Sportovní značka Puma se v sedmdesátých a osmdesátých letech chlubila...

Sportovní značka Puma se v sedmdesátých a osmdesátých letech chlubila největšími fotbalovými hvězdami. | foto: Puma, koláž iDNES.cz

Za zrodem značek Puma a Adidas byly hádky a rozkol dvou bratrů

  • 48
Puma a Adidas - dvě sportovní značky, jejichž oblečení mají mnozí ve svém šatníku. Na začátku to byla jen jedna firma. Patřila dvěma bratrům, šikovným obchodníkům, měli však jiné politické názory a možná se dostali i do milostného trojúhelníku. A tak se rozhádali a dnes se zákazníci oblékají u dvou značek.

"Na pravý důvod už se přijde asi jen stěží, ale obrovskou roli určitě hrála nacistická ideologie a náhled na politickou situaci. Je pravda, že se mluví i o možném milostném spletenci bratrů a jejich manželek," říká marketingová manažerka společnosti Puma Lucie Slavíková.

Psala se dvacátá léta minulého století, když bratři Adolf a Rudolf Dasslerové z bavorského města Herzogenaurach nedaleko Norimberku začali v matčině prádelně šít sportovní boty. Adi byl sportovní nadšenec, který trávil hodiny vymýšlením designu, Rudi zase dobrý obchodník.

Boty proslavil sprinter Jesse Owens

Jejich firma Gebrüder Dassler Schuhfabrik s ručně šitou obuví prosperovala. I když začátky po první světové válce nebyly nejlehčí: často vypadával proud, a tak prý jeden z bratrů vždy musel šlapat na provizorním kole, které roztáčelo malou elektrárnu, aby práci dodělali.

Zlomový byl rok 1936, kdy se v Berlíně konaly letní olympijské hry. Adi se tam vydal s kufrem plným svých bot a přesvědčil afroamerického sprintera Jesse Owense, který zde získal čtyři zlaté medaile, aby běžel v jejich botách. Ty se tak proslavily po celém světě a už před druhou světovou válkou Dasslerovi prodávali 200 tisíc párů bot ročně.

Ale to už Hitler klepal na dveře. Oba bratři vstoupili v roce 1933 do nacistické strany. "Žádná německá firma nemohla v té době pokračovat ve výrobě, pokud neměla aspoň nějaké kontakty s nacisty," uvedla pro americký časopis Newsweek Barbara Smit, která o bratrech napsala knihu Tenisková válka.

Z továrny na boty se na čas dokonce stala fabrika s výrobou protitankových střel. Rudolf byl po válce zatčen Spojenci. Nakonec se ale Käthy, manželce Adolfa, podařilo americké vojsko přesvědčit, že jediné, co kdy rodinu zajímalo, byla výroba kvalitních sportovních bot. A tak se stali výhradními dodavateli bot americké armády.

Jenže ani velká zakázka nedokázala sblížit oba bratry, kteří se během války rozhádali. Spekuluje se o nejrůznějších důvodech: prý se během války neshodli na politice, prý spolu manželky špatně vycházely, říká se dokonce, že se Rudolf zapletl s bratrovou manželkou Käthe.

Definitivním rozkolem vznikla Puma a Adidas

Bratři se definitivně rozešli v roce 1947: Rudi se přestěhoval za řeku Aurach a založil firmu Ruda, která v roce 1948 změnila svůj název na Puma. Adi také využil svého jména: Adi + Dassler se rovná Adidas.

Značky Puma a Adidas se pustily do lítého souboje o zákazníka. Například v roce 1954 se Rudolf před mistrovstvím světa pohádal s šéfem německého fotbalového klubu. A tak fotbalový tým obratem obul Adolf adidaskami. Byl to velký úspěch. Poté, co západní Německo vyhrálo nad Maďarskem, bylo adidasky i jejich šéfa vidět všude, zájem byl po celém světě.

"Za konkurenci se považujeme dodnes. Obě firmy se zaměřují jak na sportovní, tak na streetovou módu. Každý si to děláme trochu po svém a obě společnosti sází na unikátnost svých produktů, technologií nebo marketingových nástrojů," dodává Lucie Slavíková.

Rozdělené město ohnutých krků soupeří dodnes

Rozdělené bylo dlouho i samotné bavorské městečko Herzogenaurach, kde firmy sídlí dodnes. "Jako by ho přepůlila berlínská zeď," říká místní novinář Rolf-Herbert Peters. Herzogenaurachu se dokonce přezdívalo "město ohnutých krků". To od toho, jak se lidé dívali na boty, aby zkontrolovali, do kterého tábora kdo patří. Dokonce i dva místní fotbalové kluby si obouvaly konkurenční boty - jeden adidasky, druhý pumy.

Rivalita ve městě tak trochu trvá dodnes. I proto se tu každý rok koná přátelské charitativní fotbalové utkání Peace One Day (Jeden den míru). "Ale je to vlastně zase jen určitá forma soupeření," usmívá se Slavíková.

Bratři sice byli pochováni na společném hřbitově, ale daleko od sebe. Říká se, že se po rozchodu potkali jen jednou. V roce 1974, na sklonku života na tajném místě. Nesměli o tom vědět manželky ani jejich dělníci.