Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Platební karty: magnetický proužek

aktualizováno 
Platební karty zažívají od svého vzniku bouřlivý rozvoj. Nyní je největší novinkou posledních let čipová technologie. Ještě dlouho však nebudou vydávány karty čistě čipové, nýbrž hybridní - s čipem, ale i s magnetickým proužkem, který v minulosti sehrál v rozšíření platebních karet velkou roli. Pojďme si tedy o něm něco povědět.
Visa, karta

Visa, karta - Visa, karta - ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

První platební karty byly vyrobeny z plechu (Western Union) nebo kartonu (Diners Club). Aby se zvýšila ochrana karet proti padělání a zjednodušilo se placení, zavedly americké banky a firmy plastové karty z PVC (Bank of America 1958, American Express 1959, Diners Club 1961). Pro výrobu plastových karet musely být vyvinuty nové technologie.

Nejprve se pro potisk karet zkoušel sítotisk, ale kvalita takto vyrobených karet nebyla vysoká. Každá karta byla v podstatě originálem. Od 60. let se pro potisk karet používá ofset. V posledních 20 letech byly vyvinuty další druhy plastů, ze kterých se vyrábějí platební a další identi.kační karty. Nejvíce používaným materiálem zůstává PVC následované recyklovatelným ABS a PETG. Tam, kde se požaduje dlouhá životnost karty (osobní průkazy, zdravotní identifikační karty), se používá materiál polykarbonát, který má vysokou odolnost. Z marketingových důvodů výrobci vyvinuli také speciální druhy plastů – průhledné nebo zrcadlové karty.

MAGICKÝ ŠTÍTEK

Významným krokem, který zjednodušil a zrychlil používání platebních karet v bankomatech a později i při placení, se stalo zavedení platebních karet a magnetického záznamu, tzv. magnetického proužku. K prvnímu použití magnetického proužku došlo začátkem 60. let., když London Transit Autority vydala karty pro londýnské metro. Koncem 60. let použila jízdenky velikosti platební karty s magnetickým proužkem také americká společnost BART (Bay Area Rapid Transit).

V roce 1969 zavedla jako první Charge Card magnetický proužek na platebních kartách společnost UATP (Air Travel Card). Jako první použila magnetický proužek na bankomatových kartách . rma Docutel – první výrobce bankomatů v USA. V roce 1971 vlastní standard magnetického proužku také francouzská bankovní asociace Carte Bleue a o rok později také American Express. Zpočátku neexistoval žádný mezinárodní standard.

Banka roku 2005: Která banka byla letos zvolena nejlepší bankou roku a které nejvíce důvěřujete?

Vlastní cestou šla začátkem 70. let americká Citibank. V roce 1973 Citibank zavedla kartu s názvem Citicard, která jejím klientům umožnila získat v samoobslužných terminálech informace o zůstatku na jejich účtu. Použita byla „privátní“ technologie magnetického proužku Citibank, která se však mohla stát standardem pro celý bankovní sektor. Ostatní banky a výrobci měli bance platit licenční poplatky. American Bankers Association (ABA) se ale snažila přijmout standard magnetického proužku kompatibilní s kartami VISA a Master Charge. Citibank „…nezvratně odmítla jít společně s Mastercard, Visa a ABA,“ píše Phillip L. Zweig ve své knize The Rise and Fall of American Financial Supremacy.

V roce 1974 zavedla American Bankers Association normu, která definovala magnetický proužek pro bankovnictví. Tato norma se v roce 1974 stala základem mezinárodních norem ISO, které se používají dodnes (ISO 7810 a 7816). Standard prosazovaný Citibank se neujal.

Jak rostla popularita kreditních karet, bylo třeba nahradit ruční typování prodejních dokladů do zúčtovacích systémů a bylo také výhodné zavést jednotný typ písma na platebních kartách. Proto byla v 70. letech zavedena technologie strojově čitelného písma OCR 7B. Identifikační údaje, sloužící k provedení platební transakce nebo k výběru hotovosti, jsou na platebních kartách zaznamenány několika způsoby:

1. Tištěné údaje – pro vizuální kontrolu a pro platby pomocí imprinterů.
2. Magnetický záznam – pro elektronické transakce prováděné v bankomatech nebo platebních terminálech a samoobslužných zařízeních.
3. Záznam v programovatelném mikročipu – pro elektronické transakce

DEFINICE MAGNETICKÉHO PROUŽKU

Je lepší elektronická, nebo embosovaná karta?

