Divné otázky, lživé informace, nefér chování. I takový může být pracovní pohovor. Ilustrační snímek

Divné otázky, lživé informace, nefér chování. I takový může být pracovní pohovor. Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Zkoušení pánví či zpěv v autě. I na to může při pohovoru přijít řeč

  • 239
Každý, kdo má za sebou několik pracovních pohovorů, nesnáší větu: „Děkujeme, my se vám ozveme.“ Ví totiž, že se určitě neozvou. Jaké zážitky si mladí lidé odnášejí ze setkání se zaměstnavateli?

Naprostá většina lidí hledajících práci se shoduje, že odpovědět, byť záporně, je prostě slušnost a firmy by komunikaci s odmítnutými uchazeči vypouštět neměly.

Může se hodit

Najděte si práci, která Vás bude bavit. Vybírejte z denně žhavých pracovních nabídek na jobDNES.cz.

Zvyšte své šance na trhu práce. Zaujměte profesionálním životopisem. Vygenerujte si jej zdarma.

Potřebujete poradit? Obraťte se na naše odborníky v poradně jobDNES.cz.

Jedna z největších českých bank slíbila Aničce, že jí dá po pohovoru vědět. Ozvali se, dokonce s tím, že mají připravenou smlouvu a všechno ostatní a je potřeba už jenom podpis. Ale pak se banka najednou odmlčela a na e-maily ani telefonáty nereagovala. Stejně tak se žádné reakce nedočkal ani Petr po absolvování pětikolového výběrového řízení na naprosto obyčejnou pozici asistenta.

Ten chlap byl nějakej divnej

Dochází však i ke kurióznějším příhodám. Marek popisuje bohužel běžnou praxi mezi řetězci s rychlým občerstvením. Manažer restaurace, která všude na obrovských cedulích sděluje, že hledá nové zaměstnance, si od zájemce vezme životopis a formulář, který vyplnil. Jakmile však uchazeč spokojeně odejde, putuje jeho žádost do koše mezi obaly od brček, ubrousky a prázdné kelímky. Důvod? Podle manažera byl adept zkrátka „nějakej divnej“ a vůbec, dalšího chlapa v provozu nepotřebuje.

Písně za volantem? Proboha!

Očima odborníka

Takové zkušenosti kandidátů vypovídají o celkovém stavu ve společnosti. Často je příčinou nezkušenost firmy s výběrovým řízením nebo to, že ho organizuje nekompetentní pracovník.

Firmy si tím poškozují image na trhu práce a mohou ztrácet kvalitní pracovníky. Svědčí to o nedobré pracovní atmosféře v podniku a o nezdravé firemní kultuře.

Uchazeč by měl zvážit, zda by chtěl v takové společnosti vůbec pracovat. Je to závislé na životní situaci každého kandidáta, ale určitě je dobré nepodlehnout stresu a tlaku za každou cenu přijmout pracovní nabídku, neakceptovat chování zaměstnavatele, které je nepříjemné nebo v rozporu s běžnými pravidly. Nenechat se zatlačit do defenzivy a odmítnout odpovídat na nekorektní otázky či odstoupit z výběrového řízení.

Stále však existují féroví a korektní zaměstnavatelé. Buďte trpěliví, zachovejte klid, chyba není na vaší straně.

David Petrů, výkonný ředitel personální společnosti HILL International ČR

Sylva, která se v pětatřiceti rozhodla změnit práci, zase popisuje svůj zážitek z přijímacího řízení: „Personalistka, ve skutečnosti asistentka vedoucího pobočky, se mě ptala na spoustu divných otázek, třeba na to, zda si v autě zpívám. Po pravdě jsem odpověděla, že ano, proč ne? Personalistka se na mě přes brýle poplašeně podívala, dokonce lehce zalapala po dechu, něco si zapsala a řekla, že mě bude kontaktovat. Moje prosté ano ukončilo pohovor po deseti minutách. Doteď nevím, co je na zpívání v autě tak strašného.“

Pánvičkové poradenství

Marcela se rozhodla najít si zaměstnání v menším městě přes inzerát v novinách. Moc se jí líbila práce popisovaná jako neúnavná, perspektivní, nestereotypní, v mladém kolektivu a se spoustou výhod, které přináší mezinárodní firma s tisíci zaměstnanci. Odeslala životopis i s motivačním dopisem a celá nadšená se dostavila na pohovor.

V pozvánce stálo, že má opravdu štěstí, protože na nabídku zareagovalo hodně lidí. V místnosti pro pohovory se jich nakonec sešlo pět. „Personalista, kterému neuvěřitelně páchlo z úst, se dostavil v tričku s logem firmy (opravdu mezinárodní, prodávající kuchyňské nádobí a potřeby), v plátěných kraťasech a sandálech. Pohovor trval asi dvě hodiny,“ vypráví Marcela, která si během té doby musela osahat snad dvacet pánví s revolučním povrchem, keramické nože a ergonomické naběračky.

Na závěr schůzky přišly dvě otázky na vzdělání a vlastnictví řidičského průkazu. Práce spočívala v postávání před nákupním centrem a nabízení kuchyňského náčiní kolemjdoucím a jakémsi pánvičkovém poradenství. Ovšem pod hlavičkou mezinárodní firmy a v mladém kolektivu. Po odmítnutí práce Marcele ještě půl roku chodily e-maily s reklamou a nabídkou slevy na produkty.

Zákon nám brání, nasadíme špiona

A jak personalisté pokládají otázky, na které se při pohovoru vlastně ptát nesmějí? Pomocí agenta.

Bára vzpomíná: „Posadili mě do pohodlných křesílek před stůl sekretářky v letech, která dvěma prsty něco vpisovala do počítače. Omluvili se, že dojde k malému zpoždění a nabídli mi kávu. Sekretářka po chvilce navázala kontakt, že prý jsem taková mladá, že to oni potřebují. Začala vyprávět, jak jedna její dcera pracuje v úžasném kolektivu mladých holek, že jí to ubírá deset let! Druhá se stará o tři děti, ale je i tak spokojená. Ne už tak její snacha, která má dítě sice jedno, ale náročnou práci. Načež se mě zeptala, jestli máme v rodině hodně dětí jako ona. Pak přišla klíčová otázka, zda i já mám děti nebo to plánuji. Nakonec mi spiklenecky přiznala, že se na to při pohovorech ptát nesmějí, a tak to zjišťuje ona.“

Že ochota příbuzných může někdy být spíš na překážku, ví moc dobře studentka Eva. Sháněla brigádu a babička se rozhodla, že jí pomůže. Jednou jí přinesla z novin vystřižený inzerát ve znění: „Hledáme mladé ženy/dívky 18 až 30 let s vlastním připojením k internetu a web kamerou. Výdělky od 30 tisíc korun měsíčně. Nepropásněte tuto životní šanci!“ Eva si ji ujít nechala.