Vedoucí pracovníci firem, manažeři či úzce specializovaní odborníci nemusí zůstat po celou dobu své pracovní kariéry věrni jedné firmě. Pokud jsou úspěšní, s největší pravděpodobností dostanou dřív nebo později nabídku k "přestupu" jinam. A podobně jako u fotbalistů to bývá nabídka na přechod za lepšími podmínkami, ať už se jedná o plat nebo další perspektivy. Dost často má podobu telefonické pozvánky na osobní schůzku s konzultantem firmy, které se zabývají přímým vyhledáváním pracovníků na objednávku.
Pomocí takzvaných lovců hlav, jak se označují pracovníci společností, specializovaných na přímé vyhledávání pracovníků, hledá nové zaměstnance řada zahraničních a stále častěji i tuzemských firem. "Pracovní trh je v tuzemsku malý, nejsou na něm stále k dispozici volní odborníci či špičkoví manažeři, je nutné je tipovat i oslovovat mezi zaměstnanými," říká partnerka společnosti Wrightson Urquart Barbora Tomšovská. Jak se chovat, když podobná nabídka přijde?
Jak poznat slušnou nabídku
Konzultant firmy, která se vyhledáváním pracovníků zabývá, by se měl ze všeho nejdřív do telefonu plným jménem představit, říci z jaké firmy je a v kostce vyložit svou nabídku s tím, že další podrobnosti je možné si říci na osobní schůzce. Kdekoho asi napadne, zda není taková telefonická nabídka jenom zkouškou věrnosti firmě či trikem konkurence. "Každému bych doporučil, aby se, než začne osobně jednat s konzultantskou firmou, přeptal na zkušenosti s ní svých kolegů či známých v podobném postavení. Bohužel víme o případech, kdy neseriozní společnost dávala životopis kandidáta bez jeho svolení dalším firmám," říká Libor Benda ze společnosti Personnel & Management Consulting. Otázkám by neměl být konec ani tehdy, když se uchazeč přenese přes případnou počáteční nedůvěru a s osobní schůzkou s konzultantem firmy souhlasí. Na té je čas se ptát třeba na podrobnější postavení ve firmě, či platové podmínky. "Kandidát by měl znejistět, pokud konzultantská firma pořádně o nabízeném místě ani společnosti nic neví a není ani schopna údaje dodatečně zjistit," vysvětluje Libor Benda. Když je informací dost a zájem osloveného i budoucího zaměstnavatele trvá, oba se osobně setkají a mohou projednat další pracovní detaily. Pozor, některé otázky není vhodné při počátečních jednáních vůbec pokládat. "Kandidát na vysokou pozici, který se zeptá na první schůzce na pracovní dobu, je už předem vlastně mimo hru," uvádí konkrétní zkušenost z praxe Barbora Tomšovská.
Váhavost se nevyplácí
První nezávazné popovídání s konzultantem a možným zaměstnavatelem ještě neznamená, že je dohoda o novém pracovním místě "upečena". Naopak, následuje ještě několik kol osobních setkání. I na nich si může adept ještě pokazit reputaci a i když o místo hodně stojí, nemusí je získat. V závěrečných výběrech jsou vždycky alespoň dva kandidáti se shodnými předpoklady. Někdy mezi nimi může podle zkušeností personálních společností rozhodnout i zdánlivě ne tak důležitá lidská vlastnost - nerozhodnost. Jeden z uchazečů váhá a své rozhodnutí o přijatelnosti podmínek nového pracovního uplatnění neustále oddaluje. Zaměstnavatel si pak řekne, že člověk na řídící pozici by přespříliš váhat neměl a dá přednost druhému uchazeči. Ten, kdo začne s perspektivním zaměstnavatelem jednat, ale pak se přesto rozhodne práci neměnit, by to měl včas sdělit. "V poslední době se nám dvakrát stalo, že kandidát od pevné domluvy ohledně nástupu do nového zaměstnání v jednom případě i písemně potvrzeném, ustoupil, aniž by to komukoliv dal vědět. Takového člověka bychom klientovi podruhé doporučit nemohli," říká Barbora Tomšovská. "Nepůsobí dobře ani to, když adept jedná najednou třeba s několika společnostmi a předem to neřekne," uvádí Libor Benda. Nenapravitelnou chybou je také zamlžení některých skutečností z pracovní kariéry - konzultanti samozřejmě prověřují pracovní reference kandidátů.
Prozíraví neodmítají
Dneska se firmě daří, všechno včetně mezilidských vztahů klape, ale za pár měsíců to může být jinak. Proto není chybou, byť je člověk v práci spokojený a na nabízenou práci nereflektuje, se s konzultantem sejít, předat mu životopis a promluvit s ním o plánované pracovní karieře. Všechny předané infomace se mohou později dobře zúročit. Kandidát je zařazen bezplatně do databáze vhodných adeptů a jednou možná nastane čas, kdy to ocení. Někdy není ani na škodu se dozvědět, jak by byla jeho práce hodnocena jinde, jaké možnosti dalšího růstu nabízí konkurence. Pokud zájem o podobné služby vytipovaný adept nemá, poděkuje a nemusí se bát, že by byl v souvislosti s nabízeným místem vystaven dalšímu přemlouvání.