Magnetický proužek je definován normou ISO, a to nejen pro bankovnictví, ale obecně pro všechny sektory. Norma ISO však ponechává dostatek prostoru pro to, aby např. bankovní platební systémy využívaly některá definovaná pole podle svých potřeb. Snadná výroba a flexibilita standardu umožnily, aby se magnetický proužek rychle rozšířil. Magnetický proužek má tři záznamové stopy, které mají specifický účel.

Stopa 1: První stopa magnetického proužku byla definována již v roce 1969 Mezinárodní asociací leteckých dopravců IATA (International Air Transportation Association). Jejím úkolem bylo usnadnit automatické odbavení leteckých cestujících. Americké banky přijaly tuto normu v roce 1970. První stopa má 79 znaků, které obsahují číslo karty (až 18 číslic) a jméno klienta (až 26 alfanumerických znaků).

Stopa 2: Druhou stopu vyvinula American Bankers Association (ABA) pro on-line finanční transakce. Tato stopa obsahuje 40 numerických znaků včetně čísla karty (až 19 číslic) a v bankovnictví se používá nejvíce.

Stopa 3: Tuto stopu vyvinuly banky pro finanční transakce. Na rozdíl od 1. a 2. stopy, které jsou určeny pouze pro čtení, může být záznam na 3. stopě přepisován. Třetí stopa se používala u on-line bankomatů. Finanční limit klienta se snižoval o vybírané částky a po uplynutí stanoveného času se opět navyšoval na původní úroveň. Na této stopě byl zaznamenán parametr, podle kterého bylo možné ověřit správnost kódu PIN. K záznamu potřebných informací sloužilo až 107 numerických znaků (PIN, kód země, měnová jednotka, finanční limit a další).

Tištěné údaje
Pro použití v mechanických snímačích (imprinterech) se na kartu vyrazí nezbytné identifikační údaje (embossing), a to písmem OCR 7B (Optical Character Recognition) velikosti 3,63 mm. Pro ně je určena dolní polovina přední části karty, kterou norma dělí na čtyři řádky.

1. Account Number Line – obsahuje číslo karty. První číslice nebo dvojčíslí určují druh karty:
• 0 – pro budoucí přidělení hospodářským sektorům
• 1 – letecké společnosti
• 2 – letecké společnosti a budoucí přidělení
• 3 – Travel & Enterteinment Cards – American Express 37, Diners Club a Carte Blanche 38
• 4 – bankovnictví a finanční odvětví (VISA)
• 5 – bankovnictví a finanční odvětní (MasterCard)
• 6 – obchod a bankovnictví (Maestro, Discover Card aj.)
• 7 – petrochemie
• 8 – telekomunikace a budoucí přidělení
• 9 – vyhrazeno pro přidělení národními normalizačními orgány. Za číslicí 9 musí vždy následovat třímístný kód ISO příslušného státu (např. Česká republika = 203). Za číslem odvětví následuje identifikace vydavatele karty (zpravidla dalších 5 míst), přidělovaná orgány ISO. Zbývajících 8 až13 míst je určeno pro identifikaci konkrétního klienta.

2. Valid Data Line – uvádí se v ní období platnosti karty (měsíc a rok), a to buď v podobě uvádějící začátek i konec platnosti, nebo jen konec platnosti. Navíc je v této oblasti uváděno u karet MasterCard čtyřmístné identifikační číslo banky (ICA). Počet znaků – max. 19.

3. Třetí řádek – je určen pro jméno držitele karty. Počet znaků – max. 27.

4. Čtvrtý řádek – obsahuje u služebních karet jméno společnosti, k jejímuž účtu je karta vydána. Počet znaků – max. 27. V řádku čísla karty musí být uvedeno 6místné identi. kační číslo vydavatele karty (Issuer Identi. cation Number – IIN), které je organizaci přidělováno podle normy ISO/IEC 7812-1,2.

