Patří k nim zejména:
globalizace jevů a procesů charakterizovaná:
- rozporuplným vývojem k “monokulturnosti“ (společenská tendence) vzhledem k diverzifikaci genetického rizika (přírodní tendence),
- specifickými formami vztahů individuálního a globálního,
- transformací národní na regionální a světovou integraci,
- změnou konfliktu západ – východ na konflikt sever – jih, dokonce na konflikt technologicky emancipovaný a neemancipovaný svět;
produktivita práce typická:
- přechodem od klasických technologií ke špičkovým na bázi nejnovějších vědeckých poznatků,
- novým vztahem malých, středních a velkých firem,
- trendem k hromadnosti produkce a souvisejícím snižováním zaměstnanosti,
- rozporuplným vztahem unifikovatelnosti a individualizace volby;
harmonizace kultur jako:
- soužití často rozporuplných kultur,
- harmonizace vztahu majoritních a minoritních seskupení,
- přechod od centralizace k decentralizaci moci,
- přechod od hierarchických organizací k síťové (ploché) organizaci,
- přechod od zastupitelské k účastnické demokracii (referenda);
vztah invence a hmoty (materiálního světa) jako:
- přechod od řešení krátkodobých k dlouhodobým problémům,
- vztah dynamiky invencí, hmoty (materiální podstaty) a finančního kapitálu,
- vztah k vlastnictví invencí (intelektuální kapitál, autorská práva, patenty ap.) a vlastnictví hmoty (stavby, pozemky ap.), resp. peněz (finančního kapitálu);
světové informační sítě nesoucí:
- nebezpečí nástupu totality plynoucí z vlastnictví a provozování sítí,
- konflikt mezi informacemi a desinformacemi – problém verifikace validity informace,
- neúměrný růst rizika ohrožení osobní a podnikatelské svobody v důsledku ztráty “soukromí“ ;
“megatrend otevřených otázek“ typu – kdo bude vítěz a kdo poražený?
- Princip konkurenčního boje postaveného na vítězství směřuje k monopolizaci a totalitě?
- Vítězství lze dosáhnout, a co s poraženými?
- Mají být chráněni slabí (např. africké národy), nebo nikoli?
- Nenastupuje skrytý ekonomický negativizmus (ekonomická moc se transformuje v moc politickou a posléze v agresi, např. vojenskou)?!
- Jaký má být vztah hodnot, která hodnota je tou pravou: v ekonomickém smyslu nebo ve smyslu vyššího principu lidství?
Různí autoři pojímají budoucnost podnikání různě, přesto lze dospět ke čtyřem základním protikladům (dualismům), které doprovázejí soudobé podnikání a ekonomické procesy.
1. Vytvářejí se dvě protikladné formy podnikatelských sítí (sítě velkých korporací a sítě malých a středních firem).
2. Státní podnikatelské prostředí se rozpouští do mezinárodní (globální) a regionální formy (dochází k praktickému projevu “glokalizace“).
3. Člověk nabývá jak formu “globalizující se“ (např. z hlediska komunikace a volného pohybu), tak současně individualizující se bytosti (s vlastními hodnotami, morálkou, vírou apod.).
4. Vedle původní živé a neživé přírody se prosazuje jako rovnoprávná příroda umělá.
 |
Jak si vybavit kancelář? Čtěte ZDE. |
Megatrendy vystupují v dějinách obdobně jako koryta řek v přírodě. Neznalí, kteří nevědí, do kterého moře se řeka vlévá, pak často plavou proti proudu V iluzi, že plavou do zcela jiného moře. Často zcela obdobně lze popsat postoje podnikatele, podniku či běžného člověka: pro samé operativní problémy nevidí, kam kráčí nový svět podnikání.
Megatrendy předurčují vznik a vývoj nových forem podnikání, které pracovně nazýváme “synergické podnikání“. Nejde o tzv. “novou ekonomiku“ v pojetí “digitální či virtuální reality“, která po určité fázi “obdivu“ přináší pro mnohé teoretiky i praktiky často zklamání nadějí a očekávání. Máme na mysli širší souvislosti – “nový řád“ – zahrnující globalizující se vědu, techniku, ekonomiku, ekologii, sociální a další atributy do nového organického a dynamicky se vyvíjejícího komplexu.
Nové formy podnikání prorůstají s předchozími a vytvářejí mnohotvárné a mnohočetné podnikatelské podoby podnikání. Současné poznatky o nových typech podnikání nabízejí přirovnání ke květu, který má tři listy (tři typy-formy podnikání) ukrývající se ve třech listech okvětí (ve třech typech-formách podnikatelského prostředí).
