Jedním z nich je případ paní Kateřiny. Bývalý manžel jí odmítal po rozvodu platit alimenty na děti. Kateřina navíc přišla o práci. Prodávala v rodinném obchůdku s kávou a čaji, který sama vybudovala. Založený však byl ještě před svatbou a napsaný na manžela. Kateřina tak po rozvodu o obchůdek přišla a musela si najít novou práci. Navíc převzala společnou hypotéku, kterou začala splácet jen ze svého příjmu. Alimenty, které otec dlužil dětem, udělaly v rozpočtu domácnosti další díru.
„Zanedbání povinné výživy je druhým nejčastějším trestným činem hned po krádežích. Přesto jsou to bohužel častěji neplatiči, kteří se dobře orientují v kličkách, a tak vědí, jak se trestnímu stíhání vyhnout. Třeba tím, že posílají peníze na své děti jednou za čtyři měsíce, aby nenaplnili skutkovou podstatu trestného činu. Všeobecné povědomí o vymáhání alimentů je navíc poměrně nízké a mnoho rodičů tak na své snažení raději rezignuje,“ říká právnička Alžběta Kokešová.
Alžběta Kokešová
 |
Alimenty patří dětem. Nakolik na rodinu dolehne, když tyto peníze začnou v rozpočtu chybět?
Podle zkušeností projektu Alimenty dětem.cz mají samoživitelé kvůli neplacení výživného často problém dopřát svému dítěti jakýkoliv nadstandard a bohužel v některých případech i běžné potřeby. Tím přitom nemusí být jen věci, které lze oželet, jako jsou kvalitní školní pomůcky, různé výlety nebo navštěvování kroužků. Jedná se často o základní věci, jako jsou třeba nové dioptrické brýle pro dítě nebo zaplacení kvalitnější plomby u zubaře.
Vedle určitého omezení a uskromnění však napjatý rozpočet přináší také věčný strach z mimořádných výdajů. V rozpočtu samoživitelů totiž často není žádný prostor pro vytváření úspor a rozbitá lednička tak může snadno přerůst v neřešitelný problém a případná půjčka pak často vede přímo do dluhové pasti a k exekucím.
Když se pečující rodič snaží alimenty pro děti urgovat, čím se neplatiči zpravidla ohánějí?
Těch výmluv je celá řada. Často neplatiči tvrdí, že jsou ve finanční tísni, momentálně bez práce a podobně. Mnohdy to ale není pravda, nebo se ukáže, že otec dětí pracuje raději na černo, jen aby mohl tvrdit, že je na tom finančně špatně.
Občas se také stává, že placení alimentů ustane v momentě, kdy si pečující rodič najde nového partnera a začne s ním nový život. Neplatič pak zcela mylně nabude dojmu, že o dítě se má postarat nový partner a on přeci nebude přispívat.
Jsou i případy, kdy si neplatiči nemíní uvědomit, že alimenty jsou určené dětem. Kupříkladu paní Šárce přestal bývalý manžel po rozvodu platit alimenty s tím, že jí prý kdysi půjčil peníze, které mu nevrátila a on si tak dluh strhává na alimentech. Takový postup ale zákon zcela vylučuje. Je podstatné si uvědomit, že alimenty náleží dětem, kdežto domnělý dluh je závazek mezi rodiči.
Kde se taková neochota platit na vlastní děti v lidech rodí?
Často to je způsobené již samotným rozvodem, který mnohdy vyhrotí vztahy obou partnerů. Rodiče často neplatí alimenty nikoliv kvůli vlastní insolventnosti, ale čistě z neochoty vcítit se do situace svého potomka i bývalého partnera. Je to smutná realita. Dokládá to třeba příběh paní Petry. Její exmanžel, s nímž měla syna, neposílal na dítě ani korunu po tři roky a dlužil na alimentech celkem 140 tisíc korun.
Čtěte také |
Co takového neplatiče přiměje, aby se konečně vzpamatoval?
V tomto případě stačilo, aby ho k uhrazení dluhu vyzval advokát spolupracující s naším projektem Alimenty dětem. Poté se otec vzpamatoval a celou dlužnou částku uhradil během několika dní. Výzva advokáta k zaplacení dluhu totiž slouží jako upozornění, že pečující rodič hodlá situaci řešit. Zároveň je tím dlužníkovi dána možnost, aby vše urovnal dříve, než bude přistoupeno k exekuci. V případě exekuce by totiž musel dlužník zaplatit i její náklady. A pokud na výzvu advokáta dluh vyrovná, vyvaruje se například i situaci, kdy se o tom, že neplatí na své děti, dozví jeho zaměstnavatel nebo jeho okolí.
