R. Spurný, Šumperk
Ošetření nebo vyšetření zaměstnance ve zdravotnickém zařízení se považuje za důležitou osobní překážku na straně zaměstnance podle ustanovení § 128 odst. 2 zákoníku práce a bodu 1. přílohy k nařízení vlády č. 108/1994 Sb. V případě takovéto překážky je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci pracovní volno s náhradou mzdy na dobu nezbytně nutnou - bylo-li vyšetření provedeno ve zdravotnickém zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně zvolené zaměstnancem a které je nejblíže jeho bydlišti či pracovišti a je schopné potřebnou zdravotní péči poskytnout.
Pracovní volno by tak mělo být poskytnuto po dobu cesty, čekání a vlastního výkonu. Je-li vyšetření provedeno v jiném než nejbližším zařízení, které je ve smluvním vztahu k zaměstnancově zdravotní pojišťovně, čímž samozřejmě dotyčný realizuje své právo na volbu lékaře, náhrada mzdy mu náleží pouze za dobu, po kterou vyšetření trvá, a to v zařízení nejbližším k bydlišti nebo pracovišti zaměstnance. Za dobu strávenou na cestě navíc mu pak náleží pouze pracovní volno bez náhrady mzdy. Zaměstnanec může tuto překážku v práci uplatnit, když prokáže, že tato skutečnost existuje. Je povinen navštívit lékaře především mimo pracovní dobu, není-li to možné, potom v pracovní době, a to po dobu nezbytně nutnou.
Je-li návštěva lékaře předem známa, je povinen ještě předtím požádat zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna, v opačném případě informuje zaměstnavatele bez zbytečného průtahu poté. Aby osobní překážky na straně zaměstnance tolik neomezovaly zaměstnavatele, lze mu doporučit, aby stanovil zaměstnancům pružnou pracovní dobu, při níž mají více prostoru absolvovat lékařská vyšetření mimo pracovní dobu.