Stále více zřetelněji se formují “globální pilotní firmy“ (GPF) mající transnacionální charakter, které budují svou globální interní podnikatelskou (intrapodnikatelskou) síť (IPS). Uvedené firmy kladou obrovské nároky na podnikatelské prostředí a vedou k tvorbě průmyslových (technologických) parků, zón a regionů, ve kterých globální pilotní podniky rozvíjejí své aktivity nejen v oblasti ekonomické. Tyto firmy vytvářejí široký rádius podnikatelských řetězců, sítí, aliancí, klastrů apod., ovlivňujících život, urbanismus, kulturu atd. “svého“ regionu. Proto uvedené zóny musí být velmi rozsáhle vybavené technickou, dopravní a podnikatelskou infrastrukturou. Globální toky přímých investic do hlavních globálně strategických regionů jsou ovlivněny následujícími faktory:
- spotřebitelský trh (zejména jde o Čínu a částečně o nové země EU),
- levná pracovní síla (především v Číně a Indii),
- možnosti pro navázání nových vztahů s partnery (Čína, eurozóna),
- vysoce kvalifikovaná pracovní síla (Indie, eurozóna),
- možnosti outsourcingu (hlavně Indie),
- akviziční příležitosti (noví členové EU, eurozóna),
- aktivity spojené s výzkumem a vývojem (Indie, USA, eurozóna),
- efektivnější zásobovací řetěz (eurozóna, USA).
Proto největšími příjemci přímých zahraničních investic jsou USA, Čína a země tzv. eurozóny. A pro 513 nejvýznamnějších korporací se Čína stává pro následující roky dokonce atraktivnější než USA, přičemž obě země mají pro investory z hlediska atraktivnosti absolutní náskok před zbytkem světa.8 V tomto kontextu nutno hledat konkurenční potenciál firem a regionů.
Na pilotní podniky a související průmyslové zóny jsou napojeny (buď vydělením z GPF, nebo připojením do sítě, resp. řetězce GPF) “satelitní firmy“ (SF), které vyžadují od podnikatelského prostředí vhodné zázemí v podobě technologických nebo vědeckotechnologických parků, inkubátorů apod. Tyto satelitní firmy jsou z části “dutými“ podniky, protože nejsou většinou vybaveny výzkumem, vývojem, ale i řadou obslužných a pomocných činností, které u globálních pilotních podniků obvykle nescházejí. Scházející funkce satelitních firem vhodně nahrazuje kultivované lokální podnikatelské prostředí (např. formou rozvinuté technické a dopravní infrastruktury, rozvojem kultury, vzdělávání, sociálních služeb apod.).
Stále více ekonomicky aktivního obyvatelstva sehrává roli pracovníka-podnikatele (není podstatné, zda je fyzickou osobou nebo podniká ve formě právnické osoby). Jde o stav, kdy člověk podniká, protože je motivován sociálně pracovními potřebami (není oddělena vlastnická role od manažerské, případně u nejmenších firem od profesní role podnikatele, např. truhlář, účetní či lékař).
Pracovník-podnikatel se chová jednak jako zaměstnanec, ale na druhé straně rizika jeho aktivity mají již zcela podnikatelský charakter. Často se hovoří o tzv. “samozaměstnavateli“ (self-employed), kdy člověk v jedné osobě je vlastníkem firmy, jejím manažerem a je v ní i profesním specialistou (výkonným pracovníkem). Tato trojrole přináší podnikateli často nepřekonatelné problémy způsobené zvládáním jejich protikladných požadavků.
Můžeme rozpoznat tři typy těchto pracovníků-podnikatelů (PP), jde o jednotlivce, sdružení, malé právnické osoby apod.:
a) Portfolioví pracovníci-podnikatelé (PPP) vyznačující se zprostředkováním aktivit jiných podnikatelských subjektů a výraznou syntézou a “synkrézou“ (syntéza sjednocující jevy na společný jmenovatel) podnikání (např. jde o cestovní kanceláře, generální dodavatele ve stavebnictví, ucelenou lékařskou službu atd.).
b) Odborní specialisté, tzn. znalostní pracovníci-podnikatelé (ZPP), kteří jsou vybaveni speciálními odbornými znalostmi a většinou vstupují do různých sítí s organizovanými portfoliovými pracovníky-podnikateli nebo jsou najímáni jako kvazi-subdodavatelé satelitních firem nebo pilotních firem. Jde např. o daňové poradce, advokáty, projektanty atd.
c) Servisní pracovníci-podnikatelé (SPP) – jde o většinou manuálně pracující v oblasti materiálních i nemateriálních služeb, jako např. zedníci, uklízečky, kadeřnice atd.
Na uvedený trend musí nutně reagovat rozvoj podnikatelského prostředí. Firmy typu pracovník-podnikatel se vyznačují řadou nových znaků, které nejsou typické ani pro soudobé (staré) typy podniků, ani se neshodují s novodobými typy globálních pilotních firem nebo satelitních firem. Firmy typu pracovník-podnikatel se vyznačují minimální vybaveností rozvojových (výzkum, vývoj, projekce aj.), pomocných a obslužných (podpůrné výroby, doprava, administrativa, účetnictví atd.) funkcí.
