Reportér pořadu ČT Černé ovce Vít Hlásenský v rozhovoru s mluvčí ústeckého krajského úřadu Lucií Dosedělovou. | foto: archiv ČT Černé ovce

Platy vedoucích úředníků nesmí být tajné. Zkusili jsme se na ně zeptat

  • 138
Zajímá vás, co a za kolik dělají úředníci? Zákon o svobodném přístupu k informacím úřadům přikazuje tuto informaci prozradit. Vyzkoušeli jsme, kdo zákon dodržuje a kdo bude mlžit. Zjištění? Když úředník nechce, tak se výši jeho platu prostě nedozvíte. Informaci nakonec poskytla jen jediná instituce.

Informací je na světě spousta; asi nejvíc těch zbytečných, které nikdo nechce ani nepotřebuje. Když ovšem redaktoři pořadu České televize Černé ovce zkoušeli z pozice běžného občana zjistit, jak jsou z veřejných peněz placeni vedoucí úředníci, najednou byla o informace nouze. Místo odpovědí se většinou dočkali jenom mlčení, vzpoury a trapných výmluv.

Podle zákona č. 106/1999 o svobodném přístupu k informacím, který začal platit v lednu 2000, musejí informace na požádání poskytnout tzv. povinné subjekty. Mezi ně se řadí státní, samosprávné a veřejné orgány a instituce, ale i další subjekty, kterým státní správa svěřila rozhodování o právech a povinnostech osob fyzických i právnických. Zjednodušeně řečeno, kdo dostává veřejné peníze, musí se veřejnosti zpovídat.

Výše platů vedoucích úředníků je pak typickým příkladem informace, na kterou má občan právo. „Nepochybně máte právo získat informaci o platu, odměně vysokých úředníků a manažerů všech povinných subjektů,“ ujišťuje spoluautor a propagátor zákona Oldřich Kužílek. Jenže povinné subjekty jako by to nevěděly.

Ústně nesdělíme, písemně taky ne

Zákon umožňuje požádat o sdělení informace písemně (dopisem, e-mailem i bez elektronického podpisu) i ústně (osobně, telefonicky). Na ústní žádost ale žádný z úřadů informaci neposkytl. Tím podle ministerstva vnitra porušují zákon. „Úřady nepostupovaly správně, když odmítly poskytnout informaci o platech vedoucích jednotlivých odborů nebo řediteli krajského úřadu. Ony ji mají ze zákona poskytnout. Ze zákona a také podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a dalších judikátů,“ vysvětlil v reportáži tehdejší mluvčí ministerstva Vladimír Řepka.

Nepřehlédněte

Jenomže ani když úřady dostaly žádost v písemné podobě, stejně v zákonné lhůtě 15 dnů informace nevydaly. Pražský magistrát ve lhůtě odepsal, že zrovna nemá ředitele, jehož plat by prozradil, což ale mohl sdělit už na telefonický dotaz.

Požadovanou informaci na první pokus poslala jen Všeobecná zdravotní pojišťovna, ovšem až po lhůtě. Všichni ostatní odmítli platy a odměny prozradit z obavy, aby nenarušili soukromí svých vedoucích. Středočeský kraj argumentoval tím, že v otázce zveřejňování výše platů není ustálená judikatura. „Právní stav a judikatura je od počátku jednotná, jasná, srozumitelná, ale prostě velmi komplikovaná tím, že se nechce,“ komentuje to Oldřich Kužílek.

Neposloucháme. No a?

Pro případ neochoty povinného subjektu zákon pamatuje na opravný prostředek v podobě odvolání. Jenže opravný prostředek toho moc neopravil.

Přitom to začalo nadějně. Nadřízené orgány přiznaly na nárok na požadovanou informaci a uložily podřízeným úřadům, aby se o výši platů s žadateli podělily. Kupříkladu Ústecký kraj nařídil podřízenému děčínskému magistrátu, aby se probral z nečinnosti. Děčínský magistrát se tedy probral... a odmítl sdělit výši platu svého tajemníka. Mluvčí magistrátu Markéta Lakomá to vysvětlila zvláštní úřední řečí: „Ano, uznáváme naši chybu, že jsme neposkytli úplně kompletní informace, nicméně postupovali jsme podle postupu informačního zákona.“ Volně přeloženo – ano, děláme chybu, že jsme informaci neposkytli, ale stejně vám ji neposkytneme.

