Módní salon Olgy Kramperové funguje čtyři roky.

Módní salon Olgy Kramperové funguje čtyři roky. | foto:  Dan Materna, MAFRA

Obléká bohaté i politiky, na začátku však stála málem před krachem

  • 8
Olga Kramperová má už čtyři roky svůj vlastní módní salon. Na počátku tohoto podnikání však zažívala krušné chvíle a málem stála před krachem. Jak říká, doplatila na svou důvěřivost. Nevzdala se a dokázala počáteční krizi překonat. Dnes obléká bohaté podnikatele, manažery i politiky.

„Ten špatný start tam asi měl být, dostali jsme za uši. Já si ale ve finále na všem špatném, ať se to týká práce, nebo soukromého života, dokážu najít něco dobrého. To mě posouvá,“ říká podnikatelka a majitelka pražského salonu Windsors Olga Kramperová.

Nezdolnou chuť překonávat nezdary získala z předchozích podnikatelských zkušeností. Ve dvaceti si otevřela úspěšný bar a po roce ho prodala. „Z této zkušenosti čerpám dodnes. Byla to pro mě škola života. Toto podnikání mi dalo průpravu pro práci s lidmi.“

Zkoušela dovážet i oblečení z Francie. „Jenomže jsem narazila na to, že mi odběratelé neplatili, nebo odebrali spoustu věcí a pak je vrátili, protože je prý nemohli prodat. Jenomže já zjistila, že mi vrátili obnošené věci,“ vzpomíná.

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí.

Další příběhy čtěte zde.

Po těchto podnikatelských peripetiích se rozhodla nechat se zaměstnat a vydrželo jí to osm let. „Myslela jsem si, že už nikdy nebudu podnikat,“ říká.

Opustit zaměstnání a otevřít si v Praze vlastní krejčovský salon bylo docela odvážné rozhodnutí, nebo ne?
Já si to na začátku představovala jednoduše, ale vůbec to tak nebylo. Dala jsem dohromady partu lidí, takových nadšenců, plus mého partnera, který je náš investor. Investovali jsme do vnitřního vybavení salonu, do technologií a do lidí. Udělali jsme si rozpočty a připravili podnikatelský plán i to, kdo nám bude dodávat pánské obleky.

Plán je jedna věc, realita byla jiná. Co bylo kamenem úrazu?
Opět důvěra. Vložila jsem ji do dodavatelů. Pak ale zjistíte, jak to funguje v praxi. Mysleli jsme si, že musíme mít hlavně dobrou cenu, aby u nás klienti nakupovali výhodně. Proto jsme hledali takového dodavatele obleků, který má dobrou kvalitu za rozumnou cenu. Vydali jsme se do Bulharska, Rumunska, na Slovensko i do Polska, hledali jsme i v Čechách. Vybrali jsme si jednu krejčovskou výrobu, která se nám zdála perfektní. Měli moderní prostory, technologicky byli na vysoké úrovni, měli velké množství zaměstnanců a vůbec nejlepší ceny pánských obleků, které pro nás byly klíčové. Mysleli jsme, že spolupráce bude perfektně fungovat, proto jsme do výroby zainvestovali. Vyrobili jsme na zakázku první obleky a strašně se na ně těšili. Jenomže když dorazily, nebyly ideální. Někde byla zatržená nitka, byly použity jiné látky, u některých nebylo dodrženo naše zadání ani požadované míry.

Olga Kramperová (37)

  • Vystudovala střední soukromou výtvarnou školu, obor oděvní a textilní výtvarnictví.
  • Podnikat začala ve 20 letech, osm let byla zaměstnaná.
  • Je majitelkou luxusního pražského módního salonu Windsors.
  • S partnerem Martinem má ročního syna Martina.

Takže zklamání?
To je slabý výraz. Byl to pro nás šok. Vzpomínám na to, jako na dobu temna. Ve firmě propukla tak trochu hysterie.

