Ustanovení § 196a obchodního zákoníku, které se zabývá podmínkami vnitřního obchodování v akciových společnostech a ve společnostech s ručením omezením, činilo dříve v praxi interpretační obtíže. Odstranění těchto výkladových nejasností bylo jedním z cílů novely obchodního zákoníku, zákona č. 351/2011 Sb., účinné od 1. ledna 2012. Změny v § 196a učiněné touto novelou se týkají jednak podmínek zajištění závazků mezi spřízněnými osobami, jednak zavedení principu ochrany dobré víry třetích osob.
Původní úprava obchodního zákoníku týkající se poskytování zajištění mezi spřízněnými osobami účinná do 31. prosince 2011
K poskytnutí zajištění závazků mezi spřízněnými osobami bylo podle původní úpravy zapotřebí předchozího souhlasu valné hromady společnosti a zachování podmínek obvyklých v obchodním styku. Původní odst. 5 § 196a obchodního zákoníku dále odkazoval, pokud se jednalo o převzetí ručení, na splnění podmínek uvedených v ustanovení odst. 1 až 3. Podle toho bylo možné dovodit, mimo výše uvedeného, taktéž nutnost splnění podmínky znaleckého posudku vyhotoveného znalcem jmenovaným soudem v případě, kdy hodnota dosahovala alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu společnosti.
§ 196a Obchodního zákoníku ve znění do 31.12.2011(1) Společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. |
Nová právní úprava poskytování zajištění mezi spřízněnými osobami účinná od 1. ledna 2012
Od 1. ledna 2012 může společnost poskytnout zajištění závazků spřízněných osob, tedy člena představenstva u akciových společností, jednatele u společností s ručením omezeným, člena dozorčí rady, prokuristy, nebo jiné osoby jednající jménem společnosti, resp. za ni nebo osob jim blízkým, či jiných osob, jejichž jménem jsou tyto osoby oprávněny jednat, pouze se souhlasem valné hromady. Navíc souhlas valné hromady není zapotřebí v případě poskytnutí zajištění závazků ovládané osoby ovládající osobou. Nevyžaduje se tedy již předchozí souhlas valné hromady společnosti. Dle nové úpravy poskytování zajištění mezi spřízněnými osobami může být souhlas valné hromady udělen tedy i následně. Do doby udělení souhlasu valné hromady by dané rozhodnutí bylo pouze neúčinné, nikoliv však neplatné.
§ 196a Obchodního zákoníku ve znění od 1.1.2012(1) Společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. |
§ 446 Obchodního zákoníkuKupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje. |
Dále se již nevyžaduje "zachovat podmínky obvyklé v obchodním styku", což byla dříve překážka pro bezplatné poskytnutí zajištění (možnost bezplatného poskytnutí zajištění byla sporná). Od začátku tohoto roku je tedy možné zajistit ze strany společnosti závazky jí spřízněných osob bezplatně. Postačí jí pouze zmíněný souhlas valné hromady.
Při převzetí ručení dosahujícího alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu společnosti ke dni převzetí ručení není třeba stanovit "cenu" ručení posudkem znalce jmenovaného soudem (již dříve však obdobně judikoval Nejvyšší soud v usnesení sp.zn. 29 Cdo 3276/2008). Výše takového závazku je dána obsahem ručitelského prohlášení.
Ochrana dobré víry třetích osob
Dle do obchodního zákoníku nově zařazeného § 196a odst. 6 nabyde kupující v dobré víře vlastnické právo i od prodávajícího, který dříve získal prodávaný majetek v rozporu s ustanovením § 196a obchodního zákoníku. Dochází tak k rozšíření možnosti nabytí vlastnického práva od nevlastníka. Nutným předpokladem ovšem je, že kupující v době nabytí vlastnického práva nevěděl a vědět ani neměl a nemohl, že prodávající není vlastníkem, a že tak není oprávněn nakládat se zbožím za účelem jeho prodeje. Důkazní břemeno o existenci dobré víry nese ten, kdo se jí bude vůči dané společnosti dovolávat.
S ohledem na výše uvedené lze říci, že novela na jednu stranu oslabuje ochranu společnosti, jejíž majetek byl v minulosti převáděn v rozporu s ustanoveními § 196a obchodního zákoníku. Jestliže je věc protiprávně převedena z majetku společnosti na třetí osobu a tato věc je touto osobou dále převedena, společnost pozbude vlastnictví k ní a s tím i možnost domáhat se jejího vydání. Na druhou stranu pozitivem novely je, co se týče ochrany dobré víry třetích osob v návaznosti na transakce mezi spřízněnými osobami, alespoň částečné narovnání poměrů vzniklých z výše uvedených neplatných smluv.
Pravidlo týkající se dobré víry třetích osob je aplikovatelné na nabytí majetku v dobré víře až po nabytí účinnosti novely, tedy po 1. lednu 2012. Není přitom rozhodné, že k nesplnění podmínek stanovených v § 196a došlo před začátkem roku 2012.
