Práci je lepší hledat až po příjezdu

Nedávno jsem zahlédl nabídku velké studentské cestovní kanceláře na půlroční pracovní pobyt v Kanadě. Neváhal jsem a do programu se přihlásil. Získat zkušenosti za oceánem mohou studenti a studentky denního studia české vysoké nebo vyšší odborné školy či prezenční doktorandi.

Příští rok „oslavím“ třicítku, byl jsem tedy rád, že jsem se vešel do požadovaného věkového rozmezí 18 až 30 let. Poslední podmínkou, kromě nutnosti být občanem České republiky, byla dobrá úroveň angličtiny či francouzštiny, která se však při vstupu do programu nijak netestovala.

Po zaplacení téměř osmi tisíc korun za účast v programu (v ceně není pojištění a letenka) přišel na řadu výběr místa. Anglicky mluvící mohli letět do Toronta či Vancouveru, francouzštináře čekaly krásy Montrealu. Zvolil jsem Vancouver, pověstný coby skvělé místo pro život, a později na schůzce se zástupci kanadské ambasády jsem zjistil, že se tak rozhodly čtyři pětiny účastníků. Město, které bude na začátku roku 2010 hostit zimní olympijské hry, prostě láká. Možnost pracovat však není omezena jen na výše jmenované lokality. V nich je pouze potřeba absolvovat úvodní přednášku, o jejíž náplni si povíme jindy.

STUDENTI: jak lze vydělávat bez zbytečně vysokých daní?

Na rozdíl od podobných programů nabízených pro práci v USA, v programu, který spoluorganizuje kanadská studentská organizace SWAP Working Holidays, si studenti musí hledat práci sami. Okruh profesí není ničím omezený, ale v případě, že chcete působit ve zdravotnictví, pečovat o děti, učit nebo pracovat v zemědělství, dopředu požádejte kanadskou ambasádu o speciální zdravotní prohlídku, která je pro tyto práce nezbytná.

Na webových stránkách programu doporučují hledat si práci až po příjezdu a nezbývá než s nimi souhlasit. Jestliže v Kanadě nemáte kontakty, strávíte nejspíše stovky hodin brouzdáním po internetu, odepisováním na inzeráty a rozesíláním životopisů. Výsledkem bude v lepším případě pozvání na pohovor po příjezdu do Kanady. V horším případě dopadnete jako má kamarádka, vystudovaná překladatelka, která odpověděla na inzerát hledající koordinátorku v jedné agentuře zprostředkující studentům ubytování v rodinách. Absolvovala dvě telefonická interview s arabským majitelem firmy, který jí na závěr sdělil, že její služby sice potřebuje, ale nemůže jí zaplatit. Místo toho jí nabídl zdarma ubytování a stravu u sebe doma!

Protože hledání zaměstnání přes oceán nevypadalo růžově, soustředil jsem se víc na nalezení bydlení. O tom, jaké peripetie čekají na člověka, který si chce ve Vancouveru pronajmout byt, si přečtete příště.