Zatím největší „trhák“, se kterým přišla odborná důchodová komise, je možnost sjednat smlouvu pro dítě. Zakládat novorozenci spoření na důchod je ovšem poněkud zvláštní představa. Chybí snad jen výhodná kombinace se státním příspěvkem na parcelu na Olšanech. Pak bude budoucí generace zabezpečená skutečně od kolébky do hrobu.
Nepřehlédněte |
Asociace penzijních společností se snaží prosadit možnost částečného předčasného výběru. Jenže to zase poněkud popírá účel celého produktu. Kdo chce krátkodobě spořit, používá už stavební spoření, při dodržení šestiletého horizontu nepřijde o státní podporu. Kdo má investiční horizont delší a je ochotný tolerovat nějaké riziko, může využít investiční fondy, které zároveň mají mnohem větší likviditu.
Jistota není zadarmo
Zajímavější je druhá úprava – navýšení státního příspěvku. Sice zatím není jasné, jak se změní, ale na potřebě střadatele nějak motivovat je celkem široká shoda.
Otázka je, jak velká částka překoná odpor k produktu, který nenabízí „garanci“. Právě ta je přinejmenším stejně důležitým lákadlem jako státní příspěvek. Stačí si vzpomenout na vlnu penzijních připojištění uzavíraných na poslední chvíli před koncem roku 2012. Proč bych si někam měl dlouhodobě spořit, když mi stejně nikdo nezaručí, kolik tam budu mít, zní častý argument.
Jenže každá garance něco stojí. Ve „starém penzijku“ správci ručí za nezáporné zhodnocení. Jak známo, vede to k tomu, že peníze parkují ve státních dluhopisech s nízkým zhodnocením.
Někteří správci nabízejí garanci jako doplňkovou službu. Vysoké zisky bez rizika ale stejně nedostanete. U České spořitelny se například garance vztahuje na konzervativní nebo vyvážený fond, přičemž pět let před koncem smlouvy už peníze musí být v tom konzervativním.
Conseq penzijní společnost nabízí možnost sjednání garance i u svého dynamického fondu, ovšem za poplatek pět procent z každého vkladu. Garance se samozřejmě vztahuje jen na vložené příspěvky. V určitých případech může chráněná částka stoupnout, z principu ale nejde garantovat konkrétní výši zhodnocení.
Síla pravidelného investování
Na dostatečně dlouhém horizontu je garance spíš psychologickou berličkou. Daleko víc vám pomůže pravidelné investování. Může to znít jako ohraný argument, ale nic lepšího nikdo stejně nevymyslel.
Jak investovat |
Malý extrémní příklad: Kolik by vydělal někdo, kdo začal spořit do amerických akcií těsně před splasknutím internetové bubliny a pokračoval celou následující „ztracenou dekádu“ bublin a krizí až do roku 2010, kdy akcie (se započtením reinvestovaných dividend) znovu dohnaly úroveň roku 2000?
Začít můžete už s pár stovkamiJak vysoký zvolit základní kapitál a který přístup vyhovuje vašim potřebám? Nechte si nezávazně poradit, jak na investice. |
Po odečtení poplatků odpovídajících účastnickým fondům by průměrné roční zhodnocení každého vloženého dolaru bylo lehce pod třemi procenty. To vypadá chabě, ale na to, že jde o období dvou největších krizí za posledních několik dekád to není špatné! (Malé upřesnění – zhodnocení je počítáno v dolaru. Ale není to nefér – prudké posílení koruny jako po roce 2000 už se asi sotva bude opakovat, navíc penzijní fondy mohou měnové riziko odstranit zajištěním.)
Debata v kruhu
Nikdo, ani zástupci penzijních společností netvrdí, že byste měli všechny volné peníze spořit výhradně do penzijních fondů. Ale je zkrátka dobré diverzifikovat.
Vlastní bydlení je základ, ale sotva doplatíte hypotéku, budete s ohledem na pokročilý věk potřebovat peníze na bezbariérovou rekonstrukci. Podnikání vás sice může zajistit lépe než spoření, ale ne každému se zadaří. Děti jsou velice dobrá investice – ale ani ta není bezriziková. A co třeba takové zlato? Když už se strašíme krachem všeho, zlato vám stát může zkonfiskovat stejně snadno, jako peníze z dluhopisů.
Zkrátka, až bude tisícovka měsíčně v účastnickém fondu samozřejmou součástí portfolia každého budoucího penzisty, bude moci odborná důchodová komise s klidem zavřít krám. Bude to totiž největší úspěch za posledních 10 let stále stejných debat.
