Za své překlady dostal několik cen, naposledy letos za překlad knihy Jonathan Strange a pan Norrell od Susanny Clarkové.
Dvě hodiny práce za peníze
"U mě se těžko dá rozlišit pracovní doba a zábava. Literatura je i můj koníček. Jen mám někdy pocit, že práce se rozpíná a zaplňuje všechen můj volný čas,“ říká Viktor Janiš. Většina lidí by jeho pracovní dobu nedokázala pochopit, ale jemu práce zároveň přináší značné estetické uspokojení. K počítači usedá již kolem desáté hodiny a končí často až ve tři hodiny ráno. Jak dodává, volná pracovní doba tak má zároveň výhody i nevýhody.
Když se řekne překladatel, většině lidí se vybaví slovník. "Těch mám asi 65,“ říká Janiš. Ale na poličce se na většinu z nich práší, protože dnes pracuje již výhradně na počítači a maximálně využívá elektronické verze slovníků. Do papírových se dívá pouze výjimečně, když jde o odborný termín, který zatím nemá v počítačové podobě.
Ovšem překlady samy tvoří jenom část práce. "Překladem moje práce teprve začíná. První verzi překladu je třeba zrevidovat a vypilovat. Potom zanáším redaktorovy zásahy, překlad čtu ještě ve stránkové korektuře a v DTP studiu si ohlídám zanesení korektur. Kromě toho ještě musím spoustu věcí ověřovat. Nejde jenom sedět u počítače a vyťukávat písmenka, ale musím text odevzdávat v co možná nejlepším tvaru,“ říká Janiš.
Přestože ho nejvíc proslavily literární překlady Isaaca Asimova, Louise de Bernißrese, Susanny Clarkové nebo Neila Gaimana, jak sám dodává, nevěnuje jim celou svou pracovní dobu. Jako vystudovaný politolog se nevyhýbá ani odborným textům, takže překládá například články z týdeníku Economist pro Respekt. "Asi dvě hodiny denně se věnuji tomu, co mě živí, abych se dalších deset hodin mohl věnovat tomu, co mě baví,“ komentuje překladatel. Tato praxe souvisí s finančními podmínkami, které jsou u odborných textů výrazně lepší.
Odborné texty vydělají na hypotéku
O odborných překladech se příliš nebaví, považuje to za "chlebovou“ činnost, kterou vydělává na hypotéku. Mnohem větší důraz klade na překlady literární. Tam dokáže dobře vysvětlovat, v čem spočívají záludnosti práce. "Ještě před patnácti lety musel třeba překladatel složitě vysvětlovat, co jsou to Dr. Martens boots. Jakmile autor použije značku namísto obecného termínu, musí zvážit, do jaké míry je známá, a případně ji nahradit něčím srozumitelným,“ komentuje překladatel. Souvisí to se zprostředkováním zážitku - aby měl český čtenář pocit jako čtenář původní anglické knihy.
Své práci obětoval mnohé, a jak sám dodává, bez podpory manželky by se taková práce nedala zvládnout. "Kdyby moje žena nebyla redaktorkou a neměla stejně volný pracovní den jako já, jen bych se s ní míjel. S největším nasazením totiž pracuji večer a v noci. Vyrušování v tuhle dobu nesu dost nelibě - pokud mě někdo vytrhne z koncentrace a já si myšlenku nepoznamenám, je beznadějně ztracena,“ říká překladatel.
Jako příklad uvádí sto stránek textu, o které přišel vinou počítačové firmy. "Přesně jsem věděl, že jsem v překladu vyřešil spoustu slovních hříček, ale jak, to už jsem si nedokázal vybavit,“ dodává Janiš.
Jak pracuje překladatel:
-
Pracovní den
Vstávám kolem deváté a běžně pracuji až do tří do rána. Mezitím třikrát venčím psa a minimálně dvě hodiny strávím nad českou a anglickou publicistikou. -
Dovolená
Posledních pět let žádná - vždycky bylo potřeba dohonit nějaký termín. -
Relaxace
Jednoznačně nad knihou. -
Další vzdělání
Průběžně. Skoro každý nový text si žádá rešerše.
