Formou franšíz teď zapojuje do podnikání i další nadšence, kteří mají chuť prodávat sýry a delikatesy. Co budou nabízet českým a moravským jazýčkům, objevujete Martin Svačinka na svých cestách.
Martin Svačinka (1970)
|
"Vždy jsem rád jezdil po malých rodinných farmách," říká. Některé delikatesy jako třeba chorvatské lanýže, istrijský domácí pršut nebo nové farmářské sýry z Holandska objevuje i tak trochu náhodou. "Ale náhoda, jak mnozí víme, přece neexistuje," směje se.
Start jeho podnikání přitom nebyl snadný. "Přišel za mnou kamarád, že rozjíždí podnikání se sýry. Oslovil mě, protože věděl, že se motám kolem gastra. A já po tom skočil po hlavě. Otevřeli jsme obchůdek tady u nás ve Frýdku a já se o něj staral," vzpomíná.
Vše měli založené na čistě kamarádské domluvě. "Jak obchodovat se sýry a jak vést obchod, jsem se učil sám takříkajíc za pochodu. Škola to byla dobrá, bohužel jsem ale za ni musel doplatit hodně peněz. Razím teorii, že na prvním místě musí být přátelské vztahy, ale založené na pevných pravidlech a vyrovnaných financích. A to nám nefungovalo."
Pak jste si začal vozit sýry sám. Znamená to, že jste vsadil raději na vlastní jazýček?
To rozhodně ano, ale více než na vlastní jazýček jsem vsadil sám na sebe. Přestal jsem se na kohokoliv spoléhat a začal sázet na svého obchodního ducha. Srovnal jsem si své podnikání a spolupráci postavil na pevné základy. No a co se týká sýrů, tak samozřejmě nakupujeme sýry, které si sami nachutnáme. Pomáhá mi tým lidí v čele s mým bráchou Markem, se kterým skoro každý měsíc jezdíme do Holandska. S vrchními sýraři Dominikem a Barčou zase brouzdáme po Itálii či Chorvatsku. Nevím, jak bychom mohli nabízet něco, co jsme nejprve sami neochutnali.
Co rozhodlo, že jste dnes úspěšný, jaký je váš vlastní recept na úspěch?
Vždy jsem se snažil mít pozitivní a optimistický přístup ke svému okolí. Vznikne pak jakási aura pohody a ta přitahuje podobně smýšlející lidi s myšlenkou, že nikdy nemůže nic dopadnout jinak než dobře. K tomu je třeba mít smysl pro humor, nadhled, přitahovat ty správné lidi, ale zároveň si stát za svým a hlavně – držet slovo a nezklamat lidi kolem sebe. To je základ, který se mi zatím vyplácí.
Vlastní obchod jste rozjel úplně z ničeho, kolik obchůdků teď máte a kolik lidí zaměstnáváte?
V současné době vlastním tři sýrárny ve Frýdku-Místku a jednu v ostravském Avion Shopping Parku. Lidí zaměstnávám tolik, že když se náhodou všichni sejdeme na jednom místě, až se chytám za hlavu, kolik jich musím uživit (smích).
Jaký jste šéf?
Asi až moc hodný, to ale musí posoudit ostatní. S každým chci vyjít po dobrém a přátelsky, což se dnes sice moc nenosí, ale když si vezmu misku vah, zatím se mi přátelský a kamarádský přístup vždy vyplatil.
Franšízing
Zdroj: Wikipedie |
Postupně si vytváříte síť vlastních franšíz, jak si vybíráte spolupracovníky?
Jak už jsem řekl – co vyzařuješ, to přitahuješ. Těžko si mohu vybrat za spolupracovníka člověka, co nemá rád sýry. I když i takoví zájemci jsou. Nevyberu si ani mrzoutského skeptika, který dopředu vidí vše úplně černě. Když si vybírám franšízanta, je pro mne důležité, aby byl nadšenec, takový ten správný srdcař. Jen stěží může někdo být úspěšný, když do toho nedá své srdce. Stejně tak odmítám lidi, kteří jdou jen po rychlém zbohatnutí a ve všem vidí pouze peníze. To se tedy opravdu nedohodneme. Vždycky všem říkám, že se ve vzájemné spolupráci musí cítit dobře obě strany. Pokud tomu tak není, nemá smysl pokračovat.
Když bych to chtěla zkusit a byla ten správný srdcař, kolik by mě to stálo peněz?
