V roce 2008 rozjel John Vanhara například službu, která umožňuje výhodné nakupování v amerických internetových obchodech. Dnes je to jedna z nejrychleji rostoucích firem v USA. "Věřím, že se dá začít podnikat v jakémkoliv oboru a najít způsob, jak s minimálními náklady udělat velmi úspěšné podnikání," říká podnikatel.
Jako mladík jste byl umělec, maloval obrazy velkého formátu. To by vás ale neuživilo, proto jste se pustil do malování reklam na fasády domů. Kolik toto první podnikání vynášelo?
Bylo to relativně těsně po revoluci. Konkurence moc nebylo, takže firma raketově rostla nahoru. Byl jsem hodně mladý a nezkušený. Během krátké doby jsem měl 25 zaměstnanců a vydělával na tu dobu velké peníze. Většinou ke konci roku firmy chtěly utratit peníze za reklamu, to se daly vydělat stovky tisíc korun měsíčně. Ale taky jsem měl vždy pocit, že jsem zestárl za těch pár podzimních měsíců o pár let. Byly to nervy vše organizovat a zvládnout.
VizitkaJohn Vanhara
|
Jak jste naložil s prvními podnikatelskými zisky?
Čím snadněji vyděláte, tím snadněji utratíte. Bylo to v době, kdy třeba teprve začínaly mobilní telefony, které vypadaly jako kufříky a stály okolo 100 tisíc korun. Za podobné peníze jsem si koupil první Apple počítač. Taky jsem se různě pokoušel expandovat a za to utratil zbytečně spoustu peněz. Koupil zbytečné vybavení nebo investoval do nových podnikání, která nic nepřinesla.
Jaký je váš vztah k penězům, jaké finanční zásady se držíte?
Ten vztah k penězům se mi radikálně změnil po odstěhování do USA. Začínal jsem znovu v neznámém prostředí. Měl jsem strach z neúspěchu a věděl jsem, že mi v Americe nikdo nepomůže. To mě nějak donutilo úplně přehodnotit vztah k penězům. Začal jsem si jich vážit. Zbytečně neutrácet. Skoro až do extrému, protože i kdyby se nějakému podnikání nedařilo, tak jsem chtěl prodělat minimum peněz. Nakonec jsem zjistil, že to je dobrý způsob, být opatrný a vždy hledat způsob, jak třeba nemít zbytečně velké náklady. Moje zásada a cíl byly stát se totálně finančně nezávislým. Vědět, že nikdy v životě už nebudu muset pracovat. A tomu jsem vše přizpůsobil.
Utrácel jste někdy i bez rozmyslu? Za co utrácíte?
Jako asi každý muž jsem měl zálibu v autech a byl jsem ochoten utratit větší částky za auta. Dnes už mě to ale s auty přešlo. Utrácím asi dost velké částky za cestování a není mi to vůbec líto. Takže z materiálního utrácení jsem teď spíše v tom zážitkovém utrácení. Něco s těmi penězi je potřeba asi dělat. Ale není to bez rozmyslu. Jen si trošku sem tam něco užiji.
Dnes jste finančně nezávislý a na svém blogu píšete – neptejte se mě na částky, co teď platím na daních. Takže mi to nedá – kolik jste letos platil na daních do americké státní kasy?
Když vidím částky, co platím na daních, tak si na to pořád nemohu zvyknout. Jde hlavně o poměr k tomu, co utrácím za osobní spotřebu, což není zas tak moc. Třeba poprvé v životě jsem nedávno vypisoval šek na jednu takovou větší splátku daně a ten šek byl na milion dolarů. Nad tím jsem se trošku pozastavil, že takto posílám někomu jeden šek na tak velkou částku. Na daních platím ročně miliony, ale zas tak moc mi to nevadí.
Je podnikání včetně placení daní z příjmů v USA jiné než tady? Jaké jsou rozdíly?
Můj dojem je ze zkušeností, které jsem měl v České republice před více než deseti lety. Takže spousta věcí může být dnes jinak. V USA mi připadá, že se hodně vyplácí dodržovat pravidla a nesnažit se něco obcházet. Třeba díky tomu, že platím tak velké daně, mi banky nabízejí neuvěřitelné podmínky na bankovní půjčky. Sklady, do kterých se rozšiřujeme se Shipito.com, proto raději kupuji než pronajímám. A banky se za posledních pár let mohly přetrhnout, kdo nám dá půjčku. Ve stejný okamžik čtu v novinách, ze půjčky údajně nejsou. Jenže to není pravda. Když se firmě daří a ukážete to na daňovém přiznání, tak vám banky peníze doslova vnucují za výborných podmínek.
