Mít v sobě ducha podnikavosti znamená:
- toužit po vlastní samostatné ekonomické aktivitě;
- ochotu nést riziko krachu, a to ve finanční i lidské rovině;
- celoživotně pěstovat své znalosti a tvořivě je využívat. Podnikavý člověk je požehnáním každé společnosti. Chce totiž mnohonásobně více než průměr vytvářet bohatství. Je ochoten dělit se o ně s těmi, kteří podnikat nemohou, neumějí, nechtějí - a to prostřednictvím daní.
Začátek a konec měsíce byly pro akciové trhy úspěšné. Jaký byl ale průběžný vývoj?
Vyděláváte málo? Zkuste si přilepšit vedlejším zaměstnáním. Kde a za kolik?
Kosmetika je velký byznys. A boj s vráskami obzvlášť. Jsou krémy či gely proti stárnutí podvodem?
Společnost zbohatne na podnikavých jedincích, pokud přenese přes srdce, že hlavní podíl toho bohatství jim zůstane. Pokud se průměrný zaměstnanec závistivě ptá: Proč by měl být soused podnikatel třicetkrát bohatší než já, nestačí mu dvakrát, pak sklidí nepříjemnou protiotázku: Proč bych se já měl se svým méně schopným spoluobčanem tak hodně dělit, když mám právo nevymýšlet nic nového, nepodnikat a nechat ho živořit?
Cesta k úspěchu v podnikání vede přes jeho legální uplatnění. Jsou-li podnikání házeny klacky pod nohy, najde si cestu jinudy - ilegálně, nemravně. Nemůže-li například špičkový lékař, architekt, manažer dosáhnout bohatství, i když pracuje jako pánbůh, přelije svou tvořivost do oblasti pololegální až ilegální. A hlasatelé večerních zpráv budou dál a dál zvýšeným tónem oznamovat zpronevěry a tunelování...
Desítky a stovky milionů korun si k těm nejschopnějším, nejpodnikavějším lidem vždy nějak cestu najdou. Milý státe, jde jen o to, abys ty z toho dostal díky své vstřícnosti, jasnému a vymahatelnému právnímu rámci také svůj nemalý díl. Díl získaný v atmosféře vzájemné přejícnosti a důvěry. Neptejme se, zda a jak je stát ochoten strpět podnikavé lidi, ale zda a za jakých podmínek jsou ti podnikaví ochotni strpět a živit stát.
