Odkud se bere toto násilí ve firmě, když se vrhá na svou přesně vybranou oběť, aby na ni svalila vinu?
To, že většina zaměstnanců prahne po stejných věcech (služební vůz, další povýšení, jmenování do komise, která rozhoduje o těch nejdůležitějších otázkách…), plodí řevnivost, která bobtná a kypí a vyostřuje se, až nakonec ohrožuje soudržnost celé skupiny. A střet, k němuž v tomto konkurenčním boji nakonec nutně dochází, může vyřešit jedině vyhození obětního beránka z kola ven...
Pro posílení týmového ducha zaměstnanců, vždyť o to přeci jde, navrhuji kacířskou myšlenku, která se mi neodbytně vtírá pokaždé, když se účastním nějaké nudné a příliš dlouhé schůze (tj. dost často): proč nesvalit vinu rovnou na generálního ředitele? Nevídáno, aby zaměstnanci unesli vlastního šéfa a uřízli mu hlavu, ale kdo by si před rokem 1789 uměl představit, že je možné setnout hlavu králi?
Dějiny Francie jsou krásné a osvícené, vzdejme jim tedy hold a uspořádejme si takový malý remake jejich nejhvězdnějších okamžiků! Stínejme hlavy! Obětovat prezidenta společnosti nám dovolí obnovit smlouvu, na níž firma stojí, nastolit nové vztahy mezi manažery a zaměstnanci, mezi vedením a zaměstnaneckou základnou, přehodnotit rozdělení práce, kanceláří, výplat atd.
Zorganizování takové Camel Trophy určené zaměstnancům, kteří trpí nedostatkem dobrodružných kolektivních zážitků, by koneckonců i pro firmu byl vynikající způsob, jak oprášit svoji zašlou slávu, neboť by konečně vyvrátilo onu smutnou pravdu o vykutálených šéfech, pro které je zaměstnanec něčím jako papírovým kapesníkem: „Po použití zahoďte!“
Redakčně kráceno
Knihu vydal Rybka Publishers
