Lucie Spálenská z Ruseku má dvě vysoké školy a dvě malé děti. Místo zatím hledá bez úspěchu. První vysoká škola byla sportovně zaměřená a po jejím ukončení mohla Lucie pracovat jako sportovní manažerka nebo učitelka tělesné výchovy. Prvně jmenovaná profese se v porevoluční době teprve začala rozjíždět a Lucii nepřipadala tak zajímavá. Pak ji přijali na žurnalistiku. „Chtěla jsem si rozšířit vzdělání, ale i zvýšit šance na získání práce,“ vysvětluje.
Po promoci na obou školách pracovala několik měsíců jako externí sportovní redaktorka. Práce ji bavila, ale do rozjeté kariéry zasáhly rodinné povinnosti. Zvládat dítě a přebíhat mezi stadiony nešlo stihnout. Po čase se chtěla vrátit do práce, ale její plány změnilo další novorozeně.
Dojíždění může být nevýhodou
Před loňskými prázdninami jí v nedaleké škole slíbili, že od září nastoupí jako tělocvikářka. S malými dětmi je to ideální profese. Kdyby se poslední srpnový týden nepřišla zeptat, kdy má nastoupit, ani by se nedozvěděla, že s ní nepočítají. Třídy se totiž na tělesnou výchovu slučovaly, a tak nebyl nutný úvazek pro dalšího tělocvikáře.
Ani další pracovní příležitost, v redakci novin nevyšla tak, jak si Lucie představovala. Při psaní článků myslela na své děti, které byly vzdálené stovky kilometrů od redakce. Také jim odloučení od maminky příliš nesvědčilo. „Firmy mají negativní zkušenosti s dojíždějícími zaměstnanci. Ti pracovní místo přijmou, protože jsou v kritické situaci, ale cestování jim začne po čase vadit. A dají přednost práci v místě bydliště. Častá obměna zaměstnanců je pro firmy značně nevýhodná,“ vysvětluje zápory dojíždění Lenka Sokolovská, ředitelka personální agentury Persea.
JAKÝ POTENCIÁL MÁ VAŠE FIRMA: Spočítejte si s odborníky, na co máte
Vysokoškoláci najdou práci rychleji
Právník Martin Horák z královéhradeckého úřadu práce konstatuje: „Všeobecně platí, že vysokoškoláci najdou zaměstnání dříve než lidé s nižším vzděláním. Ale záleží i na oboru, ve kterém hledáte.“ Ředitelka Sokolovská upřesňuje: „V okruhu našich klientů jsou pro firmy rozhodující jazykové znalosti a odborná praxe. Vysokoškolské vzdělání je důležité spíše jako kvalifikační předpoklad pro určitá, například manažerská místa.“
Proč tedy zaměstnavatelé nepřijmou člověka, který má širší vzdělání? Nehraje určitou roli osobní pocit, že tento zaměstnanec nadřízeného profesně přeroste? V některých případech snad ano, ale určitě to není pravidlo. Zaměstnavatel má zájem o co nejvíce kvalifikovaných zaměstnanců. „Možná se ale obává, aby byl schopný takového pracovníka zaplatit,“ domnívá se Horák.
Schopnější než nadřízený
Člověk, který dosáhl vysokoškolského vzdělání ve dvou či více různých oborech, je svým způsobem výjimečný. To potvrzuje psycholožka Radka Skorunková z katedry pedagogiky a psychologie Univerzity Hradec Králové. „Takový člověk může u zaměstnavatelů vzbuzovat podezření, že je i zvláštní, nekonformní osobnost. Z toho plynou možné obavy, že se takový člověk nepřizpůsobí zavedeným pravidlům na pracovišti. Že bude prosazovat neobvyklé přístupy a možná bude schopnější než jeho nadřízený,“ domnívá se Skorunková.
Podle Martina Horáka je větší rozsah vzdělání je výhodou v okamžiku, kdy je pro zaměstnavatele užitečné. Jinak může působit spíše negativně.
Lucie Spálenská práci zatím nemá. Za šest měsíců budou její dceři čtyři roky. Na její narozeniny by si ráda nadělila nové pracovní místo.