Může se hodit

Hledáte dobře placenou práci? Vybírejte z aktuálních volných míst na jobDNES.cz.

Nenechte si žádnou žhavou nabídku utéct, nastavte si hlídacího psa.

Tentýž Ústecký kraj, který peskoval děčínský magistrát, sám odmítl poslechnout nadřízené ministerstvo vnitra, které mu nakázalo plat úředníků prozradit. Proč? Protože je prý jiného názoru než odvolací orgán. „My máme za to, že toto rozhodnutí není v pořádku s ústavním pořádkem,“ říká mluvčí krajského úřadu Lucie Dosedělová.

František Korbel, advokát, který kdysi ve funkci náměstka ministra spravedlnosti sám od sebe zveřejnil svůj plat, takovou argumentaci odmítá: „Jiný názor mít jistě může interně, ale toto je správní řízení a zde platí jednoduchý princip, že vyšší bere.“

Pro nemoc se nepracuje

Ani Zlínský kraj netuší, proč by měl nadřízené ministerstvo vnitra poslouchat. „Náš právní názor je, že tuto informaci neposkytneme, protože bychom poškodili zájmy našich vedoucích pracovníků, kteří se všichni do jednoho vyjádřili v tom smyslu, že nechtějí, aby zaměstnavatel, tedy krajský úřad, tyto informace poskytl,“ nechala se slyšet mluvčí Zlínského kraje Renata Škrobálková.

Oldřich Kužílek je tím pohoršen: „Je to vlastně úplně hrůzostrašná situace. A děje se přitom běžně. Zvláštní je, že ani ministerstvo vnitra, ani jiné ústavní orgány na to nereagují, tuto rebelii nikdo není ochoten nějak se do ní pustit a začít ji potlačovat.“

Postoj Středočeského úřadu zavání spíš trapností než rebelií. Když se žadatelé už jako redaktoři České televize ptali, proč jim úřad platy svých vedoucích nesdělil, mluvčí Nicole Mertinová to označila za nedopatření. „Bylo způsobené dlouhodobou nemocí odpovědné pracovnice, za což se vám omlouváme.“ Nemoc to musela být opravdu dlouhodobá, jelikož informaci požadovanou v srpnu krajský úřad poskytl až v prosinci – až po marném odvolání a zřejmě jen díky tomu, že reportéři vystoupili ze svého inkognita.

Na neposlušnost platí exekuce

Ministerstvo vnitra ví, že ho podřízené úřady neposlouchají. Proč si tedy poslušnost nezjedná? „My už nemůžeme krajský úřad popohánět ani mu nařizovat, aby ty informace poskytl, ale existuje možnost obrátit se na správní soud, jedině ten může potom nařídit poskytnutí informace,“ konstatoval mluvčí ministerstva. Když pak povinný subjekt nerespektuje ani rozhodnutí soudu, dá se toto rozhodnutí vymáhat exekučně. To se provede tak, že soudní exekutor obestaví městu účty, a informace najednou létají tryskem; vyprávět by o tom mohlo už několik obcí, z nichž nejznámější jsou Karlovy Vary.

Výsledky informačního pokusu nebyly nijak slavné. Jen jediná instituce prozradila platy úředníků dobrovolně, i když ne včas, a sice VZP. Ostatní využívali všech zákonných možností, aby informace utajili, a některé úřady i možností nezákonných. Přitom měly 15 let čas na to, aby se naučily se zákonem žít. „Je vidět zlepšení, ovšem kdykoli se nějaký žadatel trefí do něčeho, co je palčivé pro někoho v povinném subjektu, klidně se najednou setkáme s naprostou obstrukcí a je nutno o tu informaci tvrdě bojovat,“ shrnuje spoluautor zákona Oldřich Kužílek.

Zajímá vás, co a za kolik dělají dělají úředníci?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 6. března 2016. Anketa je uzavřena.

Ano
Ano 3118
Ne
Ne 377
, pro iDNES.cz