Personalistka: Nutit někoho do povýšení je hloupost

Povýšení znamená více odpovědnosti. Mimo jiné i za určování platů svým dřívějším spolupracovníkům. Podle psycholožky a personální poradkyně Ivety Sigmundové z personální společnosti Aprofes je proto třeba důkladně zvažovat, kdo má pro vedoucí pozici předpoklady. Nevyplatí se přesvědčovat pracovníka, který o povýšení nestojí.

* Jeden z kolektivu pracovníků je povýšen. Jeho kolegové - nyní podřízení - se k němu začnou chovat jinak. Podlézají mu, nebo ho naopak pomlouvají. Když přijde mezi ně, přestanou se bavit. Jak takovou situaci zvládnout?

Doporučuji vyjasnit si s kolegy novou situaci a příliš neměnit své dosavadní chování tak, že začnete vystupovat moc dominantně. Ale vše záleží na tom, jaké panovaly mezi spolupracovníky vztahy před povýšením. Pokud byly bez problémů, neměly by se mezi nově jmenovaným nadřízeným a jeho podřízenými měnit zas tak výrazně.

* Přesto někdy nadřízený sám cítí, že kvůli své vedoucí pozici a novým pravomocím musí své chování ke kolegům změnit. Je to nevyhnutelné?

Změna chování zcela razantním způsobem příliš žádoucí není. Výhodou povýšeného kolegy je skutečnost, že své spolupracovníky dobře zná a ví, co na každého platí. Pak samozřejmě záleží na něm, jak toho využije. Je ale dobré přesně stanovit hranice přátelství a pracovních vztahů a neporušovat je.

* Kde je ta hranice? Existují případy, kdy je pro šéfa výhodné, aby ho podřízení brali jako přítele, tedy jednoho z nich?

Nadřízený musí mít především autoritu. Přátelství s podřízeným může fungovat, ale v žádném případě by nadřízený kvůli němu neměl promíjet chyby v práci. Plnění povinností a výsledky práce musí být stoprocentní. Nadřízený, který by promíjel některé chyby svým kamarádům a zvýhodňoval by je na úkor ostatních, by mohl mít velké problémy s autoritou. Tato hranice by tedy měla být vždy striktně vymezena. Je to mnohem jednodušší pro obě strany.

* Pracovník s povýšením souhlasí, ale obává se náhlého nárůstu odpovědnosti a povinností. Jak mu takový přechod usnadnit?

Profesní postup samozřejmě vždy souvisí s větším množstvím odpovědnosti a pravomocí. Pokud se nově jmenovaný pracovník necítí na náhlou změnu a nové požadavky, je dobré mu v první fázi poMohou to udělat kolegové, ale i přímý nadřízený. Toto období by však nemělo trvat moc dlouho. Pracovník dostal možnost profesního růstu určitě také proto, že má k takovému postupu dostatek zkušeností a schopností. Důvěra nadřízených by měla být pro každého dostatečnou výzvou zvyknout si na novou situaci co možná nejrychleji.

* Má-li zaměstnanec možnost povýšit, vidina společenského postupu může způsobit, že se na své schopnosti dívá nekriticky. Jak může posoudit, zda na takovou pozici stačí?

To má být především v kompetenci personalisty nebo přímého nadřízeného. Podmínky povýšení jsou většinou uvedeny ve firemním personálním plánu. Ten dává možnost profesního postupu pracovníkům, kteří pracují na určitých pozicích. Znamená to tedy, že lidé na dané pozici vědí, že mají možnost profesního postupu nebo že se s tím dokonce přímo počítá. Záleží na každém pracovníkovi, zda je se svým profesním zařazením spokojený, nebo zda usiluje o víc. Nutit někoho za každou cenu do povýšení je hloupost. Každý by si měl ujasnit, jaké má osobní ambice a cíle. Na druhou stranu je občas dobré dodat důvěru člověku, o jehož kvalitách jsme přesvědčeni, a podpořit ho. V takovém případě je vhodné poukázat na jeho profesní úspěchy, osobní předpoklady, výsledky práce a podobně.