Pilotní firmy vytvářejí své vnitřní podnikatelské struktury (IPS) nebo se obalují sítí satelitních podniků (SSF). Velmi velké firmy často budují vnitřní (tvořené pracovníky a vnitřními podnikatelskými jednotkami) a vnější sítě na principech popsaných u nejmenších firem (PPP, ZPP, SPP) s tím rozdílem, že optimalizační funkce korporace (holdingu, trustu, koncernu apod.) je definována centrálně (“matkou“, resp. řídící jednotkou).
Naopak firmy typu pracovník-podnikatel musí svůj omezený potenciál doplňovat a kompenzovat vstupováním do externích podnikatelských sítí (EPS). Podnikatelské prostředí bezprostředně proniká do této sítě a často se stává součástí sítě EPS jako jeho aktivní složka.
Značný organizační rozptyl v určitém regionu, obsahová různorodost firem a dynamika sítí vede k virtualizaci prostoru, tzn. že subjekty jsou provázány spletitou sítí vztahů většinou neformalizovaného a nemateriálního charakteru. Proto je nezbytné, aby místní samospráva obcí či regionů a státní správa vytvářely pro podnikání typu pracovník-podnikatel virtuální podnikatelské parky (VPP). Není tedy podmínkou, aby firma byla fyzicky přítomna v konkrétním technologickém nebo vědeckotechnologickém parku. Postačí, aby byla v podnikatelském parku zapojena jako virtuální prvek, čímž “dosáhne“ na služby a funkce, kterými není sama vybavena (administrativa, informace, marketing, výzkumné a technické poznatky, komunikace s bankami, finančními úřady atd.). Virtuální park přebírá tedy od firem řadu jejich funkcí, zvyšuje integritu a kladný synergický efekt sítě EPS.
Z výzkumů vyplývá , že bude relativně, případně v řadě oborů rovněž i absolutně ubývat “standardních“ zaměstnanců a bude růst sféra podnikatelská, často však v jiných formách, než známe v současné době. Zaměstnanci “standardního“ typu budou pracovat zejména v globálních firmách a satelitních firmách, lokálně pak ve firmách typu pracovník-podnikatel (zde máme na mysli zejména firmy portfoliového typu) a ve státní správě a municipální sféře. Bude narůstat počet firem typu pracovník-podnikatel (především SPP), pokud budou existovat vhodné podmínky pro drobné podnikání. Budou-li podmínky k podnikání obtížné, je třeba se obávat, že bude narůstat odklon od podnikání a bude přibývat počet nezaměstnaných apod.
Z literatury v kontextu s předchozím textem lze tedy dovodit, že musíme přehodnotit řadu vžitých a starších dogmat nejen v ekonomii, právu, podnikatelství, ale také v sociologii a politice, abychom zvládli nové tendence v podnikání a v zaměstnanosti. Je třeba vidět nové formy konkurence na trhu práce, zboží, služeb i kapitálu.
Velké transnacionální korporace (typu GPF) využily nastupující globalizaci k výraznému posílení svého potenciálu, a to zejména mimofinančního (lidského, strukturního, zájmového ap.).
Globalizace je silně selektivní. Posiluje globální pilotní podniky (korporace) a ostatní podniky vytlačuje na okraj jako satelitní prvky globální podnikatelské pavučiny. Současně narůstá tlak na zaměstnance a sociální politiku států, aby “iniciativně“ řešily nové hranice přirozené míry nezaměstnanosti. Konflikt mezi “ekonomickou a sociální potřebností“ lidí je evolučně řešen růstem skupiny “samozaměstnavatelů“, resp. mikrofirem (typu PP).
Můžeme dospět k dalším zorným úhlům v pohledu na konkurenceschopnost firem.
Velké korporace (typu GPF) upevňují svou identitu v podobě firemních hodnot, idejí, představ, designu, přístupů, rituálu, symbolů (symbolizujících lokalit), inovační filozofie. Satelitní firmy svou identitu postupně ztrácejí a samozaměstnavatelské (PP) firmy trpí rozpolceností sebereflexe jednak jako pracovníka (zaměstnance) a jednak jako firmy, resp. podnikatele.
U korporací (GPF) integrita nabývá transnacionálního charakteru, ale u satelitních firem nastává konfliktní stav, protože satelitní firma je z části vtažena do sítě (integrována) pilotní korporace (GPF) a současně vlastní integrita satelitního podniku je výrazně podlomena. U mikrofirem (PP) se integrita firmy obvykle prolíná s integritou osobnosti podnikatele (majitele).
