V České republice je whistleblowing zatím poměrně ojedinělým jevem. Je to zřejmě způsobeno jak českou kulturou, ve které se whislebloweři obávají nálepek „udavačů“, tak i nedůvěrou v současnou právní úpravu. Světový trend je však opačný.
Svědčí o tom světový průzkum společnosti PricewaterhouseCoopers „Global Economic Crime Survey 2016“, ve kterém 42 % dotázaných společností uvedlo, že využívají interní linky pro whistleblowery jako důležitého prostředku pro ověření funkčnosti svých etických programů.
Chystají se zákony na ochranu těch, co promluví
Česká republika v současné době nedisponuje ucelenou právní úpravou whistleblowingu a české zákony se samotným pojmem nijak nepracují. To se ale brzy změní, neboť jsou připraveny dva návrhy, které mají zvýšit ochranu oznamovatelů korupce - jde o poslanecký návrh Andreje Babiše a vládní návrh dřívějšího ministra pro lidská práva a rovné příležitosti Jiřího Dienstbiera, v jehož práci bude pokračovat současný ministr Jan Chvojka.
Nepřehlédněte |
Nyní ochranu whistleblowerů částečně řeší zákoník práce i jiné předpisy, ale nepřímo. Například zákoník práce stanovuje pouze konkrétní důvody pro ukončení pracovního poměru se zaměstnancem, takže vyhodit zaměstnance pro to, že oznámil trestný čin nebo podezření z jeho spáchání, samozřejmě možné není.
Oznamovací povinnost upravuje trestní zákoník. Podle něj se každému, kdo se hodnověrně dozví o spáchání trestného činu podplácení nebo přijetí úplatku, ukládá povinnost tento trestný čin oznámit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. Obecnou ochranu svědka poskytuje trestní řád, který umožňuje utajení identity. Toto utajení však podléhá rozhodnutí státního orgánu.
Co se přesně chystá?
Předloženy jsou tedy dva návrhy:
- Návrh zákona o ochraně oznamovatelů trestných činů před neoprávněným postihem ze strany zaměstnavatele - předložil ho vicepremiér Andrej Babiš. Tento návrh je do značné míry inspirován slovenskou právní úpravou a zavádí statut tzv. „chráněného oznamovatele“. Zároveň oznamovateli umožňuje utajení identity, a to až do vydání předběžného rozhodnutí o přiznání tohoto statutu.
Statut chráněného oznamovatele chrání oznamovatele mimo jiné před výpovědí nebo převedením na jinou práci bez souhlasu příslušné krajské pobočky úřadu práce. Ve zkratce se dá říci, že tato úprava poskytuje ochranu zaměstnanci již v okamžiku oznámení trestného činu a chrání jeho pracovní místo. - Vládní návrh novely občanského soudního řádu - jde o materiál ministerstva pro lidská práva a rovné příležitosti, které zvolilo odlišný postup. Místo samostatného zákona zvolilo cestu částečných novelizací stávajících právních předpisů a prosazuje zakotvení ochrany whistleblowerů skrze novelu občanského soudního řádu.
Tento návrh na svém zasedání schválil kabinet 8. února 2017. Novela by přenesla důkazní břemeno na zaměstnavatele, což by v praxi znamenalo, že pokud by zaměstnance, který trestnou činnost oznámil, propustil, musel by zároveň prokázat, že jej propouští ze zákonných důvodů. Podobně je tomu v současné době také v případě diskriminace.
Podle vyjádření ministra Chvojky by tento návrh měl, bude-li přijat, platit od začátku roku 2018. Tato úprava poskytuje ochranu zaměstnanci až po podání výpovědi z pracovního poměru.
Hlásí se úplatkářství ve státní správě
Na jaké nekalé praktiky zaměstnanci nejčastěji upozorňují? Na daňové podvody, dále pak úplatkářství, uzavírání nevýhodných smluv a v úvahu přichází i porušení zákona o zadávání veřejných zakázek. Prostor pro taková oznámení vytvářejí zejména struktury velkých společností a dále také státní správa.
Oznamovatelé korupce mají několik možností, jak oznámení provést. Jejich volba je závislá nejen od druhu oznamované činnosti, ale i od postavení zaměstnavatele a jich samotných. V některých případech je možnost obrátit se na specializovaný orgán, a to často anonymně. Například v oblasti bankovnictví je možné se obrátit na ČNB.
Velké společnosti pak často sami zavádějí telefonní linky a za pozornost stojí i nově zřízená služba Evropské komise pro oznamování protisoutěžních praktik.
Bavíme-li se o oznamovací povinnosti podle trestního zákoníku, pak se zaměstnanci obracejí na policii, a to buď sami, nebo ve spolupráci s některou z neziskových organizací, které se touto problematikou zabývají.
Toto oznámení pak většinou přímo nevede k výpovědi ze strany zaměstnance, nýbrž například k bossingu nebo k jinému diskriminačnímu jednání ze strany zaměstnavatele, eventuálně kolegů. Ovšem to by byly další nelegální praktiky.
Ochranu whistleblowerů je nutné posílit a zároveň je nutné rozšířit společenské povědomí o možnostech ochrany těchto oznamovatelů a o společenské důležitosti takového jednání, ať už v rámci organizačních struktur firem, nebo navenek vůči státním orgánům. Otázkou je, která cesta u zákonodárců nakonec převáží, zda nový samostatný zákon, nebo novelizace stávajících předpisů.
