Vzory smluv

podle životní situace

články podle právních odvětví

Všeobecný zákoník občanský platil na našem území od roku 1811 až do roku 1950

Všeobecný zákoník občanský platil na našem území od roku 1811 až do roku 1950 | foto: Vladan Rámiš, iDNES.cz

Přehled změn, které přináší rekodifikace soukromého práva

  • 1
V březnu letošního roku byly ve Sbírce zá­konů vyhlášeny tři nové základní předpi­sy soukromého práva – zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu sou­kromém. Byla tím dovršena reforma sou­kromého práva, která probíhala od roku 2000. Účinnosti by měly nové předpisy nabýt až 1. 1. 2014. V mezidobí budou provede­ny navazující legislativní změny, například v procesním či daňovém právu. V mezido­bí by se na aplikaci těchto předpisů měla připravit také praxe.

Svým rozsahem jde o zásadní změnu soukromého práva. Nový občanský záko­ník má 3080 ustanovení, ruší se jím 238 právních předpisů či jejich částí. Ruší se mimochodem i stávající zákon o rodině a obchodní zákoník. O zásadní změnu soukromého práva jde i po stránce obsa­hové, v některých oblastech více, v jiných méně. Co zásadního tedy nový občanský zákoník vlastně přináší?

Základní východiska

Ústředním pojmem nového občanského zákoníku se stává člověk a jeho svobo­da. Občanské právo se neomezuje pouze na regulaci majetkových vztahů, ale na prvním místě se reguluje postavení člo­věka a jeho vztahy osobní. Důraz je kladen na autonomii lidské vůle. Plně se tak dává průchod myšlence, že vše je dovoleno, co není zakázáno.

Občanský zákoník má být zákonem pro život, ustanovení občanského zákoníku jsou tak primárně tzv. dispozitivní (tedy je možné se od nich dohodou odchýlit). Kogentní (bez možnosti smluvní úpravy) jsou ta ustanovení zákona, kde je to stano­veno výslovně. Od ostatních se lze odchý­lit, ledaže jde o ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek, právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochra­nu osobnosti. Zásadně dispozitivní je tak i úprava věcných práv, vůči třetím osobám má však taková dohoda účinky pouze, jestliže tak stanoví zákon.

Dochází ke změně terminologie

S účinností nového zákoníku se změní i některé základní pojmy, s nimiž se dnes v právu pracovalo, ať už jde například o pojetí věci, právního úkonu či jeho ne­platnosti.

Nové pojetí "věci" v právním smyslu

Jde-li o pojetí věci, často se upozorňuje na opuštění současného jednotného poje­tí. Je otázkou, zda dnes nějaké jednotné pojetí existuje (občanský zákoník, čl. 11 Listiny základních práv a svobod, zvláštní předpisy o ochranných známkách, paten­tech). Nový občanský zákoník se širokým pojetím věci o zavedení jednotného pojetí snaží. Občanský zákoník vychází z toho, že věcí je vše, co není osobou a slou­ží potřebě lidí. Věci jsou hmotné (např. i elektřina jako ovladatelná přírodní síla) a nehmotné (např. majetková práva). Věci jsou movité (i pohledávky) a nemovité.

V případě nemovitostí bude na rozdíl od dnešního stavu platit zásada su­perficies solo cedit (tedy "povrch ustupuje půdě"). Nemovitostí tak budou v zásadě pouze pozemky. Stavby budou až na výjimky jejich součástí. Výjimkou jsou například podzemní stavby se samo­statným účelovým určením nebo inženýr­ské sítě. Nemovitostí jsou i věcná práva k nim a práva, o nichž to stanoví zákon. Přechodná ustanovení řeší dopad nové úpravy na stávající stav.

Nová právní úprava by tak měla zajistit důslednější ochranu jednotlivých majetko­vých hodnot, umožnit vznik věcných práv k nim (tam, kde je to přiměřené), zároveň odstranit některé problémy stávající úpra­vy (diskuse, které stavby jsou součástí po­zemku a které nikoliv, opomenutí staveb či pozemků při nakládání apod.).

