Nabídek jsou spousty
Chci si půjčit 20 000 korun, podmínky v bankách znám, zkusím to tedy jinde. Hledám na internetu a slavím úspěch. V jedné nabídce mne zaujme věta: „Jednáte vždy s řediteli bank nebo řediteli úvěrových oddělení, a ne na přepážkách jak bulíci. My Vám vytvoříme na bankovním softwaru přesný propočet, který samozřejmě můžeme upravit tak, aby vám to vyšlo, a pak vás posíláme do vybrané banky rovnou pro peníze.“
Tomu nemohu odolat. Budu sice muset jet podepsat smlouvu do Středočeského kraje, ale za slibované výhody to jistě stojí. Vyplňuji dotazník a čekám na mailovou odpověď. Firma má prý sídlo v Praze a uvedena jsou i telefonní čísla. Na těch si sjednám schůzku.
Přiložen je formulář, který musím NUTNĚ vzít s sebou, abych urychlila vyřízení půjčky. Ukazuji ho kolegům a vidím nedůvěřivé úsměvy. Takový formulář toho moc neurychlí. Pár neumělých řádek ve wordu. Nesmím zapomenout na peníze – poplatek za zprostředkování půjčky bude 1190 korun. Optimistické věty na závěr – „Přemýšlejte už dnes, jak peníze utratíte. Jsme rychlí a velice zkušení“ – mne příznivě naladí, tak zdvihám sluchátko. Schůzka je sjednána na pozítří.
Zpočátku jsou všichni vlídní
Pár minut čekám, ekonomové ještě jednají o něčem jiném. Za chvíli vstupuji do skromně zařízené suterénní místnosti. Od počítačů vstávají dva muži a potřásají si se mnou rukou. V nastalém zmatku ihned zapomínám jména, později je nenajdu ani na
oficiálních stránkách firmy.
Pánové ve svetrech, zlaté prsteny a řetěz. „Tak povídejte.“ Koktám, jak si jdu pro půjčku a jak mi paní V. napsala, že to nejlépe zařídím tady. A mám vyplněný formulář! Kolik chci? 20 000 přece – což si to ještě neřekli a na plánovanou schůzku nejsou připraveni?
Následuje série otázek, které jsem už vyplnila v dotazníku. Příjmy říkám z hlavy, potvrzení nikdo nechce, na dluhy se zeptají, ale také stačí mé prohlášení. Odpovědi hbitě zapisují do počítačů. Mám výhled na obě obrazovky – jeden počítá v softwaru České spořitelny, druhý píše do excelové tabulky. „Dvacet tisíc máte bez problémů,“ halasí vyšší muž. Splácet budu 412 korun měsíčně na 6 let. Hlásím přičinlivě, že „to je dobrý“.
Bez poplatku to nepůjde
„Tak občanku, peníze na poplatek a jdeme na to,“ ozývá se. Poplatek už se mi platit nechce. Vymlouvám se, že se potřebuji poradit doma, nechci, aby se se mnou manžel kvůli takové banalitě rozvedl. Úsměvy se rázem stanou křečovitými. Vše dokonale zkazím větou: „Mohla bych poprosit o ten výpis, abych měla co manželovi ukázat?“
Výpis však vyžaduje jakési odeslání do systému, a to stojí stovku, snaží se mne odbýt jeden z mužů. Vyndávám peněženku a přebírám excelovou tabulku, tu bez loga banky, tedy asi ne ze systému. Zkouším ještě požádat o stvrzenku, ale jsem poučena, že až si zítra přijdu pro půjčku, museli by doklad stornovat a vypsat nový, moc tomu nerozumím, ale raději už nepobuřuji. Na shledanou, tentokrát bez třesení rukou.
Zastavuji se v České spořitelně. Banka mne jako neklienta chce prověřit: „Přineste, prosím, potvrzení příjmů, pak už to půjde rychle.“ Splácet budu 6 let, měsíčně 440 korun, s poplatkem za vedení úvěrového účtu 49 měsíčně. Mé údaje banka samozřejmě zkontroluje i v bankovním registru.
Pocity jsou rozporuplné
Jednání ve zprostředkovatelské společnosti nebylo příliš příjemné, cítila jsem nepříjemný tlak na uzavření smlouvy, informace nebyly vyčerpávající. Poplatek jsem měla zaplatit před podpisem smlouvy v bance a za zálohu za počítačovou sjetinu bez podpisu zástupce firmy jsem dala 100 korun bez stvrzenky. Banka však chce kupodivu vyšší splátku, klient u ní zaplatí celkově o 2500 korun více. Pokud se o jiné výši splátky a o poplatcích nedozvím až u přepážky banky. A to je dost pravděpodobné.
Při dalším telefonátu chci ověřit konkrétní pobočku banky, kde smlouvu podepíši, a případné poplatky. Ke druhé části dotazu se však ani nedostaneme. Dozvím se sice, že smlouvu mohu podepsat v kterémkoli pracovišti České spořitelny ve středočeském kraji, ale teď už to rozhodně není výhodné. Z původních 11,2 procenta vyšplhaly prý během týdne „u těch malých půjček“ úroky na 19 i 23 procent. Uznávám, že taková půjčka už nemá cenu, ale o solidnosti nabídky si myslím své. Klienti, kteří se ptají, zdá se, nejsou vítáni.
Co na to banka?
„Pokud je firma naším externím partnerem, není uvedené jednání přípustné,“ říká Simona Můčková z tiskového centra České spořitelny. „Partneři dostávají smluvní provizi a nesmí od klienta žádat jiné poplatky. Navíc ve středočeském kraji momentálně neprobíhala žádná marketingová akce, při níž by klient mohl získat nižší úroky. A hlavně – u půjček v posledním týdnu nedošlo k žádnému výraznému skoku v úrokových sazbách. V žádném prodejním místě nenabízíme půjčku bez poplatků,“ dodává pracovnice banky
