V Česku je v porovnání se západní Evropou málo zkrácených úvazků, které matkám a otcům malých dětí umožňují rozdělit čas mezi práci a rodinu. Málokdo ví, že podle zákona je zaměstnavatel přímo povinen vyhovět jejich žádosti o kratší pracovní dobu nebo jinou úpravu pracovního týdne.
Týká se to zaměstnankyň či zaměstnanců, kteří se starají o dítě mladší 15 let, těhotných pracovnic a konečně i těch, kteří sami dlouhodobě pečují třeba o starého či postiženého člověka.
Proč je krátkých úvazků tak málo?
Nedá se říci, že by firmy nedodržovaly zákoník práce. Ten totiž obsahuje jednu pojistku. Zaměstnavatel nemusí pracovníkovi vyhovět, pokud mu v tom brání „vážné provozní důvody“. Přestože jsou tím zřejmě myšleny mimořádné situace, zaměstnavatelé si většinou obhájí, že při systému osmihodinového střídání směn není možné pracovat kratší dobu. Jinde je však zákon v ochraně pracujících rodičů nekompromisní.
Na kojení hodina denně
Vrátí-li se zaměstnankyně do práce v době, kdy svoje dítě ještě kojí, má právo na speciální „přestávku ke kojení“. Měla by ji dostat vedle obvyklých přestávek navíc. Jestliže matka pracuje na plný úvazek, má každý den nárok na dvě půlhodinové přestávky ke kojení, a to až do prvních narozenin dítěte. Ještě další tři měsíce je pak omluvena na jednu půlhodinu denně.
Pracuje-li na kratší úvazek, ale aspoň poloviční, dostane do konce jednoho roku dítěte jen jednu přestávku za den. Přestávky jsou placené a počítají se do pracovní doby, takže se kvůli nim směna neprodlužuje. Zajímavé je, že platí na každé dítě. Matka dvojčat tak může v práci kojit dvojnásobnou dobu.
Rodič nemusí na služební cesty
Muže či ženu, kteří vychovávají dítě mladší 8 let, nemůže šéf posílat na služební cestu, pokud nedostane jejich souhlas. U samoživitelů to platí až do 15 let věku potomka. A omezení se vztahuje i na těhotné ženy. Firma by neměla uvažovat ani o jejich případném přeložení na jinou pobočku. O to by museli zaměstnanci sami požádat.
Úplný zákaz přesčasů
Zákon výslovně zakazuje zaměstnávat přesčas rodiče pečujícího o dítě mladší jednoho roku. Opět to platí také pro těhotné zaměstnankyně. I běžný rozvrh práce musí firma plánovat s ohledem na zaměstnance pečující o děti. Pokud je zaměstnankyně těhotná, kojí nebo porodila před méně než 9 měsíci, nemusí pracovat v noci, pokud nechce. Jestliže požádá o převedení na práci ve dne, firma jí musí vyhovět.
Práce, která není pro matky
Ministerstvo zdravotnictví vydalo vyhlášku, v níž velmi podrobně stanoví, jakou práci nesmějí vůbec vykonávat těhotné ženy a ženy, které kojí nebo porodily před méně než devíti měsíci. Normy vypadají na první pohled úsměvně. Zmíněné zaměstnankyně nesmějí pracovat třeba v prostředí, kde je tlak vzduchu oproti okolí vyšší o více než 20 kilopascalů nebo kde je o 20 procent nižší koncentrace kyslíku.
Matky nesmějí konat práci, kde se používá síla, přepravuje těžký náklad, ale ani činnosti, při nichž by musely nepřetržitě stát či sedět bez možnosti změnit polohu. V zimě je aktuální omezení, že práce v méně než 4 stupních nesmí být delší než 4 hodiny. Pokud je větší mráz než pět pod nulou, nesmí práce trvat déle než hodinu.
Zákoník práce doplňuje pravidlo, že tyto zaměstnankyně nesmějí konat práci, pro kterou jsou nezpůsobilé podle posudku lékaře.
Pokud žena otěhotní v době, kdy některou ze zakázaných prací už vykonává, musí ji zaměstnavatel dočasně převést na jinou práci, která je pro ni vhodná. Jestliže by se jí tím snížil výdělek, musí jí každý měsíc doplácet rozdíl.
Rodiče malých dětí
Zákon zakazuje přesčasy, nařizování služebních cest či přeložení. Mnoha omezeními chrání těhotné a kojící ženy.
