Jednou z podstatných náležitostí pracovní smlouvy je stanovení druhu práce, kterou zaměstnanec bude pro zaměstnavatele vykonávat. Dobré vymezení druhu práce je důležité pro obě strany, protože zaměstnavatel může zaměstnanci přidělovat pouze takovou práci, která sjednanému druhu práce odpovídá. Čím úžeji je druh práce vymezen, tím menší má zaměstnavatel možnost svým lidem přidělovat práci dle svých aktuálních potřeb. Čím šířeji je druh práce vymezen, tím menší jistotu má zaměstnanec.
Je-li například v pracovní smlouvě jako druh práce uvedeno „prodavač potravin“, může firma v rámci svých okamžitých potřeb zaměstnance přesouvat z oddělení cukrovinek do oddělení zeleniny a pak ještě do oddělení pečiva. Pokud by však zaměstnanec měl v pracovní smlouvě jako druh práce uvedeno „prodavač potravin na úseku lahůdek“, je jeho přesunutí do úseku mraženého zboží převedením na jinou práci. Přitom platí, že převést zaměstnance na jinou práci lze pouze po splnění zákonných podmínek a v praxi nejčastěji s jeho souhlasem. Druh práce sjednaný v pracovní smlouvě je v praxi většinou vymezen určitou profesí nebo funkcí (prodavač, účetní, vedoucí oddělení), a proto často nepokrývá vyjmenování všech činností, které zaměstnanec bude vykonávat. Konkrétní vymezení jednotlivých činností bývá předmětem pracovní náplně, což je jednostranné opatření zaměstnavatele (v pracovní náplni je například uvedeno, že prodavač doplňuje zboží, provádí inventuru zboží, vede evidenci zboží).
Zákoník práce nevylučuje, aby v pracovní smlouvě jako druh práce bylo sjednáno více činností, například z klimatických důvodů (v létě zedník, v zimě vrátný) nebo pro větší flexibilitu v uspokojování potřeb zaměstnavatele (prodavač lahůdek a pokladní).
 |
