"Přibyl stres i strach," říká Lucie Teisler na otázku, čím jí finanční krize změnila životní rytmus. Pracovní týden si prý rozšířila na šest dní – volno si dopřává jen v sobotu, neděli už má několik měsíců čistě pracovní. "Všechno se zrychlilo, lidé si myslí, že kvůli krizi nemáme co dělat. To ale není tak docela pravda, krize přinesla větší nároky, musíme všichni více přidat," dodává.
Lucie Teisler je totiž šéfkou personální a poradenské společnosti Anderson Willinger pro střední a východní Evropu. Firma se zabývá především vyhledáváním vysoce postavených manažerů pro firmy. Právě personální firmy krizí trpí, firmy méně nabírají, ani po drahých šéfech už není takový hlad.
Nejde o počty, ale o odbornost
"Máme výhodu, že se zaměřujeme na úzkou skupinu odborných pozic, tudíž v našem byznysu nikdy nešlo o počet lidí, ale spíše o jednotlivé odborníky. Dopad krize není tak drsný, ale i pro nás jde o nové dobrodružství," říká.
Firma seškrtala lokální kanceláře a rozloučila se s některými spolupracovníky. Nyní Lucie Teisler šéfuje 15 lidem. Podle ní je teď těžké udržet mezi podřízenými pozitivní myšlení, práce pro všechny přibylo a ne vždy se to projeví na odměně.
Navíc i jednání s klienty se často zhoršilo. Hlavně volní nezaměstnaní manažeři jsou často při jednání se "svým lovcem" frustrovaní. "Přibylo více vystresovaných šéfů. Bojí se, že zůstanou bez práce. Je třeba mít odstup a jednat s nimi v pozitivním duchu, což také není jednoduché," říká.
Přesto tvrdí, že šéfové nebudou ti, kteří krizi odnesou nejvíce. Ti podle ní mají možnost se svým osudem něco dělat, práci si najdou, jen budou muset slevit ze svých nároků. Skutečnými oběťmi krize budou lidé střední a nižší kvalifikace.
Jak se jí krize dotýká osobně? Kromě toho, že kvůli práci nemá čas prakticky na nic jiného, i ona přiznává, že krize ji nutí některé výdaje přehodnotit. "Více nyní přemýšlím, za co utrácím," dodává. Vidí však i kladné věci. Podle ní se lidé vrátí k jiným radostem, které nutně nemusí stát peníze. Jak manažeři, firmy, tak i personalisté se učí větší skromnosti.
Podle něj Lucie Teisler stojí před důležitým úkolem: realizovat úsporná opatření, a přitom udržet motivaci svých lidí. Toho se dá dosáhnout pouze otevřenou komunikací. Navíc takové jednání nechává prostor pro budoucí spolupráci, až se situace zlepší.
Manažerka však musí sama být v přiměřeném rozpoložení. "Mít strach je normální. Pokud by ji ovšem strach ovládl, vedlo by to k nesprávným reakcím. Proto je důležité věnovat se dostatečně relaxaci a odpočinku. Přepracovanost snižuje schopnost odolávat negativním emocím," uzavírá psycholog.
Lucie Teisler je totiž šéfkou personální a poradenské společnosti Anderson Willinger pro střední a východní Evropu. Firma se zabývá především vyhledáváním vysoce postavených manažerů pro firmy. Právě personální firmy krizí trpí, firmy méně nabírají, ani po drahých šéfech už není takový hlad.
Nejde o počty, ale o odbornost
"Máme výhodu, že se zaměřujeme na úzkou skupinu odborných pozic, tudíž v našem byznysu nikdy nešlo o počet lidí, ale spíše o jednotlivé odborníky. Dopad krize není tak drsný, ale i pro nás jde o nové dobrodružství," říká. Firma seškrtala lokální kanceláře a rozloučila se s některými spolupracovníky. Nyní Lucie Teisler šéfuje 15 lidem. Podle ní je teď těžké udržet mezi podřízenými pozitivní myšlení, práce pro všechny přibylo a ne vždy se to projeví na odměně.
Navíc i jednání s klienty se často zhoršilo. Hlavně volní nezaměstnaní manažeři jsou často při jednání se "svým lovcem" frustrovaní. "Přibylo více vystresovaných šéfů. Bojí se, že zůstanou bez práce. Je třeba mít odstup a jednat s nimi v pozitivním duchu, což také není jednoduché," říká.
Přesto tvrdí, že šéfové nebudou ti, kteří krizi odnesou nejvíce. Ti podle ní mají možnost se svým osudem něco dělat, práci si najdou, jen budou muset slevit ze svých nároků. Skutečnými oběťmi krize budou lidé střední a nižší kvalifikace.
Jak se jí krize dotýká osobně? Kromě toho, že kvůli práci nemá čas prakticky na nic jiného, i ona přiznává, že krize ji nutí některé výdaje přehodnotit. "Více nyní přemýšlím, za co utrácím," dodává. Vidí však i kladné věci. Podle ní se lidé vrátí k jiným radostem, které nutně nemusí stát peníze. Jak manažeři, firmy, tak i personalisté se učí větší skromnosti.
Nepřenášet strach na kolegy
Psycholog Tomáš Vašák říká, že podobně jako Lucie Teisler na krizi reaguje hodně lidí. "Pokud jde nahoru celá ekonomika, tak zvýšení vlastního pracovního nasazení se projeví rostoucí úspěšností. V době krize je tomu jinak. Zvýšení pracovního úsilí a větší investice času umožní jen kompenzovat dopad nepříznivých okolních podmínek," popisuje.Podle něj Lucie Teisler stojí před důležitým úkolem: realizovat úsporná opatření, a přitom udržet motivaci svých lidí. Toho se dá dosáhnout pouze otevřenou komunikací. Navíc takové jednání nechává prostor pro budoucí spolupráci, až se situace zlepší.
Manažerka však musí sama být v přiměřeném rozpoložení. "Mít strach je normální. Pokud by ji ovšem strach ovládl, vedlo by to k nesprávným reakcím. Proto je důležité věnovat se dostatečně relaxaci a odpočinku. Přepracovanost snižuje schopnost odolávat negativním emocím," uzavírá psycholog.
