Výkonnost akciových fondů záleží kromě vývoje na samotných trzích ve velké míře také na schopnostech a dovednostech portfolio manažerů. Zeptali jsme se proto právě jich, jak vidí příští vývoj nejen na domácím akciovém trhu, ale také v zahraničí
Na naše otázky odpověděli Jiří Hrabal, portfolio manažer fondů ve správě ČSOB Investiční společnosti, Martin Zezula, portfolio manažer fondu Conseq invest Akciový, Petr Zajíc, ředitel úseku investic Pioneer Investments ČR, který je zodpovědný za management portfolií sedmi podílových fondů Pioneer registrovaných v České republice a Jaroslav Krabec, ředitel investičního oddělení a člen představenstva ING Investment Management.
Naše první otázka se týkala šancí naší burzy zopakovat, nebo překonat výsledky z minulých let i letos.
Jiří Hrabal: „Náš odhad zhodnocení burzovního indexu PX-D v letošním roce se pohybuje v hodnotách 15-20%. Z našeho odhadu tedy vyplývá, že zhodnocení, které tento index dosáhl v roce 2005 (cca 46%), se v letošním roce nebude opakovat. Ale předpokládaný růst je, dle našeho názoru, stále atraktivní a zajímavý pro investory, investující do českých akcií a vyšší pravděpodobnost dosažení vyššího výnosu než u západoevropských nebo amerických akcií.“
Martin Zezula: „Domníváme se, že domácí akcie svoji výkonnost z uplynulých let (měřeno indexem PX-D: 46,3% v r. 2005; 55,3% v r. 2004 a 40,8% v r. 2003) zpomalí, a to cca na 15-20%.“
Petr Zajíc: „Tak dobrých výsledků patrně již pražská burza nedosáhne. Uplynulé roky byly výjimečné, neboť se sešlo několik příznivých faktorů – ekonomický růst, vstup do EU, pozitivní sentiment na světových akciových trzích…, nevylučuji však, že některé tituly mohou zaznamenat opět dvouciferné zhodnocení.“
 |
Pražská burza v roce 2005: Nadchla i zklamala? |
Jaroslav Krabec: „Vývoj na trhu nenaznačuje, že by české akcie ztrácely u zahraničních investorů na přitažlivosti, očekávat tak enormní zisky pražské burzy jako v posledních letech však nelze. Domnívám se ovšem, že ono často (a někdy i nepřesně) zmiňované "konvergenční téma" stále ještě není na akciových trzích vyčpělé a bude mít nadále pozitivní vliv. Typickým příkladem konvergenčních sektorů jsou banky (vyšší využívání bankovních služeb a produktů), farmacie (růst životní úrovně korelující s vyššími výdaji na ochranu zdraví) a již zmíněná energetika (konvergence cen elektřiny k západoevropským cenám).“
Zeptali jsme se také na to, jestli pánové souhlasí s tvrzením, že české akcie jsou již drahé a ztrácejí u zahraničních investorů na přitažlivosti.
Jiří Hrabal: „S tímto tvrzením se neztotožňujeme. Domníváme se , že naprostá většina českých akcií, obchodových na BCPP v systému SPAD, má stále z fundamentálního hlediska prostor k růstu, a tím k dosažení zajímavého zhodnocení, korespondujícího s naším odhadem zhodnocení celého českého trhu“
Martin Zezula: „Růstový potenciál z titulu zvyšujícího se relativního ocenění středoevropských (tedy i domácích) akcií vůči jejich západoevropským protějškům se dle našeho názoru vyčerpal. Výkonnost těchto trhů tedy bude pravděpodobně mnohem více než v předchozích letech kopírovat růst ziskovosti společností.“
Petr Zajíc: „Pro některé tituly to zcela nepochybně platí, u některých se ovšem změnily podmínky a tak se změnila i valuace těchto titulů (např. jestliže od dubna 2005 vzrostla cena elektrické energie ze 30 EUR na 45, změní se pochopitelně i profitabilita výrobce energie).“
Jaroslav Krabec: „I když české akcie již nejsou levné, jak byly před 2-3 lety, s tvrzením o jejich "předraženosti" nesouhlasím. Porovnání ukazatele P/E pro rok 2005 mezi regiony sice ukazuje, že české akcie jako celek jsou relativně dražší než většina dalších trhů ve střední Evropě, takové srovnání však neodráží realitu úplně. Český akciový trh je tvořen ve skutečnosti pouze několika nejvýznamnější tituly a statistický průměr trhu je potom trochu zavádějící. Navíc některé tituly, mající v tuto chvíli relativně vysoký ukazatel P/E, mají vyšší růstový potenciál tvorby zisku v následujících letech než např. západoevropští konkurenti, což jejich vysoké P/E opravedlňuje (typickým příkladem jsou akcie ČEZ).“
Který region (bez ohledu na to, kam investují jednotlivé fondy ve správě oslovených manažerů), by mohly být tento rok pro investory nejzajímavější¨?
