Německo: Dceru v práci kojila denně
Každý den, dokud dcerce nebylo 13 měsíců, vozil Markus Kreuzer jednou za den své ženě Kláře do práce malou Emu, aby ji nakojila. Češka z Plzně, která žije v německém Regensburgu, se do práce vrátila už osm týdnů po porodu. Spěchala, protože jí 14 dnů před narozením dcery končila smlouva na dobu určitou a zaměstnavatel - studijní oddělení regensburské univerzity - jí slíbil prodloužení o devět měsíců. Později jí nabídli smlouvu na neurčito. "Kdybych nenastoupila hned, přišla bych o práci - a situace v Německu není růžová," říká Klára Kreuzerová. Využila tak pouze mateřskou, která je tu šest týdnů před porodem a osm po něm.
Klára Kreuzerová s dcerou v Německu.
Na mateřskou s ní nastoupil i její manžel, který pak doma s holčičkou zůstal. Ve firmě byl prvním mužem, který o to požádal. Na rodičovské může být až do tří let věku dítěte, což asi udělá, ale příspěvek od státu (67 procent z čistého platu) dostával jen 12 měsíců. Tuto podporu využívá většina matek, zůstávají doma rok, ale i déle, pokud to finanční situace dovolí.
V Německu je ale málo jeslí a jsou dost drahé (350 až 400 eur za měsíc, pokud tam dítě tráví pouze půl dne). "Pracovat na poloviční úvazek a dát dítě do jeslí se nevyplatí. Spousta lidí však zkrácené úvazky využívá, když dá děti do školky, do školy," říká Klára.
Školka je levnější, stojí od 80 do 120 eur měsíčně, k tomu je nutné připočítat 60 eur na jídlo. Školek je dost, ale ne vždy se rodičům podaří umístit dítě blízko bydliště. Když pak nastoupí do školy, vzniká další problém: družina je jen málokde a míst je málo. "Proto by pak manžel rád pracoval na poloviční úvazek,“ dodává Klára.
Slovensko: Nastoupila po roce a půl, nechtěla ztratit kontakt
Barbora Jánošová dlouho pracovala jako slovenská reportérka televize Nova. Práce ji strašně bavila, i když noční přejezdy přes celé Slovensko nebyly výjimkou.
Barbora Jánošová s dcerou na Slovensku.
Když se jí před dvěma lety narodila dcera Laura, zpět do zaměstnání hned nespěchala. Ale dlouho to doma nevydržela, po roce a půl nastoupila na plný úvazek do slovenské televize JOJ. "Nechtěla jsem ztratit kontakt s prací, člověk rychle přijde o zručnost. Musela jsem si například znovu zopakovat, jak stříhat příspěvky," říká Barbora. "A také jsem začala mít dojem, že se okruh mých komunikačních témat zúžil," dodává pobaveně.
Malou dceru jí hlídala babička nebo manžel. "Věděla jsem, že se na mámu mohu maximálně spolehnout, mohla jsem se plně soustředit na práci, neměla jsem žádné výčitky svědomí," říká. Nebyla však v práci každý den, měla ještě spoustu nevybrané dovolené, kterou si průběžně čerpala. Teď už je zase doma: před Vánocemi se jí narodila druhá holčička, Tamara.
Mateřská dovolená trvá na Slovensku 34 týdnů a vyplácí se 60 procent platu. Spousta maminek ale využívá i rodičovské dovolené, na které mohou zůstat do tří let věku dítěte. "Mám ovšem spoustu kamarádek, které do práce spěchaly, protože mají na krku hypotéku nebo dělají zajímavou práci, o niž nechtějí přijít," říká Barbora.
O děti se pak většinou starají babičky nebo chůvy, které často suplují i mateřskou školku. Těch je totiž v Bratislavě málo. A jesle je nutné si objednat i několik měsíců dopředu.
Francie: Doma byla pár měsíců, ale do práce se jí nechtělo
Pochází z Králové u Uničova, už několik let však žije ve Francii. Jitka Daligaud se sem vdala, je matkou dvou chlapců. Než odešla na mateřskou, pracovala pro firmu Lactalis jako obchodní manažerka exportu. Do práce se vracela brzy. Využila mateřské, která je v zemi galského kohouta šest týdnů před porodem a deset po porodu.
Jitka Daligaud se syny ve Francii.