Právní jednání

V novém občanském zákoníku se projev vůle, který v souladu s právem vyvolává právní následky, označuje jako právní jed­nání (na rozdíl od současného termínu právní úkon). Nejde jenom o změnu terminologic­kou, ale do značné míry i obsahovou. Zá­kon rozlišuje základní náležitosti nezbytné pro vznik právního jednání (k jednání bez těchto náležitostí se nepřihlíží) a náležitos­ti nezbytné pro platnost právního jednání.

Obecně se zde prosazuje na řadě míst již výše zmíněný respekt k vůli jedinců. Na jednání by mělo být pohlíženo spíše jako na platné než neplatné. Došlo proto ke zmírnění požadavků na formu. Někte­ré nedostatky lze zpětně odstranit, např. nedostatek určitosti a formy. Rozpor se zákonem je důvodem neplatnosti, jenom pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K absolutní neplatnosti však bude dochá­zet pouze v případech zjevného rozporu s dobrými mravy a zjevného rozporu se zákonem a veřejným pořádkem. Důvo­dem absolutní neplatnosti je i počáteční nemožnost plnění. V ostatních případech půjde o neplatnost relativní, tedy s mož­ností konvalince (tzv. následné zhojení neplatnosti právního úkonu, kdy původně neplatný právní úkon se stane platným) a potřebou dovolat se takové neplatnosti (tedy například i v pří­padě bezprávné výhružky).

Občanský zákoník dává určitý návod, jak postupovat v některých případech. U některých ujednání stanoví, že se k nim nepřihlíží (např. nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách), jinde stano­ví neplatnost (např. nepřiměřená ujednání v adhezních smlouvách).

Postavení osob

Základní myšlenky postavení osob se ne­mění. Dochází k omezení možnosti zbavit svéprávnosti fyzickou osobu (stanoví se různé podpůrné možnosti, např. zastou­pení členem domácnosti, omezení pou­ze na dobu určitou, nemožnost zbavení). Na druhou stranu jsou rozšířené možnos­ti přiznat svéprávnost i osobě nezletilé (emancipace). Ztěžují se podmínky pro prohlášení osoby za mrtvou a zavádí se institut nezvěstnosti. Nově se upravuje vliv změny pohlaví na status osoby.

Na rozdíl od stávající právní úpravy, nový občanský zákoník obsahuje podrobnou obecnou úpravu právnických osob. Upra­vuje i spolek, nadaci a ústav.

Rodinné právo

Rodinné právo je často spojeno s tradicí a kulturními zvyklostmi určité společnosti. Jeho právní úprava proto vykazuje větší stabilitu. Nejinak je tomu i v novém ob­čanském zákoníku. K zásadním změnám nedochází.

Z hlediska praxe stojí za zmínku přede­vším úprava manželského majetkového práva v rámci práva rodinného. Jde-li o zákonný režim, je jeho obsah v zásadě shodný s dnešní úpravou. Oproti té stáva­jící v případě výlučného majetku jednoho z manželů se stává součástí společného jmění pouze zisk (nájemné x zisk z proná­jmu). Manželům je dána větší volnost při úpravě režimu společného jmění manže­lů, např. možnost jeho vznik fakticky vyloučit (režim oddělených jmění).

Zákon důsledněji chrání rodinu. S ohle­dem na zájmy rodiny jsou stanoveny limi­ty nakládání s výlučným majetkem, např. v němž rodina bydlí. V některých přípa­dech je nezbytný souhlas manžela.

Na druhou stranu se posiluje i ochrana tře­tích osob. Předpokládá se vznik veřejného seznamu smluv o manželském majetko­vém režimu, k zápisu však bude dochá­zet pouze v případech sjednaných, jinak na žádost obou manželů. Řeší se mimo jiné uspokojení pohledávek třetích osob ze společného jmění manželů.

