Práce pro cizince má někdy velká úskalí

Za velké peníze, velké nasazení -
tak by se dal stručně charakterizovat hektický styl práce amerických, britských nebo německých firem. Výdělky u těchto společností přesáhnou sice průměrnou mzdu mnohonásobně, ale pracovní doba v takových firmách nikdy netrvá jen osm hodin. Ze zaměstnání se odchází tehdy, když je práce hotová. Zaměstnanec západní společnosti má obvykle v pořádku pracovní smlouvu, zaplacené sociální a zdravotní pojištění i správně vypočítanou mzdu. Dostává včas daňové zúčtování, výplatní pásku i peníze na účet. Mezi standardní komfort patří stravenky nebo zahraniční služební cesty. Ani lekce cizího jazyka zdarma v pracovní době nejsou nijak výjimečné.

NENÍ VŠECHNO ZLATO, CO SE TŘPYTÍ

Při využívání běžných vymožeností zákoníku práce se zahraniční filiálky netváří příliš nadšeně. "Mám dvě malé děti a stalo se, že byly nemocné. Zůstat s nimi týden doma bylo v podstatě nemožné. V práci mi dali jasně najevo, že moje občasné výpadky brzdí ostatní. Smlouvu jsme rozvázali dohodou," komentuje situaci Jaroslava Königová. Nevyužívání nemocenské se netýká jen matek s dětmi. V chřipkových epidemiích se se do firmy obvykle chodí i s vysokou horečkou - práci by totiž nikdo jiný neudělal. Jestliže se zahraničnímu zaměstnavateli pracovník znelíbí, následuje velmi rychlý proces - každý důvod je pak dobrý. V těchto případech se často využívá výpovědi kvůli nadbytečnosti. "Zahraniční společnosti tohoto odůvodnění velmi často zneužívají," dodává k problému Michal Spirit z katedry práva VŠE, "argumentují tím, že u nich je to jinak. To ale není podstatné tady se musí řídit českými zákony."

NĚKTEŘÍ ZAMĚSTNAVATELÉ ŽENY ČASTO PODCEŇUJÍ

Výchova muslimských mužů stojí mimo jiné i na tom, že žena nemá moc mluvit, ani moc přemýšlet. Stejné chování k zaměstnankyním se projevuje i v práci pro Rusy nebo Jugoslávce. A to se samozřejmě promítne i do pracovního vztahu. Evropanky, ovlivněné více než sto padesáti lety emancipačního hnutí, se tak snadno dostanou do konfliktu. Zaměstnavatele názor jejich pracovnic z principu vůbec nezajímá. Práce pro zaměstnavatele z arabských zemí, Balkánu nebo zemí bývalého Sovětského svazu obvykle nebývá špatně placená a ani příliš náročná. Zajímavá může být i pro ty, které zajímá konfrontace různých kultur. Velkým mínusem se stává časté nerespektování zákonů. Práce bez pracovní smlouvy, neplacení pojištění, daňové kličky - to jsou jen některé z obvyklých praktik takových firem. "Vyhrál jsem konkurs do počítačové firmy s ruskými majiteli. Slíbili mi nástupní plat čtrnáct tisíc korun, ale pak jsem se nestačil divit," říká o své zkušenosti David Farský, "Ve smlouvě jsem měl uvedené pouze čtyři tisíce korun. Zbytek by mi prý doplatili jen tak na ruku. Prý tak ušetří na pojištění. Velmi rychle jsem se s nimi rozloučil."