Zaměstnavatel má výrobní prostory v areálu, který patří jinému vlastníkovi. Parkování je povoleno pouze na placených parkovištích za 800 korun měsíčně. Okolní firmy zaměstnancům na parkování poskytují příspěvek, polovinu částky. Nám naši žádost o totéž zaměstnavatel zamítl. Firma přitom platí sedm parkovacích míst: dvě pro klienty a pět pro vedoucí pracovníky. Je to tak v pořádku?
Cesta do zaměstnání a zpět se za výkon práce nepovažuje. Zákonnou povinností zaměstnavatele není tedy ani zajišťovat dopravu zaměstnanců do práce ani její úhradu ani možnosti parkování v případě, že se zaměstnanec dopravuje do práce vozidlem.
Tyto benefity mohou být poskytovány například na základě vnitřního předpisu či kolektivní smlouvy. Něco jiného by bylo, kdyby parkování souviselo se služební cestou.
A u služební cesty to platí jak?
Zaměstnavatel má podle ustanovení § 151 a zákoníku práce povinnost poskytnout svým zaměstnancům některé služby a hradit některé výdaje, jež vzniknou při plnění pracovních úkolů. Jde například o úhradu cestovních výdajů, které zaměstnanci vzniknou při pracovní cestě, cestě mimo pravidelné pracoviště, mimořádné cestě v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce či pravidelného pracoviště.
Náhrada výdajů za parkování na placeném parkovišti při obvyklých každodenních cestách na místo výkonu práce se však nedá přiřadit k výdajům, které zaměstnavatel má povinnost zaměstnanci hradit. Náhrada takových výdajů by mohla být případně považována za náhradu nutných vedlejších výdajů podle § 164 zákoníku práce, ale jen pokud by k ní docházelo například v souvislosti s pracovními cestami.
Zeptejte se odborníkaNevíte, na co máte v zaměstnání nárok, nejste si jisti, jaké pracovní podmínky vám musí zaměstnavatel poskytnout či v jakém případě může dát výpověď? Máte problémy s kolegy či s nadřízenými? Posílejte nám své dotazy na e-mail: prilohy@mfdnes.cz. Zodpoví je advokát Jan Kozubek.  |
Takže se příspěvku na parkování zřejmě nedočkáme.
Příslušná právní úprava zákoníku práce pro podnikatelské subjekty vychází ve svých ustanoveních ze zásady: „co není zakázáno, je povoleno“. Uvádí tedy pouze povinný rozsah náhrad výdajů spojených s výkonem práce. Ovšem zároveň nevylučuje možnost poskytnout v podnikatelské sféře i jiné benefity či náhrady vzniklých nákladů.
Rozhodnutí zaměstnavatele o poskytování jiných náhrad v podobě příspěvku na parkování by však mělo i daňové dopady pro pracovníka. Příspěvek by podléhal zdanění podle zákona o dani z příjmu a také odvodům na sociální a zdravotní pojištění.
Nárok na parkování mají tedy jenom vedoucí pracovníci?
Zaměstnavatelé zpravidla nemají místa pro všechna vozidla svých zaměstnanců, zejména nejde-li o služební vozy. Místa jsou často přiřazována podle konkrétní pracovní pozice.
Pokud nepatříte do kategorie vedoucích zaměstnanců, jimž jsou parkovací místa vyhrazena podle rozhodnutí zaměstnavatele, ani nemáte nárok na úhradu nákladů spojených s parkováním, například podle vnitřní směrnice či individuální dohody se zaměstnavatelem, nelze se takového zacházení na základě zákona domáhat.
