Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Z centrály Googlu přešla do fotbalového klubu, aby měla čas na rodinu

aktualizováno 
Petra Božeková Makoňová je odvážná. Ačkoliv měla v Irsku rozjetou kariéru v centrále počítačového giganta Google, rozhodli se s manželem pro radikální řez. Vyměnila počítače za kopačky.

"Práce v sokolovském fotbalovém klubu se mi docela daří. Mám z toho stejnou radost, jako jsem měla z úspěchů při práci v Googlu," říká Petra Božeková Makoňová. | foto:  Milan Bureš, MAFRA

Před osmi lety se manželé rozhodli opustit rodný Sokolov a hledat práci v Irsku. Nejdříve se tam vydali na týdenní dovolenou okouknout místní poměry. A v lednu 2007 už naostro zamířili do Dublinu.

Petra před definitivním odjezdem mapovala pracovní trh a poslala životopis na několik míst, mezi jinými také do centrály Googlu. Ještě v Česku absolvovala písemný test a dva pohovory po telefonu. Zástupci firmy chtěli vědět, co studovala, včetně poměrně detailního popisu předmětů i dosavadní praxe. Zda má šanci se v Googlu chytit, před odjezdem vůbec netušila.

Petra Božeková Makoňová

  • Vystudovala ekonomickou fakultu Západočeské univerzity v Chebu, obor podniková ekonomika a management.
  • V rámci programu Erasmus studovala na univerzitě ve Veroně a pracovala jako delegátka a průvodkyně v Itálii. Po škole byla manažerkou ve strojírenském podniku.
  • Od května 2007 do června 2010 pracovala v centrále Googlu v irském Dublinu.
  • Po návratu do Česka působí jako obchodní manažerka fotbalového klubu FK Sokolov, jehož první tým hraje Národní fotbalovou ligu.
  • Hovoří plynně italsky, anglicky a německy. Je vdaná, má dva syny. Manžel je manažerem ve strojírenské firmě.

Věřila jste si, že se v Irsku uplatníte?
V té době nebylo těžké tam najít místo a ani nám to dlouho netrvalo. Věděli jsme, že v Dublinu práce je - od dělnických profesí po nejvyšší management. Já jsem sehnala během týdne zaměstnání jako recepční v malé firmě, kam jsem se předem ani nehlásila. Doprovázela jsem manžela, který se ucházel o pozici automechanika, ale protože neuměl anglicky a němčina mu nebyla nic platná, tlumočila jsem mu. Jeho vzali a mně nabídli práci také.

Nakonec jste však místo v Googlu dostala. Co tomu předcházelo?
Když jsme přiletěli do Dublinu, několik měsíců se z Googlu neozvali, a tak jsem si myslela, že vzali někoho jiného. Pak mě ale znovu kontaktovali, absolvovala jsem další tři telefonické pohovory. Při nich mě zkoušeli ze znalostí o firmě a jejích produktech. Zase se delší dobu nic nedělo a já už přestala věřit, že uspěji.

Začala jsem se dívat jinde a v okamžiku, kdy jsem dostávala pracovní nabídky do různých nadnárodních společností, pozvali mě na osobní pohovor. Ptali se mě znovu na Google, ale také na mou dosavadní kariéru, chtěli zjistit co nejvíc o mně samé, abych zapadla do mezinárodního týmu.

Celé přijímací řízení nakonec trvalo více než půl roku, od listopadu do května. Netušila jsem, že si firma tak detailně prověřuje uchazeče a že konečné rozhodnutí o přijetí padne až v americké centrále v San Francisku u nejvyššího managementu společnosti.

V Googlu by chtěl pracovat každý, ale povede se to jen jednomu procentu zájemců. Co bylo vaší vstupenkou do firmy?
Myslím, že jsem se osobnostně hodila do týmu, ocenili znalost jazyků i mezinárodní zkušenosti. Stěžejní bylo mé studium na univerzitě ve Veroně. Rok jsem také pracovala jako au-pair v Německu, při studiu na vysoké jsem působila jako delegátka cestovní kanceláře v Itálii, nemám problém cestovat, ani komunikovat s cizími lidmi.

A ještě jedna věc: předpokládala jsem, že osobní pohovor je poslední fází přijímacího řízení a moc mi na něm záleželo. Během víkendu jsem však přišla o hlas a zvažovala, zda na setkání vůbec jít. Později jsem se dozvěděla, že jsem u manažerů získala bonusové body za to, že jsem v takovém stavu na schůzku dorazila.

