Při práci nekoukám na hodiny

Tři roky dělá Jiří Švaříček ředitele Spa hotelu Imperial v Karlových Varech. Vztah k téhle práci má zřejmě v genech. Rodina jeho dědečka za první republiky vlastnila hotel, ale po komunistickém puči v únoru 1948 byl rád, když mohl dělat vrchního.

 „Já jsem o vlastní restauraci, natož o hotelu nikdy nepřemýšlel. Vydělával jsem si slušné peníze a nechtěl jsem podstupovat rizika podnikání,“ přiznává čtyřicetiletý ředitel, otec téměř šestnáctileté dcery.

Nejlépe mi bylo na place
Pochází z Mariánských Lázní. Už během praxe na střední hotelové škole si vyzkoušel práci v hotelu. „Prošel jsem kuchyní i recepcí, ale nejvíc mě to bavilo na place, mezi lidmi,“ říká.

Po maturitě nastoupil jako číšník do mariánskolázeňského hotelu Esplanade, kde před lety dělával právě jeho dědeček. „Flamboval jsem palačinky, za den vykostil třeba deset pstruhů a umíchal šest tatarských bifteků – to bylo normální. Standard byl velmi vysoký, nosili jsme smoking.“

Nikdy ho nelákala práce v klasické české hospodě, ale když ho cesta přivedla do Aschau v Rakousku, ochutnal i práci v tuctovém hostinci, byť hotelovém. „Bylo mi čtyřiadvacet, chtěl jsem poznat, jak to chodí v cizině, a vydělat si peníze. V tříhvězdičkovém hotelu byly nároky jen na rychlost a vytrvalost. V Tyrolsku se říká, že na place se musí běhat. Nebylo nic zvláštního, že jsem se sám postaral o obsloužení celého zájezdového autobusu.“

PODNIKÁNÍ:  jak vypadá cesta k úspěšnému podnikání v hotelnictví?

Na žádný manažerský post v té době nepomýšlel. Jenže hotel měnil vlastníka a nová majitelka se nevyznala v obsluze restaurace. „Chtěl jsem odejít, ale přesvědčila mě, abych to celé vedl: restauraci, bar, kuchyni i sklad,“ vzpomíná Jiří Švaříček.

Ve třiceti letech dostal nabídku z mariánskolázeňského hotelu Palace, aby dělal takzvaného F&B manažera, tedy šéfa přes všechny stravovací úseky. Po dvou letech postoupil na post zástupce ředitele. Po získání bakalářského titulu na Ekonomické fakultě v Plzni přešel do karlovarského Spa hotelu Imperial, kde se stal Sales manažerem, který má na starosti prodej. Po roce pak vystřídal tehdejšího ředitele.

Dnes za ním stojí velký kus práce. Budova prošla v posledních letech zásadními změnami. „Nyní má i balneo úroveň odpovídající kategorii čtyř hvězdiček a ještě více zvyšuje atraktivitu našich služeb,“ spokojeně konstatoval Jiří Švaříček 14. února, v den znovuotevření. Hotelem projde ročně asi 11 tisíc klientů, převážně zahraničních, o které se starají dvě stovky zaměstnanců.

Nad otázkou, zda poznal nějaký manažerský vzor, kroutí Jiří Švaříček hlavou: „Moc šéfů jsem v životě neměl a z těch, co mě vedli, nebyl žádný dominantní. Mrzí mě to.“ Čemu vděčí za své postavení? „Nejsem líný, když se pracuje, nekoukám na hodiny. A dá se se mnou mluvit.“ Má pověst spravedlivého ředitele, který s podřízenými mluví, přesvědčuje je, ale není s nimi kamarád. Nemá rád slovo vyhazov. „Ihned se loučíme s lidmi po jejich nečestném jednání nebo při zjištění alkoholu na pracovišti – v tom jsem nekompromisní. Při ostatních přestupcích se dává ještě jedna šance.“

Jiří Švaříček
Narozen: 20. 11. 1966 v Mariánských Lázních
Vzdělání: Bakalář na ekonomické fakultě
Cesta vzhůru: Po maturitě na střední hotelové škole pracoval jako číšník. V roce 1993 se stal vedoucím restaurace hotelu Seewirt v rakouském Aschau. Později byl manažerem stravování a zástupcem ředitele v hotelu Palace v Mariánských Lázních, V roce 2003 přešel do karlovarského Spa hotelu Imperial, kde je od roku 2004 ředitelem.