Nedostatek volného času je spojený především s rozjezdem podnikání. V prvních pár letech je třeba napřít do realizace vysněného nápadu všechny síly. Ani později, když už je firma zaběhlá, ale nebývá čas. Nebo se to tak alespoň podnikajícímu člověku jeví. Setrvačnost je často dlouhá, a než si člověk uvědomí, že časy se změnily a otevřela se možnost i poněkud modifikovat svůj životní styl, chvíli to trvá. I odpočívat se člověk musí naučit. Nebývá to vždy snadné. „Ten podnik je takové moje dítě. Nemohu ho opustit, zákazníci by ztratili důvěru, kdyby mě tu nezastihli,“ vysvětlil iDnes důvody, proč si už pět let neudělal dovolenou, podnikatel Rubeš. Dovolenou si prý vybere až za pár dalších let – jeho snem je Japonsko. Otázkou je, zda se při tomto přístupu k dovolené někdy přinutí. Vždy se najde řada důvodů, proč si volno neudělat.
Dovolená za trest?
Zaměstnanec to má s odjezdem na dovolenou podstatně jednodušší. Na dovolenou má zákonný nárok, na nějakém termínu se v rámci plánu dovolených se zaměstnavatelem dohodne a nakonec na ni odjede. Po dobu dovolené mu běží řádná mzda. Podnikatel to má těžší. Podniká-li sám, bez zaměstnanců, musí dovolenou počítat jako čas, kdy nevydělává. Kromě toho se na ni může vydat jedině tehdy, když se zrovna naskytne „díra“ mezi zakázkami – co mělo být odevzdáno, je odevzdáno, nic aktuálně nehoří, buď zrovna není nic nového na obzoru nebo alespoň žádný z rozdělaných „kšeftů“ není nutno dokončit v dohledné době.
Vzhledem k tomu, že s takovým „startovacím oknem“ se dá dost těžko počítat s větším časovým předstihem než v řádu dnů, bývá problematické si nějaké delší volno naplánovat a tím i zařídit. Často se pak blížící se dovolená stává dalším polínkem do ohně pracovních stresů. Podnikatel se chce dostat do předstihu, zbavit se před dovolenou všech restů, odjet od „čistého stolu“. „Člověk by před rekreací neměl v práci nechávat nedokončené věci. Pak by si moc neodpočinul a neustále by na práci myslel,“ souhlasí psycholog. To ale není nic jednoduchého a navíc stačí drobná komplikace či nečekaná výhodná zakázka, která může celé dosavadní úsilí zmařit. „Do předstihu se člověk dostává půl roku, ve skluzu se octne za týden,“ shrnuje lapidárně fotograf Dan Harvan.
Majitelé větších firem zase odjíždějí s těžkou hlavou, v jakém stavu svou firmu najdou po návratu, co všechno jejich zaměstnanci provedou, když nebudou mít šéfa na dohled, zda se firma bez jejich přítomnosti nezhroutí. Na dovolenou tak odjíždějí vybaveni dostatečným množstvím komunikačních prostředků, umožňujících alespoň zdálky dohlížet na chod firmy. Místo lenošení na pláži, blbnutí se svými dětmi v moři nebo lezení po horách či po památkách pak tráví volný čas u zapnutého notebooku s připojením k internetu, jehož prostřednictvím na dálku nahlížejí zaměstnancům přes rameno a s mobilním telefonem u ucha. Dovolená se pak stává vcelku absurdní investicí – kdyby zůstal doma, výsledek by byl stejný a bez nutnosti platit za dovolenou a také za dodatečné náklady nutné pro řízení firmy na dálku.
Poznaná nutnost
Nicméně psychologové se jednoznačně shodují na nutnosti dovolené. Podle psycholožky Kateřiny Vaňkové je dovolená jedním ze základních kamenů dobré životní kondice.
S psychology souhlasí i někteří podnikatelé. „To víte, že si podnikatel může vzít dovolenou. Byl by blázen, kdyby si ji nebral. Dokonce si ji musí dopřát,“ řekla časopisu Profit Eva Štěpánková, zakladatelka kosmetické společnosti Ryor.