Mám třeba fixované velmi nízké úroky na 20 let na koupi komerčních skladů. Tohle jsou možnosti, které neuvěřitelně pomáhají mému podnikání. Když zavolám bankéřům, že za měsíc potřebuji 10 milionů dolarů na nějaký sklad, tak řeknou, že není problém, a můžou se přetrhnout, aby tu koupi pro mě financovali. Všechno nějak jde ruku v ruce. Já se soustředím na podnikání, aby šlo co nejlépe. Platím daně. A díky tomu mohu zase využít možnosti na půjčky. V Česku mám pocit, že lidi řeší větší malichernosti nebo hledají způsoby, jak co obejít.
Vlastníte jednu z nejrychleji rostoucích firem v USA. Jaký je váš vlastní recept na úspěch?
Člověk musí co nejrychleji získat maximum zkušeností v podnikání v co nejkratším čase. Takže zkoušet, měnit, upravovat a dělat všechno rychle, dokud to nezačne fungovat.
Podnikal jste v řadě oborů, pokud vám některý projekt nevyšel, včas jste ho ukončil. Jak se díváte na neúspěch?
Lepší je dívat se dopředu než dozadu. Vždy jde něco vylepšit. Začít nové podnikání. Najít novou příležitost. Když se něco nepovede, tak to nic neznamená. Důležité je, co uděláte dnes, aby se to povedlo zítra.
Kolik korun a do kolika projektů jste ve Dni D celkem investoval?
Abych řekl pravdu, tak to nemám přesně spočítané. Na některých projektech jsem se nedomluvil a investoval. Nebo se domluva změnila oproti tomu, co bylo prezentováno v televizi.
Milion korun jste investoval do pilníků na nehty, další investice byla třeba do cyklistických vozíků. Byla to dobrá rozhodnutí?
Tak to jsou zrovna příklady, kdy to dopadlo trošku jinak. U pilníků jsem čekal, jestli se paní Zuzaně podaří získat kontrakt, který zmiňovala při natáčení. Ale nikdy nedošlo k tomu, že by ten kontrakt získala. Nabízel jsem jí pak alternativní možnost, že budu investovat peníze do její firmy i bez toho kontraktu, ale nedohodli jsme se na podmínkách. Já jsem chtěl investici dělat postupně a podle výsledků přidávat další finance. Zuzaně se to nelíbilo.
U cyklistických vozíků jsme několik měsíců řešili účetní dokumenty a nikdy jsme je nedostali v jasném formátu. To je problém velkého množství českých podnikatelů, že mají účetnictví trošku nezorganizované nebo neprůhledné. Nakonec jsem jim nabídl, že budu investovat jen v USA do získání nějakých zakázek. Udělali jsme web a kontaktujeme možné odběratele. Objevili jsme, že podobné vozíky v USA už jsou a nějaké firmy na to mají patenty. Trošku se to tím zkomplikovalo, ale hledáme odbyt a řešení, aby se v USA prodeje rozjely.
Věříte, že lze začít podnikat v jakémkoliv oboru s minimálními náklady. Co ale čas? Kolik hodin denně jste musel pracovat, než jste si vydělal první milion dolarů?
Pracoval jsem téměř pořád. Tohle skoro nikdo nevidí. V podstatě bez dovolených a sedm dnů v týdnu. Když jsem přišel večer domů z práce, tak jsem si u televize otevřel notebook a dál pracoval třeba do půlnoci. První dva až tři roky byly doopravdy kruté. Možná by to šlo dělat méně intenzivně. Ale měl jsem doopravdy obavu, že neuspěji. Začínal jsem v kompletně novém prostředí v USA a netušil jsem, jak co funguje. Vše jsem se učil od začátku. Včetně angličtiny, kterou jsem zas tak moc neuměl. Takže jsem se to snažil pojistit, jak se dá, a raději jsem všeho dělal více než méně. Ale za tři roky jsem viděl, jak strašně jsem se posunul kupředu. Vydělával jsem tak, že jsem mohl investovat do nemovitostí a zabezpečovat se na celý život. Za tři roky se dá skutečně kompletně obrátit život naruby a dokázat strašně moc.