Pomocí takzvaných lovců hlav, jak se označují pracovníci společností, specializovaných na přímé vyhledávání pracovníků, hledá nové zaměstnance řada zahraničních a stále častěji i tuzemských firem. "Pracovní trh je v tuzemsku malý, nejsou na něm stále k dispozici volní odborníci či špičkoví manažeři, je nutné je tipovat i oslovovat mezi zaměstnanými," říká partnerka společnosti Wrightson Urquart Barbora Tomšovská. Jak se chovat, když podobná nabídka přijde?
Jak poznat slušnou nabídku
Konzultant firmy, která se vyhledáváním pracovníků zabývá, by se měl ze všeho nejdřív do telefonu plným jménem představit, říci z jaké firmy je a v kostce vyložit svou nabídku s tím, že další podrobnosti je možné si říci na osobní schůzce. Kdekoho asi napadne, zda není taková telefonická nabídka jenom zkouškou věrnosti firmě či trikem konkurence. "Každému bych doporučil, aby se, než začne osobně jednat s konzultantskou firmou, přeptal na zkušenosti s ní svých kolegů či známých v podobném postavení. Bohužel víme o případech, kdy neseriozní společnost dávala životopis kandidáta bez jeho svolení dalším firmám," říká Libor Benda ze společnosti Personnel & Management Consulting. Otázkám by neměl být konec ani tehdy, když se uchazeč přenese přes případnou počáteční nedůvěru a s osobní schůzkou s konzultantem firmy souhlasí. Na té je čas se ptát třeba na podrobnější postavení ve firmě, či platové podmínky. "Kandidát by měl znejistět, pokud konzultantská firma pořádně o nabízeném místě ani společnosti nic neví a není ani schopna údaje dodatečně zjistit," vysvětluje Libor Benda. Když je informací dost a zájem osloveného i budoucího zaměstnavatele trvá, oba se osobně setkají a mohou projednat další pracovní detaily. Pozor, některé otázky není vhodné při počátečních jednáních vůbec pokládat. "Kandidát na vysokou pozici, který se zeptá na první schůzce na pracovní dobu, je už předem vlastně mimo hru," uvádí konkrétní zkušenost z praxe Barbora Tomšovská.
Váhavost se nevyplácí
První nezávazné popovídání s konzultantem a možným zaměstnavatelem ještě neznamená, že je dohoda o novém pracovním místě "upečena". Naopak, následuje ještě několik kol osobních setkání. I na nich si může adept ještě pokazit reputaci a i když o místo hodně stojí, nemusí je získat. V závěrečných výběrech jsou vždycky alespoň dva kandidáti se shodnými předpoklady. Někdy mezi nimi může podle zkušeností personálních společností rozhodnout i zdánlivě ne tak důležitá lidská vlastnost - nerozhodnost. Jeden z uchazečů váhá a své rozhodnutí o přijatelnosti podmínek nového pracovního uplatnění neustále oddaluje. Zaměstnavatel si pak řekne, že člověk na řídící pozici by přespříliš váhat neměl a dá přednost druhému uchazeči. Ten, kdo začne s perspektivním zaměstnavatelem jednat, ale pak se přesto rozhodne práci neměnit, by to měl včas sdělit. "V poslední době se nám dvakrát stalo, že kandidát od pevné domluvy ohledně nástupu do nového zaměstnání v jednom případě i písemně potvrzeném, ustoupil, aniž by to komukoliv dal vědět. Takového člověka bychom klientovi podruhé doporučit nemohli," říká Barbora Tomšovská. "Nepůsobí dobře ani to, když adept jedná najednou třeba s několika společnostmi a předem to neřekne," uvádí Libor Benda. Nenapravitelnou chybou je také zamlžení některých skutečností z pracovní kariéry - konzultanti samozřejmě prověřují pracovní reference kandidátů.
Prozíraví neodmítají
Dneska se firmě daří, všechno včetně mezilidských vztahů klape, ale za pár měsíců to může být jinak. Proto není chybou, byť je člověk v práci spokojený a na nabízenou práci nereflektuje, se s konzultantem sejít, předat mu životopis a promluvit s ním o plánované pracovní karieře. Všechny předané infomace se mohou později dobře zúročit. Kandidát je zařazen bezplatně do databáze vhodných adeptů a jednou možná nastane čas, kdy to ocení. Někdy není ani na škodu se dozvědět, jak by byla jeho práce hodnocena jinde, jaké možnosti dalšího růstu nabízí konkurence. Pokud zájem o podobné služby vytipovaný adept nemá, poděkuje a nemusí se bát, že by byl v souvislosti s nabízeným místem vystaven dalšímu přemlouvání.
