Petr Sochora začínal v Zásilkově jako skladník, postupně prošel snad všemi...

Petr Sochora začínal v Zásilkově jako skladník, postupně prošel snad všemi profesemi. | foto:  Michal Šula, MAFRA

Ze skladníka se vypracoval na ředitele logistické firmy

  • 21
Petr Sochora má za sebou dráhu juniorského hokejisty. Po maturitě se rozhodl odložit studia na vysoké škole a odjet na zkušenou Kanady. Když se vrátil, zvažoval, zda zůstat v Česku, nebo vyrazit dál do světa. Rozhodl se zůstat a vzít práci skladníka v začínající logistické firmě. Nelituje.

V Zásilkovně udělal během čtyř let kariéru, o které se může některým jen zdát. „V té službě jsem viděl smysl, proto jsem se začal o práci zajímat. Prošel jsem výběrovým řízením a začal jsem pracovat ve skladu,“ říká dnešní šéf slovenské divize Zásilkovny, který ve firmě prošel snad všemi pozicemi.

Čím jste u pohovoru přesvědčil, že vás vzali jako skladníka?
Myslím, že jsem přesvědčil svým nadšením. Navíc mě lákalo věci rozvíjet a zdokonalovat.

Co jste měl za úkol dělat?
Byla to základní manipulace se zásilkami. Odebírali jsme je od e-shopů a ručně zásilky přebalovali a rozposílali prostřednictvím přepravců na naše výdejní místa.

Petr Sochora (1991)

  • Vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou ve Vsetíně, nyní studuje na Soukromé vysoké škole ekonomických studií v Praze.
  • Má za sebou profesionální dráhu hokejisty, hrál ve Vsetíně a poté juniorskou extraligu v Třinci.
  • Po maturitě odjel na dva roky do Kanady, aby nasbíral zkušenosti.
  • V Záslikovně.cz začal pracovat jako skladník, postupně se vypracoval až do pozice šéfa slovenské divize Zásilkovny a má pod sebou 40 lidí.

Takže jste se v nové práci naučil i dokonale balit?
Dá se to tak říct (smích).

Kolik času jste tehdy trávil v práci?
Začátky byly náročné, často jsem v práci zůstával déle, než byla má pracovní doba. Někdy se stávalo, že jsem musel sednout do auta a pomáhal jsem zásilky rozvézt. Bavilo mě to, bylo nás tehdy několik, co jsme s touto firmou žili. Když s firmou žijete, nevnímáte čas.

Poměrně rychle jste se vypracovával na vyšší pozice. Co člověk musí mít, aby ve firmě vyrostl?
Myslím, že podstatný je postoj k práci a přínos pro firmu. Bral jsem to tak, že se firmě musím na dané pozici vyplatit, abych pro ni byl zajímavý.

Dnes jste šéfem Zásilkovny na Slovensku. Čím jste přesvědčil, že jste dostal takovou nabídku?
Myslím, že to bylo o výsledcích. Každou pozici jsem bral jako výzvu, začal jsem koordinovat lidi, otevírat nové pobočky a věnovat se i obchodu a vyhledávání nových e-shopů.

S kolika e-shopy dnes Zásilkovna spolupracuje?
Dnes je to přes 14 tisíc e-shopů v rámci Česka i Slovenska, některé se prolínají.

A kolik zásilek jste schopni zákazníkům doručit?
Měsíčně to je okolo 400 tisíc zásilek. Během tohoto léta bychom měli doručit 10miliontou zásilku.

Čekal jste, že vaše kariéra bude tak úspěšná?
Nečekal, kdybych říkal, že ano, klamal bych. Na druhou stranu, když je člověk věcem otevřený a jde štěstíčku i naproti, vždycky se ukážou nějaké životní cesty. Jde jen o to chtít a jít si za vlastními cíli.

Co je na vaší dnešní práci to nejtěžší?
Práce s lidmi. Musíte si je umět vybrat a umět s nimi i vycházet. Stále se v tom snažím vzdělávat. Je možné, že dělám chyby a ne s každým se dá snadno vyjít.

Kolika lidem dnes šéfujete a jaký je váš tým?
V rámci Slovenska je to přes 40 lidí. Náš tým je složený převážně z mladých lidí, třetina kolegů je starší než já. Starší kolegové mají zkušenosti, dodávají firmě určitou vyváženost, ti mladší jdou do věcí více po hlavě a někdy bez rozmyslu, ale je v nich kreativnost a zkouší, jak věci posunout. Celkově jsme vyvážený tým.

Jak si vybíráte do týmu nové lidi?
Sám si do týmu vybírám veškeré klíčové lidi. Pro mě je ideální vybrat si takové, kteří jsou lepší než já, aby mi pomohli posouvat firmu dál.