Kdo většinou na výzvu advokáta reaguje, o jakou kategorii dlužníků jde?
Jsou to zpravidla ti, kteří nemají větší finanční potíže, které by jim nedovolovaly platit řádně alimenty, ale tímto způsobem si „vyřizují účty“ se svou bývalou partnerkou či partnerem. Smutné je, že to odnáší zase jenom děti.
Jsou i případy, kdy rodič dluží na své děti z jakéhosi podivného principu?
I to se stává. Třeba jistý otec ochotně své dceři přispíval třeba na školní pomůcky, z principu ale odmítal platit alimenty pravidelně. Dlužnou částku vždy uhradil, až když se schylovalo k jeho odsouzení pro zanedbání povinné výživy. Následně však své exmanželce oznámil, že platit pravidelně alimenty určené jejich dceři nehodlá ani teď. Peníze měl, ale neplatil z principu.
Zaznamenáváte případy, kdy o část alimentů děti přijdou, protože jejich zákonný zástupce-rodič, který je má v péči, byl vystaven vyhrožování, a proto se bál situaci řešit?
Bohužel i to se stává, ale naštěstí jde o výjimečné případy. Obrací se na nás však i rodiče s tím, že jim bývalý partner neplatí na děti už pět, deset nebo i více let a my se dozvíme, že to dosud neřešili.
Proč to neřešili, co je k tomu vedlo?
Zpravidla je to způsobené jejich neznalostí, jak takovou situaci vůbec řešit. Ale často je důvodem i pocit bezmoci nebo vyhrocené vztahy s bývalým partnerem. Každopádně ve všech situacích je finální rozhodnutí, zda chtějí situaci řešit, opravdu na daném rodiči. Pokud však rodiče neplacení alimentů neřeší, skutečně o ně mohou přijít. Běžné výživné, které se má hradit každý měsíc, se promlčuje po třech letech, dlužné výživné přiznané soudem pak po 10 letech. Promlčení znamená, že sice právo samo nezaniká, ale pokud dlužník namítne promlčení, na což má právo, nemůže se promlčený dluh vymáhat.
Když se pečující rodič rozhodne dlužné alimenty řešit, co na dlužníky nejvíce zabírá – trestní oznámení, soud, nebo exekutor?
Zatím nejúspěšnějším řešením u nás je vymáhání prostřednictvím exekutora, celková úspěšnost na vymožení dlužných alimentů dosahuje 70 procent. Účinnost exekutora je dána tím, že na rozdíl od soudu může používat všechny nástroje najednou. Navíc sám vyhledává majetek dlužníka, jedná tedy aktivněji a to přispívá k jeho větší efektivitě.
Naproti tomu vymáhání soudem je pro rodiče jednak náročnější, neboť vyžaduje aktivní přístup z jejich strany, zároveň je i méně účinné. Ani podání trestního oznámení nevede k zaplacení dluhu, navíc u trestného činu zanedbání povinné výživy se recidiva pohybuje přes 50 procent.
Hrozbou pro neplatiče alimentů je i zabavení řidičského průkazu, nakolik je toto opatření účinné?
Podle našich vlastních statistik zabírá pozastavení řidičského oprávnění téměř v 90 procentech případů, kdy byl tento nástroj použit. I zde jsou však omezení, například u řidičů z povolání, kterým řidičský průkaz zabaven být nemůže, navíc by to bylo i proti smyslu vymáhání. U takových případů pak exekutor používá všechny ostatní nástroje, aby dluh vymohl.
Kdo neplatí alimenty, dopouští se trestného činu. Proč ale moc nezabírá, když je na neplatiče podáno trestní oznámení?
Většina rodičů si neuvědomuje, že trestní řízení neslouží k vymáhání dluhu na výživném. Jeho hlavním smyslem je prokázání, že byl spáchán trestný čin a pachatele potrestat. Soud tak sice může zároveň s trestem uložit i určitá opatření, například aby dlužník dluh uhradil, nemůže jej však vynutit.
Setkáváte se i s rodiči, kteří mají strach z toho, že neposílají alimenty řádně a včas?
Ano, i takové případy existují. Obrátil se na nás například vystrašený otec, který několik let řádně alimenty platí, ale přišel o práci a jeden měsíc tak alimenty neposlal. Zjišťoval, kdy může očekávat, že bude řešit případ exekutor nebo policie. K takovýmto nečekaným situacím může pochopitelně dojít, proto nabádáme rodiče, aby spolu především komunikovali a takové případy řešili domluvou.