American Express:

3–4 – měna a druh karty
5–11 – číslo kartového účtu
12–14 – číslo karty
15 – kontrolní číslice

VISA

2–6 – číslo banky
7–12 nebo 7–15 – číslo kartového účtu
13 nebo 16 – kontrolní číslice

MasterCard

2–3 nebo 2–4 nebo 2– 5 nebo 6 – číslo banky (závisí na tom, zda 2. číslice je 1, 2, 3 nebo jiná) číslice za číslem banky jsou až do pozice 15 číslem kartového účtu; 16 – kontrolní číslice.

Kontrolní číslice se při výrobě karty vypočítává podle tzv. Luhnovy formule pro modulo 10. Umožňuje ověřit, zda bylo číslo karty správně přeneseno do autorizačních a zúčtovacích systémů. Pokud dojde k chybnému zadání čísla nebo více číslic (např. místo 6 se natypuje 9), kontrolní číslice nebude při kontrolním výpočtu souhlasit. Pro karty určené pouze k elektronickým transakcím (bankomaty, platební terminály), jako jsou karty VISA Electron a Maestro, se od první poloviny 90. let nahrazuje reliéfní písmo hladkým tiskem (Indent Printing) nebo laserovým paprskem. Toto opatření vylučuje riziko použití karty na mechanickém snímači (imprinteru).

Zadní strana karty obsahuje další informace nezbytné pro provedení nákupu nebo výběru hotovosti:

1. Magnetický proužek – má dvě nebo tři stopy pro záznam identifikačních údajů. Zde je elektronicky zaznamenáno číslo karty, její časová platnost, informace, zda se jedná o kartu tuzemskou nebo mezinárodní, zda je možné ji použít v platebních terminálech, v bankomatech nebo v obou zařízeních a jsou zde ještě další doplňující údaje (bezpečnostní kód CVV nebo CVC a další). Celkem může být zaznamenáno až 1288 bitů.

2. Podpisový proužek – je určen pro záznam podpisového vzoru držitele karty. Tak, jak je zde podepsán, zákazník podepisuje stvrzenky při placení. Je zde jedna výjimka – u karet Maestro se od roku 2001 povinně používá PIN. Proti změně podpisu je proužek chráněn několika bezpečnostními technologiemi.

Na zadní straně karty se také můžeme často setkat s doplňujícími informacemi. Patří mezi ně především adresa vydavatele karty, telefonní číslo jeho klientské linky, znak a telefonní číslo pojišťovny zajišťující např. cestovní a úrazové pojištění apod.

Ukázky z knihy
Pavla Juříka: Encyklopedie platebních karet

1. díl: Jak platit bezpečně i na internetu?

2. díl: Jak vlastně vznikl šek?

3. díl: Jak vznikly peníze?

4. díl: Jak vzniklo bankovnictví

5. díl: Kdy vznikly papírové peníze

6. díl: Peníze a Čechy: kdy vznikla koruna?

7. díl: Jak se tisknou bankovky?

8. díl: Ochrana bankovek proti padělání

9. díl: Jak a kde vznikly platební karty

10. díl: Jak vznikly platební karty-II

11. díl: Kdo vydal první univerzální platební kartu

12. díl: Kdy začaly banky vydávat karty

13. díl: Jak vznikla kartová asociace MasterCard

14. díl: Jak vznikla kartová asociace VISA

15. díl: Počátky platebních karet v Evropě

16. díl: Platební karty v Evropě a jejich začátky v ČR

17. díl: Co způsobilo boom platebních karet

reklama


Úryvek je z knihy "Encyklopedie platebních karet" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
Naučte se investovat, 2. rozšířené vydání
Investování pro začátečníky
Finanční matematika pro každého, 5.vydání



Autor:


Jak si vybudovat finanční rezervu

měsíců % měsíců
Vypočítat
Měsíčně spořte
Zjistit přesnější výpočet


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.