Jaké to bylo, pracovat pro Google?
Nejdřív velká euforie, dostala jsem se do mezinárodního týmu celosvětové firmy. Centrála v Dublinu pro Evropu a Afriku měla v té době asi 1 500 zaměstnanců ze všech koutů zeměkoule. První měsíc byl intenzivní, velmi dobře propracovaný vzdělávací trénink spojený s praxí. Dozvěděla jsem se vše o Googlu i konkrétním produktu AdSense, jemuž jsem měla dělat podporu pro české a slovenské zákazníky.

Zapojovala jsem se i do dalších projektů, byla jsem například součástí týmu, který spustil českou verzi YouTube. Musela jsem sledovat a intenzivně studovat novinky u "svého" produktu, ale mít přehled i o dalších. Později se moje pracovní role posunula z podpory trhu na management klíčových zákazníků. Znamenalo to hodně cestovat, dělat prezentace pro klienty v Česku, létat na konference i mimo Evropu.

Překvapilo vás něco?
Hodně se pracuje v týmu, časté jsou videokonference. Samozřejmostí je pravidelné hodnocení od šéfů. Firmě záleží na výsledcích. Lidé nemusí pracovat od - do, to nikdo nehlídá, ale musí mít hotovo. Takže ve finále pracují dlouho s ohromným nasazením a hned po návratu domů často znovu zapínají počítač, aby třeba ještě něco dodělali.

Jaké výhody mají zaměstnanci?
Firma poskytuje nejen mnoho různých vzdělávacích možností, ale také ohromné zázemí. Patří k němu jídlo zdarma, od snídaně po večeři, vaří se tu různé kuchyně. K dispozici jsou plné lednice, jogurty, sladkosti, nápoje. Fotbálky na patrech pro relaxaci, posilovna a další cvičení, masáže.

Přesto jste se rozhodla Google opustit.
Změnila se rodinná situace, narodil se nám syn. Byla jsem s ním šest měsíců na hrazené mateřské dovolené a pak jsem měla ještě čtyři měsíce neplacené volno. Syna jsme dali do jeslí, za které jsme platili tisíc eur měsíčně. Vrátila jsem se do práce a syna de facto viděla jen dvě hodiny denně.

Když jsem jela na služební cestu, manžel si musel vzít dovolenou, protože měl časově náročné povolání a nestihl by jesle. Nešidit syna a být dobrá na obchodní pozici, kde soupeříte s mladými nadupanými vlčáky, je téměř nemožné. Říká se, že životnost manažerů na obchodních postech je tři roky, pak jsou vysátí. Dohodli jsme se s manželem, který mě po celou dobu kariéry v Googlu velmi podporoval, že je pro nás prioritou rodina a že se vrátíme zpátky do Česka.

Počítače jste vyměnila obrazně řečeno za kopačky.
O další práci jsem neměla nouzi. Když bylo jasné, že se vracím zpět, dostávala jsem nabídky zejména od provozovatelů velkých internetových portálů, se kterými jsem v rámci Googlu spolupracovala. To by ale znamenalo žít v Praze, což pro nás nebylo řešením. Jedna nabídka přišla i z rodného Sokolova z fotbalového klubu, kde hledali obchodního manažera zodpovědného za finanční chod klubu a marketing.

Proč jste se pro fotbal rozhodla?
Znám dobře region, pracovala jsem v různých oborech, ale ve fotbale ne, chtěla jsem to zkusit. Umím navazovat kontakty, i v tom byl Google skvělou školou, navíc mám výhodu, že se rychle orientuji. Nastoupila jsem v červenci 2010 v situaci, kdy v krizi nikdo nechtěl dávat do fotbalu peníze. Znamenalo to hledat rezervy a vyjít s velmi přistřiženým rozpočtem. Snažit se přitom, aby na stadion chodili diváci, aby byly peníze nejen na velký fotbal, ale také pro 250 dětí v mládežnických kategoriích. Docela se mi to se skvělým týmem spolupracovníků daří a já z toho mám stejnou radost, jako jsem měla z úspěchů při práci v Googlu.



Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační snímek
Čísla ČSSZ: Kolik platíme na důchod a na co se vybrané peníze použijí

Za první polovinu roku vybrala Česká správa sociálního zabezpečení od lidí na pojistném na sociální zabezpečení skoro 214 miliard korun. Ale na důchodech a...  celý článek

Martin Václavík
Před pěti lety se pustil do podnikání. Dnes dělá milionový byznys

Martin Václavík vystudoval geoinženýrství, ale podniká ve zcela odlišném oboru. Navrhuje a vyrábí dřevěné hodinky, brýle a další módní doplňky. Vypracoval se z...  celý článek

Alex Craffonara
Byl u nás Murdoch či princ Albert, říká šéf luxusní horské restaurace

V nadmořské výšce dvou tisíc metrů servírují mořské plody, zvou ty nejznámější DJ a zdejší večírky jsou vyhlášené tak, že sem jezdí celebrity z celého světa....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.