Absolutní majetková práva

Absolutní majetková práva zahrnují prá­va věcná a právo dědické. Z označení vyplývá jejich základních charakteristika – účinky vůči třetím osobám a majetkový charakter.

Věcná práva

Jde-li o práva věcná, i nový občanský zákoník stojí na zásadě jejich taxativního výčtu. Pouze zákon stanoví, která práva jsou věcná. Jejich výčet je však rozšířen, např. zákaz zcizení nebo zatížení věci, vedlejší ujednání při kupní smlouvě. Vedle toho nelze přehlédnout, že do veřejného seznamu se mají zapisovat i další práva, čímž se mohou rozšířit jejich účinky vůči třetím osobám (např. nájem, pacht, vzdání se práva na náhradu škody).

Z novinek, které určitě zaujmou, ale také vyvolají diskusi, nelze opomenout posíle­ní ochrany dobré víry při nabytí od neo­právněného, a to ať už jde o movité věci či nabytí věci zapsané ve veřejném sezna­mu. Vlastníkem se tak bude moci za ur­čitých okolností stát nabyvatel i v přípa­dě, kdy uzavírá smlouvu s osobou, která není oprávněna nakládat s předmětem koupě.

Praktický význam budou mít i nově for­mulované služebnosti inženýrských sítí, možnost mimořádného vydržení, úprava rozhrad či možnost určení hranic soudem. Možnosti stran se rozšiřují i v oblasti zá­stavního práva. Bude možné sjednat zá­kaz dalšího zastavení věci (tzv. negative pledge), ale i možnost svépomocného prodeje zastavené věci či budoucí zástav­ní právo. Řeší se režim uvolněného zá­stavního práva i možnost záměny zástav­ního práva. Součástí nového občanského zákoníku bude i úprava trustu (svěřenec­kého fondu).

Dědické právo

I v dědickém právu je patrné posílení významu vůle jedince, v tomto konkrét­ním případě zůstavitele. To se projevuje v nových možnostech pořízení pro případ smrti (dědická smlouva, odkaz, darová­ní pro případ smrti), v možnosti stano­vit podmínky a příkazy, snížení ochrany nepominutelných dědiců (snížení limitů, zachování platnosti závěti, zjednodušení vydědění) a také v institutu svěřenské ná­stupnictví. Zůstavitel tedy může stanovit dědice svých dědiců ohledně svého ma­jetku.

Mění se koncepce přechodu dluhů a obec­ně se posiluje ochrana věřitele. Pohledáv­ka se nepromlčí dříve než šest měsíců po skončení dědického řízení. Na dědice pře­cházejí veškeré dluhy zůstavitele. Přecho­du všech dluhů však může dědic zabránit pomocí institutu výhrady soupisu (dědic ale odpovídá za správnost).

Relativní majetková práva - právo smluv

Oblast závazkového práva prošla také určitou reformou. Zásadní změny se obje­vují zejména v oblasti deliktních závazků a úpravě bezdůvodného obohacení.

Smluvní závazky

Pokud jde o smluvní závazkové právo, nejde o nijak zásadní změny. Hlavní změ­nou je sjednocení úpravy občanského a obchodního zákoníku. Řada ustanovení v novém občanském zákoníku je přitom zjevně inspirována právě úpravou v ob­chodním zákoníku.

Režim kontraktace bude v zásadě pone­chán dohodě stran. Na rozdíl od stávají­cí právní úpravy se nebude vyžadovat absolutní shoda návrhu a přijetí. Pokud jde o obchodní podmínky, stanoví zákon podmínky, za nichž je lze jednostranně změnit s výhradou ukončení smluvního vztahu. Úpravou v Německu byla inspiro­vána možnost potvrzujících dopisů.