Musela byste počítat s investicí točící se kolem půl milionu korun. Vždy ale záleží na velikosti daného obchůdku. Pokusů o sýrárny tady bylo hodně. Mnohé, jak rychle začaly, tak rychle skončily. Bylo to i tím, že neměly dost zboží. My razíme cestu, že prodejny prostě musí být nabouchané sýry, vínem i delikatesami. Tak, aby když vejde zákazník poprvé, byl ohromen. Aby nevěděl, co si vybrat dříve. Jedině tak bude mít chuť se stále vracet. Jinak to prostě nemá smysl.
Kolik se dá takovým podnikáním vydělat? Jste bohatý člověk?
Bohatý jsem na zkušenosti. A finančně? Zda jsem bohatý, nevím, šťastný jsem určitě. A to je asi někdy daleko víc. Je velice individuální, co si představit pod pojmem bohatství. Pro mne platí rovnice - spokojený franšízant, nadšený Svačinka. Zatímco spousta firem jen tak přežívá, my zažíváme boom.
Sáhnul jste někdy vedle? Musel jste se s někým ze svých franšízantů rozejít?
Ano, přestože máme devadesátiprocentní úspěšnost, i tohle se nám bohužel, nebo spíše bohudík, stalo.
Když se nedaří, jak to berete?
Asi jako každý. Zanadávám si, ale pokouším se to brát s rezervou. Pokud možno s humorem. Když není něco v životě v pořádku, dává nám to určitý signál. Člověk by se pak měl zastavit, rozhlédnout se kolem sebe, uvědomit si, že život není jen o té práci, ale že je třeba se věnovat svým nejbližším, sobě. I když je to někdy těžké, důležité je neztrácet hlavu.
Co pro vás znamenají peníze?
Peníze beru jako prostředek, jako cestu ke svobodě, k cestování, k radostnému a šťastnému životu, a to nejlépe s těmi, kteří jsou mému srdci nejblíže.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. Další příběhy čtěte zde. |
Vaše obchůdky jsou v regionech, které nepatří k bohatým, přesto vydělávají. Čím to?
Je to tím, že moji lidé pracují srdcem. Práce je baví, a to se projevuje na tržbách. Říkáte, že náš region není bohatý. To ale není tak docela pravda. Všude se najdou lidé, kteří sází na kvalitu a dbají na to, co jedí. A možná byste se divila, ale chodí k nám hodně třeba senioři. Tu pro brynzu, tu pro chléb i kousek sýra pro sebe, pro vnučku či jako dárek. Není to tedy o bohatství regionu, ale o tom, zda lidi naučíte mít rádi kvalitní sýry a chodit nakupovat. A co se týče mladých lidí, těm už vůbec není lhostejné, co jedí. Ti naopak chtějí zkoušet nové a nové věci a sýry je baví.
Občas se prý postavíte opět za pult a prodáváte? Proč, vždyť na to máte zaměstnance?
Nechci ztratit kontakt se svými zákazníky. Je to pro mne vlastně za odměnu, postavit se za pult, vypnout telefon a jen prodávat a povídat si. Jsem za tu možnost moc rád, baví mě to a vždycky bavit bude. Je to klidná, pěkná práce a hlavně, není to o tom, že bych prodávat musel, ale protože prostě chci.
Jak jste se učil prodávat? Co na zákazníky nejvíce zabírá, aby přišli znovu?
To se nedá naučit, to v sobě buď člověk má, nebo nemá. A co zabírá? Milý úsměv, otevřené srdce a pravdivé informace. Ty jsou důležité, proto si zakládám na tom, aby v našich sýrárnách nebyli prodavači jen podavači, ale profíci, kteří jsou schopni popsat sýry i delikatesy a navíc k nim i doporučit víno. A samozřejmě je pro zákazníky přitažlivý i degustační systém prodeje, kdy lidem dáváme sýr nejprve ochutnat. Zákazníci to mají rádi, nekupují zajíce v pytli."
Udělal jste někdy špatný obchod a dovezl delikatesu, která se vám prodražila?
Doslova špatný asi ne. Tím, že jsme neustálými průkopníky, tak to někdy jen déle trvá. Umění je lidem podat, proč by si zboží měli koupit. A to nám, myslím, jde.
Dovozy zboží se teď prodražují kvůli intervenci ČNB, která oslabuje korunu. Jak se na to díváte?
Beru život takový, jaký je. Prostě se tak stalo, my to neovlivníme a nemá smysl se tím trápit. Co můžeme udělat my? Snažit se držet ceny na stejné úrovni a zbytečně je moc nenavyšovat. Zatím ztráty nepociťujeme. Naštěstí.
