Podle občanského zákoníku musí pojišťovna uhradit tzv. skutečnou škodu. To znamená, že se při výpočtu škody vychází z ceny náhradního dílu v době poškození. Například nový blatník vám pojišťovna uhradí pouze v případě, že bylo před nehodou nové celé vaše auto, nebo pokud prokážete, že byl blatník nedávno před nehodou vyměněn.
Pojišťovny argumentují tím, že by výměnou starého poškozeného dílu za úplně nový došlo ke zhodnocení automobilu a obohacení poškozeného, ne pouze k úhradě skutečné škody. Na druhou stranu se však nikde nezohledňuje, že vaše auto ztrácí na hodnotě již díky faktu, že bylo bourané.
Většina pojišťoven dále vychází při určování škody ze znaleckého standardu Ústavu soudního inženýrství v Brně. Výše náhrady škody a odečtené amortizace by se tedy teoreticky neměla mezi jednotlivými pojišťovnami výrazně lišit.
Podle informace z většiny pojišťoven se u povinného ručení uplatňuje opotřebení na náhradní díly obvykle u vozidel starších šesti let s počtem ujetých kilometrů nad 100 000. Což znamená, že u takto starého vozidla a počtu ujetých km by měla být škoda ještě proplacena v plné výši.
Dále pak obecně platí - čím starší je vozidlo, tím větší bude rozdíl mezi pojistným plněním a skutečnými náklady na jeho opravu. Metodika znaleckého standardu stanovuje odpočet korekce nákladů na materiál ve výši 30 nebo 50 procent. U vybraných dílů může být odečtené opotřebení i vyšší (na výfuky, pneumatiky, brzdy, baterie apod.). Amortizace se odečítá pouze z materiálu a nikoliv z práce.
Náhrada se vám zdá nepřiměřená. Co s tím?
Vaše první kroky by měly vést přímo do pojišťovny. Nejprve zkuste podat stížnost se žádostí o přezkoumání výše pojistného plnění.
Při nízké úhradě z povinného ručení viníka zvažte čerpání z vašeho vlastního havarijní pojištění. Může pro vás být výhodnější. Nezapomeňte si ale potvrdit s pojišťovnou výši spoluúčasti a případnou ztrátu bonusu, i když jste nehodu sami nezavinili. Podmínky jednotlivých pojistných smluv se v těchto bodech liší. Nejčastěji v uvedeném případě zaplatíte spoluúčast, ale o bonus nepřijdete.
|
Poškozený si v určitých případech může nárokovat spoluúčast u havarijního pojištění u pojišťovny viníka Příklad 1 Příklad 2 Zdroj: Generali |
Havarijního pojištění dále často využívají řidiči v případech, kdy viník časem změní svůj názor, způsobenou škodu své pojišťovně nenahlásí a snaží se nehodu popřít. Likvidace pojistné události se tím značně protáhne a bez případných svědků často ani není možná.
Nakonec vám při nedostatku peněz v rodinném rozpočtu zbývá jen oprava svépomocí či obíhání autobazarů a vrakovišť, kde se pokusíte najít vhodné použité díly na výměnu za slušnou cenu.
Kdy má smysl soud s pojišťovnou nebo s viníkem nehody
Podle Romana Fleka z D. A. S. pojišťovny právní ochrany je jedinou reálnou možností, jak se v současné době srážce v podobě uplatněné amortizace bránit, přezkoumání výše skutečné škody soudním znalcem.
Dojde-li znalec ve svém výpočtu k odchylnému závěru než pojišťovna a pojišťovna odmítne rozdíl doplatit, nezbývá, než uplatnit nárok soudní cestou. Na straně žalované přitom může stát jak odpovědnostní pojišťovna, tak přímo odpovědný subjekt, v případě dopravních nehod tedy nejčastěji provozovatel vozidla, při jehož provozu ke škodě došlo.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že rozdílu, který odpovídá odečtené amortizaci, se nelze domáhat po viníkovi dopravní nehody (resp. provozovateli vozidla). V principu veškerou majetkovou škodu, za kterou tento provozovatel odpovídá, má totiž povinnost nahradit pojišťovna, kde má provozovatel vozidla sjednáno povinné ručení.
Otázkou dále podle Romana Fleka je, zda shora popsaná praxe poskytuje dostatečnou ochranu poškozenému. Tedy tomu, kdo si bez svého zavinění z dopravní nehody "odnese" nabourané auto a spoustu starostí s tím, kde a za kolik ho nechat opravit. Současná praxe nutí poškozeného k tomu, aby obíhal autobazary a vrakoviště a hledal tam, zda někde neobjeví stejně tak "amortizovaný" díl, jako byl ten poškozený.