Posílení smluvní volnosti je vyváženo dů­razem na ochranu slabší strany. Dochází proto k výslovné úpravě lichvy, neúměrné­ho zkrácení, smluv uzavíraných adhezním způsobem, překvapivých ujednání v ob­chodních podmínkách apod. Ve vztazích mezi podnikateli se tato úprava často neu­platní nebo ji lze vyloučit. Ochrana spotře­bitele je pojata relativně úzce (spotřebitel jako fyzická osoba), stejně jako dnes však zahrnuje výčet ujednání, která se automa­ticky považují za nepřiměřená.

Na problémy stávající praxe se reagu­je například výslovnou úpravou globální cese, postoupení smlouvy nebo podrob­nější úpravou zajišťovacího převodu práva. Smluvní typy vycházejí ze stáva­jící právní úpravy, často jsou inspirované úpravou v obchodním zákoníku.

Delikty a bezdůvodné obohacení

Nová úprava náhrady škody opouští ně­které "osvědčené pravdy" stávající právní úpravy. Na prvním místě je nutné zmínit sjednocení úpravy majetkové a nemajet­kové škody (tzn. i finanční zadostiučinění u ochrany osobnosti). Na druhou stranu se rozlišuje mezi zákonnou odpovědnos­tí (odpovědnost jen za zavinění porušení) a smluvní odpovědností (objektivní od­povědnost, příčinná souvislost založena na předvídatelnosti). Nový občanský záko­ník bude umožňovat omezení povinnosti k náhradě újmy, výjimkou je újma na přiro­zených právech člověka, újma způsobená úmyslně nebo v hrubé nedbalosti a újma vůči slabší straně.

Zákon i nadále obsahuje prevenční po­vinnost. Ta je však omezena v zásadě na ochranu absolutních práv (svoboda, život, zdraví, vlastnictví). Zvláštní úpravou se řeší odpovědnost za nekonání, např. neposkytnutí pomoci.

Z novinek lze zmínit ještě připuštění alter­nativní příčinné souvislosti v určitém roz­sahu a změny při zjišťování výše škody (v zásadě účelné náklady na obnovení funkce věci, zrušení bodového hodnocení újmy na zdraví). Ze zvláštních případů ná­hrady škody stojí za zmínku omezení po­vinnosti k náhradě oproti stávající úpravě odpovědnosti za škodu způsobené okol­nostmi (nově vadou), které mají původ v povaze přístroje (§ 421a stávajícího ob­čanského zákoníku) nebo naopak rozší­ření v případě náhrady škody způsobené provozem zvlášť nebezpečným (stačí vý­znamné zvýšení nebezpečí vzniku újmy, srov. § 432 stávajícího občanského záko­níku).

Bezdůvodné obohacení

Nový občanský zákoník neobsahuje taxa­tivní výčet jednotlivých skutkových podstat bezdůvodného obohacení. Na druhou stranu si zákonodárce uvědomuje, že obohacení je běžnou součástí lidského ži­vota a rozšiřují se případy, kdy se o bezdů­vodné obohacení nejedná (např. jednání ve vlastním zájmu, které obohatí i jiné).

Dochází k výraznější ochraně dobré víry při nabývání bezdůvodného obohacení, např. bylo-li obohacení vnuceno a násled­ně zaniklo.

Závěr

Nový občanský zákoník zasáhne do života řady subjektů. Otevírá prostor pro úpravu soukromoprávních vztahů, které součas­né zákony neumožňovaly nebo neupravo­valy. V řadě jiných věcí přináší podrobnější pravidla a novou regulaci. Jde o rozsáhlý právní předpis, který část problémů stáva­jící praxe odstraňuje, stejně jako jiné práv­ní předpisy ale řadu jiných vyvolává.Změny, které nový občanský zákoník při­náší, nevedou k závěru, že po 1. lednu 2014 nelze vyjít na ulici bez jeho podrob­né znalosti. Přesto je nutné se na jeho účinnost připravit tak, aby na jedné straně mohl být využit potenciál této nové práv­ní úpravy a na druhé straně bylo možné zabránit negativním dopadům, které může mít na postavení osob a jejich zájmy.