Jiří Hrabal: „Domníváme se, že stále zajímaví zůstane regiom C4, dále bude stále atraktivní Turecko, Rusko, a zajímavé příležitosti určitě také poskytnou asijské trhy a země Latinské Ameriky.“
Martin Zezula: „Z teritoriálního pohledu považujeme za nejzajímavější rozvíjející se trhy (emerging markets) v Asii a Latinské Americe. Velmi atraktivní dozajista budou rovněž tzv. "konvergenční" trhy v Evropě (např. Rumunsko, Turecko aj.). Ze sektorového pohledu nejvíce důvěřujeme akciím farmaceutických společností.“
Petr Zajíc: „Možnosti jsou velice pestré a může se leccos změnit. Jako první mne napadnou dvě následující: mohl by pokračovat pozitivní vývoj na japonském trhu a díky významným sportovním událostem v letošním roce (OH či MS v kopané) mohly zaznamenat dobrou výkonnost akcie mediálních společností.“
Jelikož netvoří domácí akcie v portfoliích fondů drtivou většinu, chtěli jsme vědět, jaký je názor manažerů fondů na zajišťování měnového rizika, a či je vůbec u akciových fondů skutečně nutné a žádoucí.
Jiří Hrabal: „Naše fondy používají zajištění měnového rizika u hlavních měn ( USD, EUR). Zajištění u akciových fondů dle našeho názoru nutné není, vždy záleží na dané investiční strategii fondu, která bude určovat, zda konkrétní fond bude toto riziko u konkrétní měny zajišťovat, či ne.“
Martin Zezula: „Zajištění měnových rizik využíváme při řízení akciového fondu (narozdíl od dluhopisového) v omezené míře, a to z následujících důvodů:
(a) historicky doložený relativně nízký vliv pohybu směnných kurzů měn na celkovou výkonnost akciových portfolií
(b) teritoriální zaměření fondu (tzn. středoevropský region) – trajektorie vývoje kurzů měn těchto zemí ve vztahu k hlavním světovým měnám je do značné míry podobná, z čehož plyne v delším časovém horizontu relativní stabilita kurzů CZK/PLN, CZK/HUF atd.“
Petr Zajíc: „Odpověď na poslední dvě otázky bych spojil. Myslím, že zajišťování měnového rizika má své místo zejména u strategií, které měny aktivně neřídí. Pokud tedy investujeme do amerických akcií a nepřemýšlíme o vývoji dolaru proti koruně, pak je to docela nutné. Nutné to je pak zejména u dluhopisových strategií, kde volatilita měny přesahuje potenciální výnos dluhopisů. Pokud ovšem kupuji například čínské dluhopisy, kde je nízký kupon, ale spekuluji na posílení uměle podhodnocené čínské měny, pak pochopitelně hedging nedává smysl. Takže je vždy důležité, jaká je strategie fondu, která by měla být explicitně popsána ve statutu, aby si investor mohl rozhodnout, zdali chce měnové riziko (pokud je tedy bráno) podstoupit.“
Za odpovědi děkuje:
