Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V Česku to nebude fungovat, odmítali ho. Přesto v podnikání uspěl

aktualizováno 
Přemysl Novák vystudoval rekreologii. Ve druhém ročníku odjel se spolužákem Michalem Greplem do USA, aby si vyzkoušeli, jak se tím dá uživit. V národním parku v Rocky Mountains v americkém Coloradu pracovali jako průvodce na horských kolech. „Byla to pro nás v té době práce snů,“ říká Přemysl.

V Coloradu se Přemysl Novák poprvé setkal se sportem, který se nazývá discgolf. | foto:  Dan Materna, MAFRA

V Americe si chtěl zlepšit angličtinu, poznat tamní kulturu, cestovat a samozřejmě i vydělat nějaké peníze. Studia si tak prodloužil z pěti na devět let. „Rodiče nebyli úplně nadšení, ale vždycky mi a sourozencům nechávali volnou ruku, ať si život řídíme sami,“ poznamenává Přemysl Novák. V té době vůbec netušil, že tato americká zkušenost změní jeho rodině i spolužákovi život a odstartuje jejich úspěšné podnikání. A to v oboru, který byl v Česku naprostou neznámou.

Přemysl Novák (1983)

  • Vystudoval Fakultu tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, obor rekreologie.
  • V roce 2005 se vydal pracovat jako průvodce na horských kolech do národního parku Rocky Mountains v Coloradu, kde se mimo jiné poprvé setkal s discgolfem.
  • Založil rodinnou firmu Hepa group a podniká se sourozenci Radomírem, Kryštofem, Terezou a spolužákem Michalem Greplem.
  • V České republice vybudovali již téměř čtyřicet discgolfových hřišť.

Řízením osudu ho v Coloradu pozval jeden americký manažer, aby si s ním šel zahrát discgolf. Kdybych odmítl, mohlo být všechno jinak. My se tehdy rozhodli na hřiště jít a strávili jsme tam tři hodiny,“ vzpomíná Přemysl na klíčový okamžik, jak se seznámil se sportem, který do té doby vůbec neznal. Zjistil, že ho discgolf baví a že ho může hrát prakticky každý, kdo se chce hýbat a udělat něco pro své zdraví. „Naše společnost západního typu má obrovské problémy s civilizačními onemocněními, vypěstujeme si je sami svým životním stylem. Běžná aktivita nám chybí, chce to pohyb.“

Po návratu z USA začal o tomto dosud neznámém sportu získávat bližší informace. „Dokonce jsem si spočítal, kolik by takové hřiště stálo. Tehdy mi to přišlo drahé,“ vzpomíná. Proto zkusil podnikat v jiném sportovním oboru. Spolu s kamarády ze studií vybudovali v České republice síť prázdninových školiček in-line bruslení pro děti. „Většina těchto školiček letos ukončila osmou sezonu,“ říká o svém prvním podnikatelském projektu.

Po čase však přišla nabídka, aby pro jeden slovenský hotel vymyslel zajímavou sportovní aktivitu. A z paměti se mu vynořil discgolf. „Sedl jsem si k internetu a začal zjišťovat, co se během těch několika let změnilo.“

Fotogalerie

A co jste zjistil?
Zjistil jsem, že mezi tím vnikla finská společnost, která dováží disgolfové disky do Evropy a že vyvinula koncept discgolfových hřišť, které dodává na klíč. To mě zaujalo, takže jsem napsal do Finska. Odpověděli mi obratem, podrobnosti jsme probrali po Skypu a slovenskému hotelu jsme předložili konkrétní nabídku. Hřiště jsme pro ně tehdy nepostavili. Naši nabídku v té době odmítli. Nicméně se mi celý koncept natolik zalíbil, že jsme se rozhodli jej u nás prosadit stůj co stůj. Kruh se uzavřel letos, kdy hřiště u tohoto hotelu nakonec vzniklo.

V Česku jste mezitím během pěti let vybudovali už skoro 40 hřišť. Co je na discgolfu tak přitažlivé, že mu přichází na chuť stále více lidí?
Je to hra úplně pro každého. Discgolf má tu výhodu, že všechny spojuje, hrát ho může každý bez ohledu na věk. To je na něm to přitažlivé. A není finančně náročný. Disk stojí 200, nejvýš 250 korun, ale na hřištích se dají disky většinou zadarmo půjčit. Přitom je to hra podobná golfu. Ve chvíli, kdy vás chytne, máte tendenci se neustále zlepšovat. Dnes existují i nejrůznější soutěže, dokonce i celosvětové.

Prosadit v Česku něco, co bylo pro veřejnost velkou neznámou, asi nebylo snadné, nebo snad ano?
Když jsme s budování hřišť začínali, discgolf tady znala jen malá skupina asi 50 nadšenců, kteří organizovali sedm turnajů za rok. Běžně ho nikdo nikdy neviděl a už vůbec nehrál. Říkali nám: „Jestli to funguje ve Finku, je nám úplně jedno. Tady to fungovat v životě nebude.“ Takových reakcí jsme zažili spoustu. Ale ukázalo se, že jsme šli správnou cestou.

Discgolf má tu výhodu, že se dá umístit do parku, na plochy, po kterých se dá běžně chodit a dělat i další aktivity. Stačí k tomu pěkný park o rozloze 15 až 20 tisíc metrů čtverečních a může vzniknout hřišťátko, kde si zahraje celá rodina.

Může se hodit

Chcete být úspěšní? Nastartujte svoji kariéru na jobDNES.cz. Vyberte si z aktuálních volných pracovních pozic.

Co člověk potřebuje k tomu, aby se trefil diskem do koše? Mít správné oko?
Na té nejvyšší úrovni je to určitě o psychice, o koncentraci, jak dokážete zvládnout vypjaté situace a koncentrovat se na to podstatné. Důležité přitom je moc nad tím nepřemýšlet. Když moc přemýšlíte jak hodit, najednou to nejde. U začátečníků je nejdůležitější to prostě zkusit. Už při první hře poznáte, zda vás to baví.

Do budování discgolfových hřišť jste zapojil celou rodinu – sestru, dva bratry, otce a občas pomůže i maminka. Jaké má rodinná firma výhody?
Především v tom, že se na ně můžu stoprocentně spolehnout. To je určitě velká výhoda. Vyrůstali jsme spolu, jsme čtyři sourozenci. A i když bychom se někdy možná zabili (smích), máme se pořád rádi, navzájem bychom se nepodrazili.

Má rodinná firma i nějaké nevýhody?
Určitě má (smích). Práci nemůžete tak jednoduše delegovat.

Předpokládám, že šéf jste každopádně vy.
Ano, ale úplně to tak nefunguje. Spíš je to taková vzájemná kooperace, než že bych direktivně nařizoval, co se bude dělat. Máme týdenní schůzky, na kterých si říkáme, co budeme řešit. Rozhodnutí jsou pak na mně, jsem jednatel společnosti, mám za ni zodpovědnost, ale jinak to není o direktivním řízení. To by nefungovalo, sourozenci musejí mít určitý prostor pro svou práci.

Jak se oba rodiče dívají na to, že jeden ze synů založil v necelých třiceti letech rodinnou firmu?
Oni tomu určitě fandí, ale není to tak, že bychom o tom vyloženě mluvili. Někdy se tak trochu tváří, že zase něco potřebujeme. V konečném důsledku nám však rodiče pomáhají rádi. Oba jsou stavaři a využíváme hlavně jejich odborné znalosti a vědomosti.

Vaší pravou rukou je Michal Grepl, s nímž jste odjel během studií na zkušenou do Ameriky. Není sice členem rodiny, ale doma prý říkáte, že jste ho adoptovali. Jste už tak trochu bráchové?
Myslím, že už ano. Známe se opravdu dlouho, už od gymnázia. Nejvíce nás ale sblížilo podnikání a studia na vysoké. Společně jsme prošli i několika vzdělávacími kurzy, měli jsme možnost poznat se dokonale. Michal je šikovný na obchodní dovednosti. Pochází z Kopřivnice, což je stejně jako Zlín město s podnikatelským duchem. Michal je neuvěřitelný obchodník, je výřečný, což mně chybí. Takže se doplňujeme.

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí.

Další příběhy čtěte zde.

Přizval jste ho do firmy hned na začátku, nebo vás až později napadlo, že budete stavět discgolfová hřiště společně?
Nenapadlo mě to hned, Michal v té době studoval v Kanadě. Pak se vrátil a přemýšlel, co bude dělat dál. Byli jsme pořád v kontaktu a rok po tom, co jsme začali hřiště stavět, se zapojil i on.

Přijal vaši nabídku hned, nebo si nechal čas na rozmyšlenou?
Kývnul hned.

Vybudovali jste již téměř 40 hřišť, už jste bohatá firma?
Neřekl bych, že jsme bohatá firma. Ty první roky nebyly vůbec na žádné velké vyskakování. Trvalo dlouho, než jsme si dovolili vyplatit mzdy.

Jak vysoké platy si nyní vyplácíte?
Jsou na úrovni průměrného výdělku.

Když se řeknou peníze, co pro vás znamenají?
Je to pro mě prostředek rozvoje. Je to prostředek to tomu, abych si plnil cíle v podnikání.

Discgolf už v České republice není neznámý sport, nemáte strach, že vám naroste konkurence?
Ona už vznikla, poměrně záhy, rok po nás.

Jak to vnímáte?
Je to realita, v Česku obzvlášť. Musíte se tomu přizpůsobit, jinak to nejde.

Máte nějaký vlastní recept jak přesvědčit kompetentní úředníky, aby se v městském parku nebo na školním hřišti dal hrát discgolf?
Vždy je důležité najít toho správného člověka, někdy to je metoda pokus omyl. Liší se to město od města, je to různé. Během čtyř let jsem s mým kolegou absolvoval stovky schůzek. Musíte vyrazit do terénu, přes telefon to vysvětlovat nejde, chce to přímý kontakt. Dnes se nám už ale občas stává, že se ozvou z určitého města, že se doslechli o hřišti, které mají jinde.

Na které hřiště jste obzvlášť pyšní?
Asi na to vůbec první, které je v Praze na Chodově. Na konci roku 2010 jsem si řekl, že pokud to má fungovat, musím to zkusit v hlavním městě. Takže jsem se rozhodl jet na týden do Prahy a ubytovat se tam u sestry. Jenže na cestě po D1 mi těsně před Prahou odešla na autě spojka. Zůstal jsem trčet přímo na dálnici. Čtyři domluvené schůzky jsem musel zrušit, zařídit si odtah a schůzky přeložit. Ale asi to tak mělo být, díky tomu jsem se potkal s člověkem, kterého nápad nadchnul a do půl roku vzniklo hřiště na Chodově. A pyšný jsem i na domácí hřiště v Novém Jičíně, kde jsem vyrůstal. Nebylo jednoduché ho tam prosadit.

Museli jste si na budování hřišť v České republice půjčit?
Měli jsme provozní úvěry od našich finských partnerů. Na úvěr jsme si museli pořídit i dvě firemní auta, bez kterých to nejde. Všechny úvěry splácíme.

Jaké jsou vaše další plány? Kolik hřišť byste chtěli v České republice vybudovat?
Nedávno jsem byl na veletrhu v Kolíně nad Rýnem, kde jsme měli konferenci s Finy a ostatními zástupci tohoto podnikání z celé Evropy. Finsko má už skoro 500 discgolfových hřišť, přitom má přes pět milionů obyvatel. Obliba discgolfu se šíří, lidé mu přicházejí na chuť u nás i v dalších evropských zemích. Když jsme se bavili, dozvěděli jsme se, že ve Finsku tvoří realizace hřišť například 10 procent obratu a 90 procent připadá na prodej disků. U nás je to stále půl na půl. To znamená, že máme stále rezervy.

Autor:


Hlavní zprávy

Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy
Vedoucí ekonomického oddělení

Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy
Hl. m. Praha, Středočeský kraj

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.