Podle psychologa Jeronýma Klimeše nelze celý rok dřít jako kůň a myslet si, že pak všechno spraví dva týdny dovolené. „Náš život běží v cyklech. Tyto cykly je třeba respektovat a podle nich dovolené plánovat,“ řekl v rozhovoru pro Lidové noviny. Odpočívat se musí i v průběhu roku. „Často musím učit své klienty, aby se naučili číst známky únavy, nebo jiné narůstající potřeby. Je překvapující, pro kolik lidí je únava pouhé slovo, pod kterým nemají žádný vlastní zážitek. Ignorují známky vyčerpanosti až do doby, kdy přijde krize. Pak se začnou hroutit. V této chvíli volají po odpočinku a dovolené. Jenže ve svém stavu pak potřebují spíš sanatorium než dovolenou.“ Podle něj by měl člověk naslouchat tomu, co se v něm odehrává, a podle toho plánovat odpočinek od krátkodobého až po dlouhodobé dovolené. „Snažím se pořád někam jezdit a pročistit si hlavu, ale takovou tu typickou dovolenou, kdy je člověk někde na čtrnáct dnů, si dopřeji tak jednou za rok,“ říká k tomu David Tesař, majitel softwarové firmy Datesoft.
PODNIKATEL NA DOVOLENÉ:Příliš mnoho odpočinku?
Podle odborníků by dovolená neměla být příliš krátká. Raději odjet jednou do roka na delší dobu než několik několikadenních úniků z pracovního tempa. Podle psychologa Karla Humhala by dovolená měla trvat alespoň čtrnáct dní, aby se vůbec projevil její blahodárný vliv. „I to je ale někdy málo,“ tvrdí. Optimální délka dovolené, a tedy času k regeneraci těla a duše, je i podle přednosty psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice Jiřího Rabocha minimálně dva týdny, nejlépe však tři. „První týden se člověk teprve dostává z pracovního tempa, druhý týden fakticky odpočívá a ve třetím týdnu už zase začíná myslet na práci a duševně se na ni připravovat,“ radí.
Rozhodně ale nemá smysl, pokud ji hodláme trávit pracovně, s mobilem u ucha a notebookem na klíně. Důležité je podle nich především dělat něco jiného, než čím člověk tráví čas po většinu roku – kdo většinu času prosedí u počítače, měl by si pořádně protáhnout kostru, kdo dře hlavně fyzicky, měl by si trochu polenošit.
S lenošením se to ale nesmí přehánět. Lidé vystavení stálému pracovnímu stresu by o dovolené neměli úplně vypnout a naplno se věnovat nicnedělání. „Místo negativního stresu by si měli vytvořit pozitivní stres, třeba horskou turistikou,“ radí psychiatr Jan Cimický. „Jen sluněním na pláži by se jejich organismus mohl dostat do situace, se kterou si nebudou vědět rady. Stres je totiž drží pohromadě,“ tvrdí. „Řada lidí se v práci cítí dobře a nerada se od pracovního procesu zcela odpoutává. Naopak dovolená pro ně znamená stres, změnu zaběhaných zvyklostí či jinak nepříjemné období. Například po dovolených se manželské poradny rády zaplňují klienty,“ doplňuje psycholog Jeroným Klimeš.
Příliš silná touha po odpočinku by také měla být podnětem k zamyšlení se nad uspořádáním svého života. Podle Jeronýma Klimeše by totiž dovolená neměla být vnímána primárně k zotavení se z práce. „Dovolená je tak trochu životní příležitost něco vyřešit než dočasné nebe či útěk z žitého pekla na čtrnáct dnů,“ tvrdí. „Jestliže se nemůžeme zbavit touhy „úplně vypnout“, tak je to varovná známka, kterou neradno ignorovat.“
Každopádně se všichni odborníci shodnou, že o dovolené by si měli lidé především užívat a nepřeceňovat své síly. Myslet si, že když se celý rok nehýbu, že to o dovolené napravím, je hloupost, která by mohla vést až ke zkolabování organismu. Na druhé straně platí, že každý by si měl dopřát to, čeho se mu normálně příliš nedostává.