Vypadalo to, že firmu zavřete?
Ano. Ale já cítila odpovědnost za lidi, kteří do toho se mnou šli. Věřili mi, odešli ze stávajícího zaměstnání, můj partner do projektu zainvestoval, snažil se mi poradit, ale rozhodnutí, co dál, bylo mně.

Našla jste si nové krejčovství v Itálii a to vás postavilo na nohy.
Přesně tak.

Dnes oblékáte advokáty, bankéře, šéfy a majitele firem i některé politiky. Nejspíš nemůžete prozradit některá jména?
Ne, to nemůžeme, musíme být diskrétní. Pokud se oni chtějí prezentovat, je to jedině na nich.

Bylo těžké získat první klienty? Jak jste na to šla?
Je to dlouhodobá záležitost. Top klienti jsou nároční na spoustu věcí. Potřebují cítit, že s nimi jednáte férově. Mají zkušenost, že je někteří lidé chtějí okrádat. Proto si musíte postupně vybudovat důvěru. Budování vztahu je dlouhodobé.

Takže si vás nejprve otestují a objednají jednu věc?
Ano. Většinou to tak je. Řada nových klientů ale již přichází na doporučení těch stávajících.

Váš salon funguje čtyři roky a začátek nebyl dobrý. Jak jste na tom dnes?
V tomto oboru je to běh na dlouhou trať. V tuto chvíli jsme finančně soběstační, ale investice mého přítele se ještě nevrátila. Mohou za to ztráty, které jsme měli na začátku. Důležité ovšem je, že se nám daří pěstovat dobré jméno a získávat výborné klienty.

Šijete v italské krejčovské dílně. Znamená to, že je v Česku tato profese na vymření?
Momentálně u nás situace není dobrá, mladí lidé ale už začínají slyšet na to, že se v tomto oboru mohou uživit. Myslím si, že se zde otevírá nový prostor pro pánské krejčí a já doufám, že tento obor nevymře, ale naopak začne vzkvétat.

Kolik lidí dnes zaměstnáváte a kolik klientů oblékáte?
V našem týmu je nás už 15 a máme kolem jednoho tisíce klientů, z toho zhruba 300 klientů je top.

Kolik peněz zpravidla investuje váš top stálý klient, který chce mít na sobě dokonalé oblečení včetně ručně šitých bot, košile a doplňků?
Je to tak kolem půl milionu korun ročně a může to být i víc. Když se klient vrací pravidelně, uvědomuje si, že je lepší mít v šatníku více obleků, aby si je nezničil. Je to i trochu návykové. Klienti zjišťují, že šití na míru má něco do sebe. Jejich okolí začne vnímat, že jim to sluší. Někteří klienti se přiznávají, že to mají rádi. Šatník se dá ale samozřejmě postavit i s menším rozpočtem.

Jakou nejdražší zakázku se vám zatím podařilo získat?
Na svatbu jsme šili obleky, které v součtu přišly na milion korun. Používaly se na ně speciální látky se zlatými nitěmi, jeden oblek byl s vetkaným prachem z diamantů.

Obleky, které vytváříte, nejsou a ani nemohou být levné. Jak dlouho se rodí návrh a kolik času zabere italskému krejčímu, než dopiluje oblek k dokonalosti?
Budu-li počítat i čas klienta, kdy přichází na zkoušku, ideálně to trvá šest týdnů. Samotný oblek se šije 10 až 15 pracovních dnů.

Spousta mužů má v šatníku oblečení, o kterém si myslí, že je stále módní, ale ono to tak není. Co byste poradila, jaký oblek by stálo za to z šatníku vyřadit?
Řekla bych, že černý oblek. Před lety hrál prim. Když klient přijde a chce si ho nechat ušít, říkáme, že je to oblek do rakve. Je škoda, když se dnes muž obléká do černého. Takových je ale stále spousta. Černá barva není tak variabilní a muži potřebují mít variabilní šatník. Černou může krásně zastoupit tmavě modrá, ta se dá ladit úplně se vším, muž se tím rozsvítí. Nedoporučujeme ani tříknoflíkové obleky, protože vypadá lépe, když je ze saka více vidět světlá košile, která rozsvítí obličej.

