Práce na vedlejší a souběžný pracovní poměr

V zákoníku práce jsou rozlišeny v podstatě tři druhy pracovního poměru: hlavní pracovní poměr, souběžný a vedlejší. Hlavní pracovní poměr je takový, ve kterém zaměstnanec pracuje na celou zákonnou pracovní dobu, obvykle tedy v rozsahu 40 hodin týdně (výjimky jsou například u zaměstnanců v dolech).

Zaměstnavatel nemá možnost zaměstnanci zakázat, aby zároveň pracoval i pro jiného zaměstnavatele (s výjimkou takzvané konkurenční doložky, která zaměstnanci zakazuje bez souhlasu zaměstnavatele podnikat ve stejném oboru jako zaměstnavatel, či pracovat pro jinou firmu, která působí ve stejném oboru jako jeho zaměstnavatel). Na plný úvazek, to znamená obvykle na 40 hodin týdně, však může zaměstnanec pracovat pouze u jednoho zaměstnavatele.

V případě souběžného pracovního poměru jde o situaci, kdy má zaměstnanec několik pracovních poměrů, ale v žádném z nich nedělá nad stanovenou zákonnou pracovní dobu (40 hodin týdně). Pracuje tedy například u tří zaměstnavatelů, vždy na 15 hodin týdně. Souběžné pracovní poměry může mít i k jednomu zaměstnavateli -například v roli asistentky na 30 hodin týdně a v roli fakturantky na 5 hodin týdně. Ať již jde o pracovní poměry u několika zaměstnavatelů nebo o pracovní poměry u jednoho zaměstnavatele, jsou vždy rovnocenné a každý se posuzuje samostatně. Pro souběžné pracovní poměry neplatí žádné výjimky, pokud jde o skončení pracovního poměru a podobně.

Má-li zaměstnanec sjednán hlavní pracovní poměr (tedy na 40 hodin týdně) a vedle má uzavřený ještě další na kratší pracovní dobu, je ten druhý takzvaným pracovním poměrem vedlejším. Vedlejší pracovní poměr musí být vždy uzavřený na kratší pracovní dobu.

V případě vedlejšího pracovního poměru platí odlišná právní úprava než u hlavního či souběžného pracovního poměru. Nejpodstatnější odchylkou je způsob ukončení vedlejšího pracovního poměru, neboť ten může jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel kdykoli ukončit výpovědí, a to i bez udání důvodu výpovědi - a výpovědní doba činí 15 dnů. Běh této doby začíná dnem, kdy byla výpověď doručena druhé straně. Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z vedlejšího pracovního poměru, nemusí zaměstnanci nabídnout jinou vhodnou práci. V případě skončení vedlejšího pracovního poměru neplatí ani takzvané ochranné doby, ve kterých zaměstnanci nelze dát výpověď (například nemoc).

Je-li zaměstnanci v hlavním pracovním poměru zkrácen úvazek, stanou se oba pracovní poměry, to znamená původní hlavní a původní vedlejší, pracovními poměry souběžnými.

PODNIKÁTE A HLEDÁTE INFORMACE pro vaše finance? Navštivte podnikani.idnes.cz

,