T. Zelenka, Brno
Vlastní svatba zaměstnance či zaměstnankyně je považována za důležitou osobní překážku v práci na straně zaměstnance. Zaměstnanci v tomto případě náleží pracovní volno, případně náhrada mzdy podle nařízení vlády č. 108/1994 Sb. V bodu 5 tohoto nařízení vlády je uvedeno, že v případě, kdy se žení zaměstnanec či vdává zaměstnankyně, je zaměstnavatel povinen dané osobě poskytnout pracovní volno s náhradou mzdy v rozsahu dvou dnů. Jeden z těchto dnů však musí být dnem svatebního obřadu. Koná-li se svatební obřad v den, který není pracovním dnem zaměstnance (například v sobotu, což bývá obvyklé), vzniká zaměstnanci nárok pouze na jeden den pracovního volna. Záleží přitom na zaměstnanci, zda si vybere den před, nebo po svatebním obřadu.
Náhrada mzdy se poskytuje ve výši průměrného výdělku. Průměrný výdělek zaměstnance se zjišťuje z hrubé mzdy zaměstnance v rozhodném období. Za rozhodné období se považuje předchozí kalendářní čtvrtletí. Pokud se svatební obřad konal v červenci, rozhodným obdobím budou měsíce duben až červen. V případě svatby vzniká nárok na pracovní volno i dalším blízkým osobám, a to rodičům a dětem zaměstnance. Při svatbě dítěte vzniká jeho rodičům nárok na pracovní volno s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku v rozsahu jednoho dne k účasti na svatebním obřadu, naopak při svatbě rodiče se poskytuje pracovní volno ve stejném rozsahu, avšak bez náhrady mzdy. Jelikož v případě svatby jde o překážku v práci, je povinností zaměstnance předem včas požádat o poskytnutí pracovního volna. Překážku v práci a její trvání je třeba prokázat doložením potřebných podkladů (například svatební oznámení, kopie oddacího listu).
