Španělsko a Portugalsko byly při svém vstupu do Evropské unie v podobné situaci, jako je nyní většina kandidátských zemí. Hrubý domácí produkt pod evropským průměrem, ekonomika bojující s inflací a nezaměstnaností. Členství v unii přineslo obyvatelům těchto zemí zvýšení životní úrovně a prosperitu, avšak změny neproběhly ze dne na den, ale během poměrně dlouhého období. Proto ani my nemůžeme očekávat, že se z nás přes noc stanou bohatí Evropané.
Zkušenosti z Pyrenejského poloostrova jasně ukazují, že účast v evropském společenství má i pro relativně chudé státy velký ekonomický přínos. To, co může přinést vstup, je dobře vidět na výkonnosti portugalské ekonomiky - v roce 1986 byl hrubý domácí produkt na obyvatele necelé dva tisíce amerických dolarů. Za deset let už to však bylo téměř jedenáct tisíc.
Obě země měly na začátku obdobné problémy - velkou inflaci a vysokou míru nezaměstnanosti. Například v Portugalsku byla ještě v roce 1990 inflace 13,4 procenta, během deseti let se snížila na necelá čtyři procenta. Španělsku se podařilo vyřešit své problémy s inflací, ale míra nezaměstnanosti zůstává závažným problémem. Sice se oproti začátku devadesátých let snížila o čtyři procenta, přesto je Španělské království s třináctiprocentní mírou nezaměstnanosti na „prvním“ místě v Evropské unii.
Ne všechny obtíže však byly překonány - i když hrubý domácí produkt vykazuje jednoznačný růst, přesto ještě šest ze sedmi regionů v Portugalsku nedosahuje 75 procent průměrného hrubého domácího produktu v unii. Pro porovnání - v České republice mají všechny regiony kromě Prahy průměrný výkon okolo padesáti procent průměru Evropské unie. Přesto však oba státy dosáhly, i díky výrazné finanční pomoci ze strukturálních fondů, nemalých úspěchů.
Před svým vstupem do unie byly jak v Portugalsku, tak ve Španělsku úrokové sazby vyšší než v evropském společenství. Po prvním lednu 1986, kdy se staly právoplatnými členy, se postupně úrokové míry přibližovaly evropské úrovni. Snížení úrokových sazeb tak přispělo k tomu, že množství úspor, které bylo uloženo v bankách, se zmenšuje. Optimistická očekávání drobných střadatelů se projevila v tom, že i celková míra úspor se postupně snižovala a lidé začali více utrácet. Tato situace nastala zejména ve Španělsku, zatímco v Portugalsku nebyl tento trend natolik zřejmý. Odborníci většinou předpovídají, že otevření domácího finančního trhu spolu se svobodným pohybem kapitálu vede k podstatnému zmenšení úspor domácností - Portugalsko však bylo výjimkou.
Co se však změnilo, bylo rozložení peněz mezi jednotlivé varianty investování. Nízké výnosy bankovních vkladů a otevřený kapitálový trh způsobily, že peníze byly z bank přesunovány do lépe zhodnocovaných aktiv. Těmi se ukázaly především investiční společnosti. Například v Portugalsku bylo v roce 1990 v investičních fondech uloženo necelých 400 miliard escudo a v roce 1995 už to bylo 1959 miliard escudo. Podíl úspor domácností vložených do podílových fondů se zvýšil z patnácti procent na necelých dvacet šest procent během pěti let.
Ve Španělsku ještě na začátku devadesátých let měli drobní střadatelé uloženo v hotovosti na bankovních vkladech téměř tři čtvrtiny všech úspor, v roce 1998 to již bylo necelých 45 procent. Naopak se za toto období zvýšil podíl prostředků investovaných do podílových fondů, a to ze šesti na dvacet čtyři procent. Dlouhodobě se snížilo množství peněz, které byly uloženy v dluhopisových fondech díky snižování úrokových sazeb, a tedy i výnosů. Necelých patnáct procent z rodinných úspor bylo použito na životní pojištění a penzijní připojištění.
Jak ukazují finanční studie, jsou systémy spoření na stáří stále populárnější především díky státní podpoře a daňovým zvýhodněním, a to i v ostatních státech unie.
Trendy ve vývoji úspor a investic nejen na Pyrenejském poloostrově, ale i v celé Evropské unii ukazují, že ač existují určité národní rozdíly, směřují evropské domácnosti k obdobnému rozložení svých finančních prostředků. Klasické bankovní produkty, jako například termínované a spořicí účty či dluhopisy, postupně přestávají být hlavním nástrojem pro zhodnocování finančních prostředků, naopak domácnosti přesunují peníze do akciových podílových fondů a pojistných produktů - zejména životní pojištění a penzijní fondy.
Zajímavostí je, že Portugalsko prošlo v letech 1989 až 1996 také privatizací velkých státních podniků a bank, a jak se zdá úspěšněji než Česká republika, i když například největší portugalská banka stále zůstává ve státních rukou.
Výrazným úspěchem členství byl pro oba státy boj s inflací. Zatímco se v roce 1986 potýkaly téměř s šestnáctiprocentní inflací, dokázaly ji během deseti let srazit na čtyři procenta. Díky tvrdým konvergenčním kritériím Evropské měnové unie dosáhly - v posledním období před spuštěním eura - inflace okolo tří procent. Cenou za společnou měnovou politiku však bylo vyrovnání úrokových sazeb, a tedy pokles výnosnosti vkladů v bankách.
Jak se jim vedlo před vstupem do Evropské unie a nyní
Portugalsko Před vstupem Nyní míra nezaměstnanosti: 8 procent míra nezaměstnanosti: 4,3 procenta inflace: 19,6 procenta inflace: 3,9 procenta HDP na obyvatele: 1970 amerických dolarů HDP na obyvatele: 10 613 amerických dolarů HDP: 20,14 miliardy amerických dolarů HDP: 131,7 miliardy amerických dolarů
Španělsko Před vstupem Nyní míra nezaměstnanosti: 12 procent míra nezaměstnanosti: 14,1 procenta inflace: 8,8 procenta inflace: 3,4 procenta HDP na obyvatele: 14 048 amerických dolarů
HDP na obyvatele: 4360 amerických dolarů
HDP: 168,82 miliard dolarů
HDP: 723,3 miliardy amerických dolarů
|
Česká republika | |
|
počet obyvatel: 10,3 milionu celková rozloha: 78,86 tisíc kilometrů čtverečních | |
|
Před vstupem = nyní | |
|
míra nezaměstnanosti: 8,75 procenta | |
|
inflace: 4,6 procenta | |
|
HDP na obyvatele: 4 942 amerických dolarů | |
| HDP: 56,2 miliardy amerických dolarů |
