"Práce v sokolovském fotbalovém klubu se mi docela daří. Mám z toho stejnou radost, jako jsem měla z úspěchů při práci v Googlu," říká Petra Božeková Makoňová. | foto: Milan Bureš, MAFRA

Z centrály Googlu přešla do fotbalového klubu, aby měla čas na rodinu

  • 78
Petra Božeková Makoňová je odvážná. Ačkoliv měla v Irsku rozjetou kariéru v centrále počítačového giganta Google, rozhodli se s manželem pro radikální řez. Vyměnila počítače za kopačky.

Před osmi lety se manželé rozhodli opustit rodný Sokolov a hledat práci v Irsku. Nejdříve se tam vydali na týdenní dovolenou okouknout místní poměry. A v lednu 2007 už naostro zamířili do Dublinu.

Petra před definitivním odjezdem mapovala pracovní trh a poslala životopis na několik míst, mezi jinými také do centrály Googlu. Ještě v Česku absolvovala písemný test a dva pohovory po telefonu. Zástupci firmy chtěli vědět, co studovala, včetně poměrně detailního popisu předmětů i dosavadní praxe. Zda má šanci se v Googlu chytit, před odjezdem vůbec netušila.

Petra Božeková Makoňová

  • Vystudovala ekonomickou fakultu Západočeské univerzity v Chebu, obor podniková ekonomika a management.
  • V rámci programu Erasmus studovala na univerzitě ve Veroně a pracovala jako delegátka a průvodkyně v Itálii. Po škole byla manažerkou ve strojírenském podniku.
  • Od května 2007 do června 2010 pracovala v centrále Googlu v irském Dublinu.
  • Po návratu do Česka působí jako obchodní manažerka fotbalového klubu FK Sokolov, jehož první tým hraje Národní fotbalovou ligu.
  • Hovoří plynně italsky, anglicky a německy. Je vdaná, má dva syny. Manžel je manažerem ve strojírenské firmě.

Věřila jste si, že se v Irsku uplatníte?
V té době nebylo těžké tam najít místo a ani nám to dlouho netrvalo. Věděli jsme, že v Dublinu práce je - od dělnických profesí po nejvyšší management. Já jsem sehnala během týdne zaměstnání jako recepční v malé firmě, kam jsem se předem ani nehlásila. Doprovázela jsem manžela, který se ucházel o pozici automechanika, ale protože neuměl anglicky a němčina mu nebyla nic platná, tlumočila jsem mu. Jeho vzali a mně nabídli práci také.

Nakonec jste však místo v Googlu dostala. Co tomu předcházelo?
Když jsme přiletěli do Dublinu, několik měsíců se z Googlu neozvali, a tak jsem si myslela, že vzali někoho jiného. Pak mě ale znovu kontaktovali, absolvovala jsem další tři telefonické pohovory. Při nich mě zkoušeli ze znalostí o firmě a jejích produktech. Zase se delší dobu nic nedělo a já už přestala věřit, že uspěji.

Začala jsem se dívat jinde a v okamžiku, kdy jsem dostávala pracovní nabídky do různých nadnárodních společností, pozvali mě na osobní pohovor. Ptali se mě znovu na Google, ale také na mou dosavadní kariéru, chtěli zjistit co nejvíc o mně samé, abych zapadla do mezinárodního týmu.

Celé přijímací řízení nakonec trvalo více než půl roku, od listopadu do května. Netušila jsem, že si firma tak detailně prověřuje uchazeče a že konečné rozhodnutí o přijetí padne až v americké centrále v San Francisku u nejvyššího managementu společnosti.

V Googlu by chtěl pracovat každý, ale povede se to jen jednomu procentu zájemců. Co bylo vaší vstupenkou do firmy?
Myslím, že jsem se osobnostně hodila do týmu, ocenili znalost jazyků i mezinárodní zkušenosti. Stěžejní bylo mé studium na univerzitě ve Veroně. Rok jsem také pracovala jako au-pair v Německu, při studiu na vysoké jsem působila jako delegátka cestovní kanceláře v Itálii, nemám problém cestovat, ani komunikovat s cizími lidmi.

A ještě jedna věc: předpokládala jsem, že osobní pohovor je poslední fází přijímacího řízení a moc mi na něm záleželo. Během víkendu jsem však přišla o hlas a zvažovala, zda na setkání vůbec jít. Později jsem se dozvěděla, že jsem u manažerů získala bonusové body za to, že jsem v takovém stavu na schůzku dorazila.

Jaké to bylo, pracovat pro Google?
Nejdřív velká euforie, dostala jsem se do mezinárodního týmu celosvětové firmy. Centrála v Dublinu pro Evropu a Afriku měla v té době asi 1 500 zaměstnanců ze všech koutů zeměkoule. První měsíc byl intenzivní, velmi dobře propracovaný vzdělávací trénink spojený s praxí. Dozvěděla jsem se vše o Googlu i konkrétním produktu AdSense, jemuž jsem měla dělat podporu pro české a slovenské zákazníky.

Zapojovala jsem se i do dalších projektů, byla jsem například součástí týmu, který spustil českou verzi YouTube. Musela jsem sledovat a intenzivně studovat novinky u "svého" produktu, ale mít přehled i o dalších. Později se moje pracovní role posunula z podpory trhu na management klíčových zákazníků. Znamenalo to hodně cestovat, dělat prezentace pro klienty v Česku, létat na konference i mimo Evropu.

Překvapilo vás něco?
Hodně se pracuje v týmu, časté jsou videokonference. Samozřejmostí je pravidelné hodnocení od šéfů. Firmě záleží na výsledcích. Lidé nemusí pracovat od - do, to nikdo nehlídá, ale musí mít hotovo. Takže ve finále pracují dlouho s ohromným nasazením a hned po návratu domů často znovu zapínají počítač, aby třeba ještě něco dodělali.

Jaké výhody mají zaměstnanci?
Firma poskytuje nejen mnoho různých vzdělávacích možností, ale také ohromné zázemí. Patří k němu jídlo zdarma, od snídaně po večeři, vaří se tu různé kuchyně. K dispozici jsou plné lednice, jogurty, sladkosti, nápoje. Fotbálky na patrech pro relaxaci, posilovna a další cvičení, masáže.

Přesto jste se rozhodla Google opustit.
Změnila se rodinná situace, narodil se nám syn. Byla jsem s ním šest měsíců na hrazené mateřské dovolené a pak jsem měla ještě čtyři měsíce neplacené volno. Syna jsme dali do jeslí, za které jsme platili tisíc eur měsíčně. Vrátila jsem se do práce a syna de facto viděla jen dvě hodiny denně.

Když jsem jela na služební cestu, manžel si musel vzít dovolenou, protože měl časově náročné povolání a nestihl by jesle. Nešidit syna a být dobrá na obchodní pozici, kde soupeříte s mladými nadupanými vlčáky, je téměř nemožné. Říká se, že životnost manažerů na obchodních postech je tři roky, pak jsou vysátí. Dohodli jsme se s manželem, který mě po celou dobu kariéry v Googlu velmi podporoval, že je pro nás prioritou rodina a že se vrátíme zpátky do Česka.

Počítače jste vyměnila obrazně řečeno za kopačky.
O další práci jsem neměla nouzi. Když bylo jasné, že se vracím zpět, dostávala jsem nabídky zejména od provozovatelů velkých internetových portálů, se kterými jsem v rámci Googlu spolupracovala. To by ale znamenalo žít v Praze, což pro nás nebylo řešením. Jedna nabídka přišla i z rodného Sokolova z fotbalového klubu, kde hledali obchodního manažera zodpovědného za finanční chod klubu a marketing.

Proč jste se pro fotbal rozhodla?
Znám dobře region, pracovala jsem v různých oborech, ale ve fotbale ne, chtěla jsem to zkusit. Umím navazovat kontakty, i v tom byl Google skvělou školou, navíc mám výhodu, že se rychle orientuji. Nastoupila jsem v červenci 2010 v situaci, kdy v krizi nikdo nechtěl dávat do fotbalu peníze. Znamenalo to hledat rezervy a vyjít s velmi přistřiženým rozpočtem. Snažit se přitom, aby na stadion chodili diváci, aby byly peníze nejen na velký fotbal, ale také pro 250 dětí v mládežnických kategoriích. Docela se mi to se skvělým týmem spolupracovníků daří a já z toho mám stejnou radost, jako jsem měla z úspěchů při práci v Googlu.