Přehnaná horlivost v práci se vymstí

Přemíra práce, trvalý stres, ubíjející rutina a v neposlední řadě práce s lidmi. To vše zaměstnance duševně i tělesně vyčerpává. V momentě, kdy pro něho práce ztratila smysl, je zklamaný, zatrpklý, nebo dokonce nepřátelsky naladěný, nastal nejvyšší čas vyhledat odbornou pomoc.

Nad syndromem vyhoření (burnout syndrom) mohou mnozí mávnout rukou jako nad něčím, co se nedá změřit ani zvážit. Kdo však zažil svírající napětí před odchodem do práce, obavy z toho, jak zvládne další pracovní den, ví, o čem je řeč. Ochrnutí chuti do práce, nesoustředěnost, ale i nespavost a náchylnost k nemocem jsou jasnými příznaky takzvaného syndromu vyhoření.

Daň za přílišnou píli

"Nastoupila jsem do svého prvního zaměstnání s chutí něco dokázat, vydat ze sebe to nejlepší. Jenže má snaha zůstala bez povšimnutí, natož ocenění. Ať jsem se snažila více nebo vůbec, vyšlo to nastejno," říká učitelka Lenka Hrnčířová z Havířova. Její nápady na zpestření výuky byly brzy kolegům trnem v oku a po hektickém pracovním nasazení, které nedoplnila vhodným odpočinkem, mladá učitelka zjistila,

Člověk, který tráví život v práci, neustále si prodlužuje pracovní dobu, nepotřebuje volné víkendy, dovolenou...aneb jak se nestat workoholikem!

že se rychle vyčerpává. "Teď už vím, že není-li do ohně přikládáno, vyhasne. Přehnala jsem to se svými ideály a očekáváním, že mne v mých aktivitách někdo podpoří. Začala jsem být podrážděná, bojovala se střídavou skleslostí. Na psychologa jsem se obrátila, až když jsem si uvědomila, že začínám být zlá na děti a ironická ke svému okolí," líčí Lenka Hrnčířová.

Komu nejvíce hrozí syndrom vyhoření?

Příčin, které vedou ke vzniku syndromu vyhoření, je hned několik. Přemíra práce, dlouhodobý stres, šéf, který se svými podřízenými odmítá řešit pracovní problémy nebo je nikdy nepochválí, nezdravá atmosféra na pracovišti. "V současné době roste

Co byste měli vědět o syndromu vyhoření?

* Objevuje se často u lidí, kteří pracují s jinými lidmi. U horlivých pracovníků s vysokými nároky na sebe samé, kteří neumějí říci ne dalším úkolům ani požádat o pomoc druhé.
* Projevuje se tělesnou a duševní únavou, stavy úzkosti, bezmoci, nechutí k práci, neschopností mít radost ze života, úniky do fantazie.
* Jak se chránit před vyprahlostí? Změňte své názory a předsudky, které vás brzdí, svazují, umocňují ve vás pocit nejistoty a malé sebevědomí.
* Snižte své vysoké nároky, myslete pozitivně, naučte se říkat ne. Odpočívejte, dbejte na své zdraví, berte vážně signály svého těla.

Více na www.hest.cz/ruzne/BURNOUT.doc

počet pacientů se syndromem vyhoření, kteří si stěžují nejvíce na neurvalost zaměstnavatele. Souvisí to zřejmě i se snižováním stavů na pracovištích, které pak obchází strach, nejistota, obavy. Nejhorší pro zaměstnance je vidět, jakým způsobem bývají kolegové propuštěni - kolikrát je to velmi nedůstojnou formou," říká psychiatrička Tamara Tošnerová. Podle Luďka Pfeifera z poradenské společnosti M.C. Triton jsou k syndromu vyhoření náchylnější emotivní jedinci, kteří se po psychickém napětí špatně uvolňují. A také lidé se sklonem k workoholismu, perfekcionisté, pedanti, zaměstnanci kompenzující v práci osobní problémy. Patří mezi ně i takoví, kteří se do svého povolání vrhli s velkou horlivostí nebo k němu přistupují s příliš velkým optimismem. "Z hlediska profese syndrom vyhoření ohrožuje více lidi v pozicích závislých na mezilidské komunikaci, případně ty, kteří vykonávají monotónní, nemotivující práci pod úrovní jejich schopností a kvalifikace," podotýká Pfeifer. Nejčastěji jsou postiženy zdravotní sestry, ošetřovatelé, pracovníci na oddělení intenzivní péče, sociální pracovníci, učitelé, lékaři, psychoterapeuti, právníci a policisté. "A nejvíce ti, kteří přicházejí často do styku s lidmi v nouzi či v náročných životních situacích," doplňuje Tošnerová.

Zkuste znovu rozdělat oheň

"Síla se těžko nabírá v práci, kde je výkon motivován strachem, obavou," říká psycholog práce Vladimír Täubner. "Lidé se začnou chovat tak, aby neměli problémy, mají tendenci vyhnout se neúspěchu. Řada z nich to v sebeobraně v práci takzvaně zabalí a realizuje se doma, na zahrádce, svými zájmy nebo rodinou." Nejlepší cestou je prevence. Podle Pfeifera spočívá v posilování trojí životní energie: fyzické (správnou výživou, pohybem, odpočinkem), duševní (poznáváním, kulturním životem, pobytem v přírodě, bohatostí mezilidských vztahů) a duchovní (prohlubováním citových vazeb - láskou, přátelstvím, optimismem, radostí, orientací na budoucnost). "Pro překonání syndromu vyhoření je podstatné zjištění jeho příčin. To se většinou  neobejde bez výrazných změn v životních postojích a pracovních stereotypech," tvrdí Pfeifer. Pro zvládnutí takových změn je v 80 procentech případů smysluplná pomoc odborníka, psychologa práce či psychiatra zabývajícího se přímo syndromem vyhoření.