Teď je jen a jen na vás, kolik času svému byznysu věnujete. Ubral jste?
Ubral jsem hodně. Od té doby, co bydlím v Kalifornii u moře, jsem výrazně změnil životní styl. Dokázal jsem se zabezpečit a ta prvotní motivace – strach z neúspěchu – se změnila v něco jiného. Spíše se věnuji strategii. Přemýšlím, co dělat. Co mě zajímá. Bydlím v krásném místě u moře. Celý rok svítí sluníčko a je příjemné teplo. Takže mám chuť a energii něco dělat. Práce mě baví. Ale není to už tak drastické, jako když jsem začínal.
Vaše nejúspěšnější firma se jmenuje Shipito? Jak vznikl tento název?
Shipito pochází ze slovního spojení ship it (pošli to) a je tam přidané písmeno "o" na konci. Hledal jsem volnou doménu a tohle na mě vyskočilo, že je volné. Tak jsem měl radost a hned doménu registroval. Název se mi líbil, že je krátký. Takže jsem to bral jako dobré znamení pro začátek tohoto podnikáni.
Nakolik je podle vás důležitý samotný název firmy? Může být název klíčem k úspěchu?
Tak název podle mě zas tak strašně důležitý není. Důležitější je, co vlastně nabízíte zákazníkům a jestli jsou nadšeni z toho, co děláte.
Kolik firem nyní vlastníte a kolik lidí zaměstnáváte?
Dvě hlavní firmy IncParadise.com na zakládání firem a Shipito.com na posíláni zásilek z USA do celého světa. Pak mám ruce ve spoustě experimentů a projektů. Ale dokud ty projekty nebudou vydělávat alespoň pár set tisíc dolarů ročně, tak to ani nechci nazývat firmami. Prostě to jsou experimenty. Jinak v mých firmách pracuje přes 115 zaměstnanců. Většina je v Shipito.
S jakými lidmi rád spolupracujete a jaký jste šéf?
Mám rád upřímné a loajální lidi, kteří se nebojí pracovat, říct pravdu do očí a nepolitikařit. A jaký jsem šéf? To je těžké. To by museli hodnotit ostatní. Já sám se řídím pravidlem, že nedělám nikomu nic, co bych nechtěl, aby se dělalo mně. A to, co chci po lidech, jim vracím. Jsem také loajální, nebojím se pracovat, říkám pravdu do očí a nepolitikařím.
Mzdy bývají v Česku v soukromých firmách tajné, jak je tomu v USA? Jsou výdělky tabu, nebo je prestiží oznámit, kolik si člověk vydělává?
Spíše se to taky neříká.
Kolik si mohou u vás zaměstnanci až vydělat, jaké je u vás rozpětí platů?
Nástupní plat pro úplně obyčejnou práci v kanceláři nebo ve skladu je 10 dolarů na hodinu (zhruba 210 korun). To je pro člověka, který nemá žádné zkušenosti a my ho vše naučíme. Tak to děláme nejraději. Hodně věcí ve firmě děláme jinak, je jednodušší si vychovat lidi než přeučovat někoho, kdo má špatné návyky. Každý u nás začíná s nižším platem a pak velmi rychle přidáváme na výplatě, když se člověk osvědčí. Přidáno nedostane ale jen jednou za rok, klidně každých pár měsíců. Ceníme si výsledků a podle toho odměňujeme lidi. Takže člověk, co začne dělat za 10 dolarů na hodinu, může během velmi krátké doby být ve vedoucí pozici a vydělávat třeba 50 tisíc dolarů ročně (zhruba milion korun).
Na svém blogu píšete, že byste i třeba zadarmo vyzkoušel profesi pekaře. Proč právě tuto profesi, co vás na ní láká?
Tak nejdříve mi vadilo, že v Americe není pořádný chleba. To už se docela začalo měnit. Ale já mám dobré čerstvé pečivo hrozně rád. A hrozně rád se něco učím. Takže doufám, ze si nějaká dobrá pekárna tohle přečte, a až příště přijedu do České republiky, tak mě pozvou na stáž, ať si všechno vyzkouším.
