Podívejme se nejprve na obvyklejší variantu, kterou volí početnější skupina podnikatelů – pořízení a zařazení osobního auta do obchodního majetku.
Při použití osobního automobilu vloženého do obchodního majetku jsou daňově uznatelnými výdaji (úpravu naleznete v paragrafu 24, odst. 2, písm. k, Zákona o daních z příjmů) veškeré výdaje související s pracovními cestami. Výčet druhů výdajů je poměrně široký a zmiňme tedy skupinu těch nejpočetnějších.
- Výdaje na pohonné hmoty v prokázané výši (dle dokladů o nákupu pohonných hmot)
- Odpisy vozidla (pozn. osobní auta spadají do skupiny 1a a odpisují se čtyři roky)
- Veškeré provozní náklady (náklady na opravu, údržbu, dálniční známka, havarijní pojištění, povinné ručení, pořízení zimních pneumatik atd.)
Zde je nutné zmínit jednu podstatnou věc – podnikatel musí správci daně v případě kontroly prokázat, zda jezdí s vozidlem výlučně pro podnikání anebo kombinuje služební se soukromými jízdami. To prokazuje na základě vedené knihy jízd. Pokud vozidlo jezdí pouze pro podnikání, pak výše uvedené výdaje lze považovat v absolutní výši za daňové. V opačném případě (jezdí kombinovaně) je nutné stanovit poměr mezi služebními a soukromými jízdami (např. 60:40). V případě takového poměru musí poplatník veškeré výdaje adekvátně daňově krátit.
Jak jsem zmínil výše, tak automobil se daňově odpisuje čtyři roky. Po uplynutí této lhůty a stoprocentním daňovém odepsání automobilu mnozí podnikatelé volí prodej auta a nahrazují jej novějším typem. V případě podnikatelů – živnostníků je ovšem velkou nevýhodou fakt, že příjem z prodeje automobilu zařazeného v obchodním majetku je součástí příjmů z podnikání dle paragrafu 7 a zároveň ještě zvyšuje vyměřovací základ pro výpočet pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Proti těmto příjmům si eventuálně může podnikatel uplatnit pouze krácené odpisy během doby odpisování. To jsou tedy základní parametry promítnutí vozidla pořízeného do obchodního majetku do daňových výdajů. A jak to je v případě vozidla nezařazeného?
Nezařazené vozidlo: žádné odpisy, žádné opravy – pouze amortizace a pohonné hmoty
Vozidlo nezařazené do obchodního majetku je charakteristické tím, že si ho nepořizuje podnikatel na IČO, nýbrž jako občan. Tím pádem ho nezařazuje do obchodního majetku a ani o něm neúčtuje.
Z toho je jasné, že nemůže auto daňově odpisovat a ani uplatňovat další typické výdaje uvedené v případě auta zařazovaného do OM. Co tedy vlastně takový podnikatel může z pohledu daňového udělat v případě, že použije soukromé auto pro služební účely? Jako daňové výdaje si takový podnikatel uplatňuje výdaje ve výši sazby základní náhrady a dále náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty.
Sazba základní náhrady je lidově nazývána amortizace vlastního vozidla a její výše činí 3,80 Kč na ujetý kilometr pro služební účely.
Náhradou výdajů za pohonné hmoty se rozumí částka stanovená v závislosti na počtu ujetých kilometrů, nákupní ceně pohonných hmot a na aritmetickém průměru všech údajů o spotřebě uvedených výrobcem nebo dovozcem v technickém průkazu.
Nyní se nám nabízí porovnat obě uvedené varianty a učinit rozhodnutí, co je vlastně výhodnější. Vyřknout soud ovšem není jednoduché a liší se případ od případu. Zkusme si tedy v následující tabulce naznačit klíčové parametry, které by měl každý poplatník vzít v potaz před vlastní investicí.
Zařazené v OM | Nezařazené v OM | |
Velký počet ujetých km pro služební účely | - | + |
Vysoká pořizovací cena vozu | + | - |
Vysoký podíl soukromých jízd | - | + |
Drahé opravy, údržba, vybavení | + | - |
Pravděpodobný prodej hned po konci doby odpisování | - | + (pozn. celý příjem z prodeje bude osvobozen od daně) |
Před rozhodnutím, jak pořídit automobil, by si měl podnikatel odpovědět přinejmenším na těchto pět otázek. Samozřejmě je obtížné v okamžiku pořízení vozu si dát odpověď na otázku, jaký bude podíl mezi soukromými a služebními jízdami nebo například na to, jak poruchové auto bude neboli kolik bude muset podnikatel utratit na opravách. Přesto se trocha přemýšlení před vlastním nákupem vozidla jednoznačně vyplatí.