Suverenitu firmy můžeme zjednodušeně vyjádřit jako míru svobody. Velké transnacionální firmy (GPF) mají v řadě případů větší suverenitu než mnohé státy, jsou ekonomicky, sociálně, mocensky dominantní nejen v regionálním, často ve světovém měřítku. U satelitních firem je suverenita v řadě případů jen symbolickým pojmem, má virtuální charakter. Tedy stručně řečeno, mnohé podniky jsou formálně (právně) samostatné, ale z podnikatelského hlediska bývají často zcela nesuverénní. Suverenita mikrofirem má specifický projev. Lokálně je suverenita firmy spojována s osobností podnikatele (vlastníka) a má obvykle vysokou úroveň. V širších souvislostech, např. ve vztahu ke státním institucím, k velkým odběratelům a dodavatelům, bankám, je suverenita těchto firem výrazně snižována. Mnohdy není ani akceptována vlastní podstata podnikání firmy – na podnikatele se pohlíží jako na zaměstnance, resp. někoho méněcenného, který je cizorodým prvkem ve světě podnikání (např. účetní-živnostnice je obvykle oslovována “paní účetní“ a nikoli “paní podnikatelko“).
Suverenita má výrazný dopad na čtvrtý stěžejní znak firmy v současném období, a tím je jeho mobilita. Mobilitu podniku je možné chápat jako vlastnost (schopnost, možnost ap.) reagovat na vnitřní a vnější změny, adaptovat se, realizovat proces změn a přeměn jak v reálné, tak virtuální formě, jak v materiální, tak v nemateriální podobě ap. Je to schopnost firmy přeměňovat potenciál na kapitál (tzn. investovaný finanční, lidský, zájmový atd. potenciál za účelem jeho kapitalizace, resp. umocnění), tzn. reprodukovat se, samostatně se vyvíjet. Velké korporace v poslední době obrovským způsobem zvyšují svůj potenciál maximalizací své mobility v globálním rozměru s využitím nejnovějších vědeckých a technických poznatků (digitalizace, virtuální technologie atd.). Mobilita satelitních firem je však zarámována do prostoru, který jim vymezí globální firmy. Samozaměstnavatelské firmy (PP) jsou ukotveny ještě více k lokálnímu prostoru a do rámce oborového profilu.
Je zřejmé, že “centrály“ globálních korporací nesídlí běžně v ČR. Je zřejmé, že naprostá většina malých firem v ČR nemůže dosáhnout parametrů mobility globálních korporací. Tudíž musíme si uvědomit, že tzv. střední podniky v ČR s ohledem na svou mobilitu a způsob dosahování synergických efektů a tvorby přidané hodnoty naplňují obvykle buď roli satelitních podniků “pohybujících se v gravitačním prostoru globálních korporací“, nebo dokonce sehrávají roli tzv. malých podniků (a tudíž jsou počtem zaměstnanců předimenzované a ekonomicky málo produktivní).
Pravděpodobně jedinou reálnou cestou ČR jak se dostat mezi světovou elitu podnikání je soustředit pozornost podnikatelů a “podpůrné infrastruktury“ podnikání (státu, regionální samosprávy, rozvojových agentur apod.) na nové formy podnikání a nové segmenty podpory podnikání. Nutno mobilizovat vlastníky, manažery a ostatní pracovníky malých a středních firem s vysokým znalostním potenciálem, provázat aktivity těchto “inovačních“ firem s technickými a přírodovědnými univerzitami atd. Je tedy nutno urychleně propojit teorii s praxí a pracovat s “relativitou času“ – nyní již nemá smysl někoho technologicky a technicky dohánět a předhánět. Je nutné stát u zrodu nových produktivních oborů.
Ať se to někomu líbí či nikoli, jsou to obory spojené zejména s vojenským a kosmickým průmyslem, jsou to obory založené na “nanotechnologiích“, genetickém inženýrství, nových formách komunikace (vč. nových poznatků z výzkumu mozku) atd. Bohužel či bohudík (s ohledem na hodnotový systém standardní evropské společnosti) nové úspěchy v podnikání jsou postaveny na “manipulaci s živou a neživou hmotou a časem“!
Úlohou každé firmy, každého podnikatele, ale i státu, resp. regionu je si nejdříve zvolit “hrací pole a styl hry, odhadnout si své pozice apod.“ v globální konkurenční soutěži. Globalizace má nelítostné metody a projevy: ten, kdo se podceňuje, i ten, kdo se přeceňuje, obvykle prohrává. Obecně platí: vítězové jsou v pravý čas na pravém místě se správným produktem za správnou cenu (správné náklady) a ve správné formě.
Minulý dil: Realita v podnikání - ČR versus svět
Úryvek je z knihy "Jak zvýšit konkurenceschopnost podniku" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
Naučte se investovat, 2. rozšířené vydání
Investování pro začátečníky
Finanční matematika pro každého, 5.vydání