Pocházíte ze skromných poměrů. Jaké to je, když se člověk dokáže postavit na vlastní nohy a firma začne šlapat?
Naplňuje mě to. Najednou vidím, že i špatné zkušenosti měly smysl, že měly svůj důvod.

K práci s látkami vás prý přivedla babička, která na šlapací singrovce šila oblečení.
Je to tak, skoro každý den si na ni vzpomenu. Byl to pro mě impulz. Naučila mě lásce k látkám, oděvům, k vymýšlení modelů a k ruční práci.

Co vás podnikání naučilo?
Podnikání mi dalo určité priority a hodnoty. Pro mě je podstatné chodit do práce s chutí a ne se tam chodit nervovat. Mohla bych být doma na mateřské s miminkem, ale mám tady něco, co mě baví, tým lidí kolem sebe. I klienti jsou pro mě přínosem, setkávám se se zajímavými lidmi. Podnikání mě také naučilo, že od určitých věcí nejde utíkat. Když musím řešit nějaký problém, raději to udělám hned.

Když se řekne peníze, co pro vás znamenají?
Jsem samozřejmě žena, která se do určité míry ráda obklopuje malichernými věcmi a nezbytnostmi, které se dají koupit za peníze. Tyto nezbytnosti však nestavím na první místo. Mám už jiné hodnoty jako zdraví, rodina, dítě. Na druhou stranu, peníze jsou potřeba k určité spokojenosti. Vidím to i u mých spolupracovníků. Pro ně jsou peníze, které si vydělají, důvodem ke spokojenosti.

Oblékáte nejen muže, ale i ženy. Každému klientovi či klientce vždy přidělíte osobní konzultantku. Máte i konzultanta?
Teď máme prvního. Pánský náhled na módu je jiný než dámský, proto jsme si do týmu přibrali i jednoho muže.

Jak jste přišla na nápad vytvořit službu osobního konzultanta, který umí poradit, co komu sluší a jak se má oblékat?
Ta inspirace přišla od klientů. Pro ně je důležité, že jim někdo poradí. Muži, kteří pracují v top managementu, mohou být bezradní, potřebují šetřit čas, nemohou chodit po obchodech a zjišťovat, co s čím sladit. Potřebují specialisty, kteří jim umí poradit.

Je těžké říkat klientům, že jim třeba něco nesluší?
Nemyslím si to. S klienty jednáme na rovinu a otevřeně a oni to od nás i čekají. Berou to jako přínos. Dostávají od nás rady, o které si neříkají. Trochu hůře se nám to říká ženám, ty vyžadují elegantnější způsob vysvětlování.

Jak jste si vybírala osobní konzultantky?
Různými směry. Děláme výběrová řízení, ale máme i kolegyně, které nám byly doporučeny a pak si je vychováváme. Chodím s nimi na schůzky s klienty, radíme se, je toho hodně, co se musí naučit. Mám pocit, že jsem si vybrala tým, se kterým si mám co říct.

Může se hodit

Odstartujte svou kariéru s portálem jobDNES.cz

Nemáte strach, že vám některé kolegyně odejdou a založí si vlastní salon?
Samozřejmě, že jsem o tom přemýšlela. Ale sama sobě jsem si vysvětlila, že takto nejde uvažovat. Když mi to projede hlavou, vím, že se tím nemám zabývat, protože by mě to brzdilo. Začátky, kterými si musí každý v tomto oboru projít, jsou těžké. Vůbec nejtěžší je najít kvalitní odborníky, krejčí, lidi, kteří rozumí oboru. Pokud nemáte za zády odborníky, kteří umí ušít oblek, bez nich to podle mě nejde. My jsme měli nakonec štěstí.