Nebojíte se, že vás pak přeskočí?
Ne, z toho nemám strach. Vnímám to tak, že díky nim se mohu posouvat i já. A zároveň se mohu od nich učit. Vnímám to tak, že když poroste firma, porostu i já. A kdyby mě někdo přerostl, přál bych mu to, protože věřím, že bych si uplatnění našel.

Umíte svým podřízeným říct, co se vám nelíbí?
Pro mě je někdy těžké říkat lidem kritiku. Na druhou stranu je to nevyhnutelné. I já chci, aby mí kolegové byli ke mně kritičtí a řekli mi, co bych měl zlepšit. Myslím si, že dobře míněná kritika umí posunout, že si člověk uvědomí některé věci. Hodně ale záleží na tom, jak kritiku podáte.

Přemýšlíte hodně o tom, jak komunikovat s lidmi, abyste dosáhl svých cílů a udělal správná rozhodnutí?
Velmi často. Hodně cestuji, strávím hodiny v autě, tady mám čas přemýšlet nad různými věcmi, tématy a scénáři.

Může se hodit

Radíte se s lidmi, ke kterým máte respekt?
Ano. V rámci firmy se často bavím s kolegy. Jsem zastáncem toho, že víc hlav víc ví. Ve firmě máme nastavené krátké týdenní porady, aby kolegové z ostatních oddělení měli možnost říct svůj názor. Protože oni mohou vidět něco, co já nevidím. Nejde dělat slepá rozhodnutí bez ostatních. Takže se ptám na jejich názor a někdy dojdeme k lepším a zajímavějším řešením.

A stalo se vám, že jste udělal chybná rozhodnutí?
Samozřejmě stalo, dělat chyby je lidské. Na druhou stranu pak je to i o tom, aby se chyby neopakovaly. Když vnímám, že je to má chyba, mrzí mě to, i naštve. O to víc se na to zaměřím, abych stejnou chybu neudělal znovu. Je to někdy náročné, odpovědnost, kterou mám, je dnes velká. Musím vidět za tři rohy.

Řídíte se ve své práci nějakými vlastními pravidly?
Když potřebuji udělat nějaká rozhodnutí, snažím se je nedělat v emocích a unáhleně. Klíčová rozhodnutí si nechávám uležet v hlavě - jak se říká, ráno moudřejší večera.

Jsou v Zásilkově dobré výdělky?
Dnes už ano, samozřejmě záleží na konkrétní pozici. Na začátku, kdy jsme byli malý start-up, nešlo tuto práci dělat pro peníze, dělali jsme to srdcem. Tím, jak firma roste, postupně přicházeli do firmy odborníci, které musíte umět zaplatit.

Když jste začínal jako skladník, kolik jste si vydělával?
Tehdy jsem bral kolem 80 až 100 korun na hodinu.

Dnes máte plat, který je určitě vyšší.
Ano, dnes je to o něco víc. Nejsme ale obrovská korporace, není to tak, že bychom si vydělávali třeba jako bankéři.

Jste mladý, snažíte se ze svého příjmu i něco ušetřit?
Rozhodně. Peníze si odkládám, snažím se vytvořit si určitou rezervu a také investovat.

V Zásilkovně pracujete jako zaměstnanec. Nepošilháváte po tom, že byste začal někdy sám podnikat s vlastním projektem?
Někdy o tom přemýšlím. Má současná práce je obrovská příležitost nasávat zkušenosti a dostávat se k zajímavým kontaktům. Do budoucna bych se rád zapojil do nějakých zajímavých projektů.

Po škole jste vyjel do Kanady, co vám to dalo pro život?
Samostatnost. Můžete spoléhat na ostatní, ale hlavně se člověk musí spoléhat především sám na sebe. Získal jsem tam nadhled. Když vidíte, jak tam žijí lidé, máte možnost srovnávat.

Takže nelitujete, že jste po střední nešel hned na vysokou školu?
Rozhodně ne. Dneska dokončuji druhý ročník na vysoké škole v Praze. Studuji dálkově ekonomiku a management.

Jste zapřažený v práci i ve škole. A co osobní život?
S tím je to náročnější (smích). Má práce je součást mého života, neberu to tak, že jdu na osm hodin někam pracovat. Baví mě firmu rozvíjet, proto nepočítám svůj čas, který tomu věnuji. Na druhou stranu se snažím odpočívat a najít si nějaký volný čas na sport a odreagování.

Když se řeknou peníze, co pro vás znamenají?
Peníze jsou důležité, ale jako takové jsou podle mě jen prostředek ke splnění vlastních cílů, k tomu, aby byl člověk šťastnější. Dělají život jednodušší, ale rozhodně nejsou to nejklíčovější. Snažím se, abych se stal finančně nezávislým a budoval si pasivní příjem. To je jedna z věcí, na kterou se zaměřuji.