Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Padesát inzerátů a práci nemám

aktualizováno 
Dva týdny a několik desítek rozeslaných mailů, na které mi nikdo neodpověděl. Taková je realita pro středoškoláka, který nyní hledá práci.
Středoškolák ihned po maturitě shání zaměstnání těžko. Ilustrační foto.

Středoškolák ihned po maturitě shání zaměstnání těžko. Ilustrační foto. | foto: Profimedia.cz

Střední školu jsem sice ještě neopustil, ale během brigády v MF DNES jsem si vyzkoušel, jaké by to bylo, kdybych byl v situaci svých o rok starších spolužáků. Tedy těch, kdo letos opustili střední školy a začali si hledat práci.

Co jen budu dělat?

Hned na začátku mě přepadla panika: jakou práci mám hledat a kde? I když jsem předstíral, že jsem o rok starší a úspěšně jsem složil maturitu na obecném gymnáziu, vzdělání, jaké mám, mi mnoho šancí nedává. Snad bych mohl uspět ve službách nebo v administrativě. Nakonec v ní už mám z brigád nějakou praxi, i když jsem tehdy jen přerovnával papíry.

Přehled o pracovních portálech, kde bych svou první práci mohl hledat, jsem neměl. Stejně tak jsem si ani nebyl jistý, zda je lepší hledat na internetu, nebo v novinových inzerátech. Bylo mi doporučeno kombinovat obojí, a tak jsem začal. Nabídek je zdánlivě spousta Vytvořil jsem si životopis, zatím do něj není příliš co psát, mé pracovní zkušenosti jsou až na pár brigád nulové. Pak jsem si nachystal motivační dopis; to bylo dost těžké, když žádný vyhraněný zájem zatím nemám.

Když jsem viděl množství nabídek práce na www.jobdnes.cz, měl jsem pocit, že sehnat první zaměstnání nebude žádný problém. Ale po chvíli už ztrácím optimismus, inzerátů, na které bych mohl poslat svůj životopis, zase není tak mnoho. Přesto se mi podařilo najít asi padesát firem, které jsem se svými znalostmi a zkušenostmi mohl oslovit. Hledaly administrativní pracovníky, poradce po telefonu, pojišťovací a finanční poradce.

Několik příštích dní jsem netrpělivě čekal na odpovědi. A pak se v mém mailu objevila první, druhá, třetí… Jenže samé děkujeme, litujeme… Celkem mi odpověděla asi jen polovina oslovených firem. Záporná odpověď nejčastěji zněla, že neodpovídám profilu obsazované pozice a že k osobnímu pohovoru byli vybráni ti, kteří jsou určitému profilu blíže, tudíž já ne. Lámu si hlavu, jak by asi měl takový hledaný kandidát vypadat. Možná jsem se měl více rozepsat, jak po obsazované pozici toužím a čím je pro mě atraktivní.

V mnoha dalších případech mi odmítavá odpověď přišla až po třech týdnech. Řada firem se ani nenamáhala s odpovědí. Možná ti, kdo hledají práci déle, už to znají, ale já jsem byl nepříjemně zaskočen.

Poprvé na pohovoru

Shrnu-li svou úspěšnost: kladně mi odpověděli jen z Telefónica O2 a z nějaké neznámé firmy, která nabízela práci pojišťovacího poradce. Druhá nabídka mi přišla mírně podezřelá, takže jsem nakonec šel jen na pohovor u O2, kde jsem měl zabojovat o funkci specialisty zákaznické linky.

Už ve chvíli, kdy jsem si domlouval termín pohovoru, jsem se dozvěděl, že bohužel nemají stálé místo a hledají uchazeče jen o dlouhodobou brigádu. Chtěl jsem sice stálejší místo, ale nemám moc na výběr.

V den D tedy přicházím na pohovor. Začíná ve dvě odpoledne. Za deset minut dvě vcházím do budovy, kde mě z recepce posílají do čekárny. Zde už sedí šest dívek - uchazeček. Jejich věk odhaduji na dvacet let a všechny jsou hezky oblečené. Já se svými dlouhými vlasy, košilí a kraťasy vidím, že se od ostatních hodně liším. To jsem asi podcenil, říkám si, ale naštěstí vím, že je to jen jako. Kdyby to bylo navážno, asi by mi bylo hůř.

Pak z jedněch dveří vychází paní a čte naše jména. Každý z nás postupně vchází do kanceláře, kde probíhá zhruba patnáctiminutový přijímací pohovor.

Měl jsem se lépe připravit

Teď vyvolali mne, jdu dovnitř. Paní, která sedí za stolem, mi naznačí, abych si sedl na křeslo, pak zvedne oči. Popisuje mi, co práce, o kterou se ucházím, obnáší. Pak mám mluvit já. Chce slyšet o mých předchozích zkušenostech z různých brigád, popřípadě prací. Jenže právě jsem opustil gymnázium, tak jí toho ohledně pracovních zkušeností mnoho neřeknu. Jedinou pořádnou praxi mám z archeologického ústavu, kde jsem několik let o prázdninách omýval archeologické nálezy, popisoval je a pak archivoval. K mému zklamání, tyto zkušenosti u ní nezískaly velký obdiv. Pak mi paní poděkovala a šla pro další slečnu.

Když skončil pohovor posledního uchazeče, dozvěděli jsme se, kdo byl přijat a kdo ne. Já mezi vybranými, bohužel, nejsem. Můj hlasový projev na pozici specialisty zákaznické linky neodpovídá přesně profilu obsazované pozice. Vzali jednu slečnu, která měla velmi krásný, téměř až automatový hlas. Asi trénovala.

Autoři:


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Martin Václavík
Před pěti lety se pustil do podnikání. Dnes dělá milionový byznys

Martin Václavík vystudoval geoinženýrství, ale podniká ve zcela odlišném oboru. Navrhuje a vyrábí dřevěné hodinky, brýle a další módní doplňky. Vypracoval se z...  celý článek

Ilustrační snímek
Kvíz: Vyznáte se v novelizovaném zákoníku práce?

Slovo „práce“ zadávají lidé do vyhledávačů nejčastěji v září. Je to možná proto, že řada těch, kteří uvažují o změně zaměstnání, si nechává léto na rozkoukání...  celý článek

Ilustrační snímek
Vybalancujte čas mezi prací a soukromím. Psycholog radí, jak na to

Věnovat se naplno práci a osobní život potlačit na minimum? Nebo brát zaměstnání jen jako nutnost a žít až večer s rodinou? Ani jedno není správně. Je třeba...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.