelářských pracovníků nejde o odsezené hodiny, ale častěji o nápady, iniciativu a samostatnost. Šéf by si tak vždy měl položit otázku: O co vlastně u mých lidí jde? O čas, nebo o výsledky? Spolehlivě tak dostane od lidí to, co od nich žádá: buď pasivně odsezený čas, anebo výsledky, které často předčí očekávání.
Každý takový šéf tak přispěje nejenom k tomu, že se zlepší výsledky jeho a jeho lidí, ale ve finále i k tomu, že se česká čísla nebudou v Evropě tak nechvalně vyjímat.