"Do práce se mi nechtělo. Prodlužovala jsem si to, jak jen to šlo. Měla jsem celkem dost dovolené, využila jsem také neschopenku, lékařka mi ji napsala dvakrát na čtrnáct dnů na kojení,“ říká mladá žena, která dnes bydlí v Aix en Provence.
K dětem si sehnala chůvu, protože získat jesle je velmi obtížné. "Přidělují se podle výše platu rodičů, je tu ovšem spousta ,nounous‘ na hlídání," vysvětluje Jitka. Valné to ve Francii není ani s polovičními úvazky. Spíše se vám jej podaří získat ve státní sféře než v soukromém sektoru. Lepší je to se školkami. Těch je ve Francii dost, jsou zdarma, platí se pouze obědy, což bývá 80 eur na měsíc za jedno dítě.
Tři roky na rodičovské dovolené zůstává ve Francii málokdo, většinou ji matky zvolí až při třetím dítěti. "I když na jihu Francie, kde žiji, matky rodičovské dovolené docela využívají," doplňuje Jitka.
USA: Za jesle v Kalifornii platí 2 450 dolarů měsíčně
První syn nastoupil do jeslí, když mu bylo sedm měsíců, druhý ve třech měsících. V Kalifornii v USA, kde žije Martina Hsu, původem Slovenka, je to tak normální. Ženy se bojí, že přijdou o práci.
"A to je ještě Kalifornie považovaná za americký stát s nejlepšími právy, co se týká mateřské," říká. Garantuje šest týdnů mateřské se stoprocentním platem. Martinina firma jí jako zaměstnanecký bonus nabídla dalších šest týdnů volna.
Martina Hsu s dětmi v USA.
Martina pracuje jako manažerka provozu v marketingové firmě a do práce se vracela hlavně kvůli dobrému místu. "Propouštění je tady na denním pořádku, kdybych se nevrátila hned po druhé mateřské, o práci bych přišla," vysvětluje.
Na první mateřské zůstala sedm měsíců, čtyři měsíce čerpala neplacené volno. Nevracela se pak v rámci firmy na stejné místo, ale nabídli jí podobné. Po narození druhého syna do práce nastoupila mnohem dříve. "Byla jsem strašně zničená," vzpomíná na dobu, kdy začala tříměsíčního Marcela dávat do jeslí. Byl malinký, nechtěl jíst, půl roku se v noci budil každé dvě hodiny. Snažila se ho kojit šest měsíců, což znamenalo, že v práci chodila každé tři hodiny odstříkávat mléko. "Všechno byl jeden velký chaos," říká.
Po uplynutí mateřské děti nastupují do jeslí, těch je zde sice dostatek, ale jsou strašně drahé: od 1 200 do 1 600 dolarů měsíčně za jedno dítě. "Máme dva syny - ročního a tříletého, jen za školku měsíčně zaplatím 2 450 dolarů. Kdyby jednoho z nás propustili, museli bychom to přehodnotit," dodává Martina. Útěchou jí zůstává, že se dětem v jeslích líbí a chodí tam rády.
Martina uznává, že kalifornská mateřská je opravdu krátká. Bojí se ale, že tři roky doma, tak jak to je obvyklé v Česku či na Slovensku, by jí zase přišly dlouhé. "Ale nikdy jsem to nevyzkoušela," směje se.
Velká Británie: Návrat do práce se jí nevyplatí
Lucie Tobyšková žije už jedenáct let v Londýně, má anglického přítele a je matkou devítiměsíčního Arthura. Před odchodem na mateřskou dovolenou pracovala dva a půl roku ve státní správě jako sociální pracovnice v nemocnici pro londýnský městský obvod The Royal Borough of Kensington and Chelsea. Tam se také bude v březnu vracet. Na mateřskou nastoupila měsíc před porodem, do práce se vrátí, až bude synovi rok.
Lucie Tobyšková se synem ve Velké Británii.
"Kdyby to šlo, zůstala bych déle," říká 33letá matka. Zaměstnavatel jí nabídl možnost práce na poloviční úvazek - tři dny v týdnu. Podobně pracuje i několik dalších kolegyň v jejím oddělení. "Práce mě moc baví, mám velmi pěkný vztah s manažerkou i ostatními, těším se na kontakt s dospělými a chci také pokračovat ve své kariéře," říká Lucie. Přiznává však, že z finančního hlediska se jí návrat do práce příliš nevyplácí.
Chlapečka jí bude tři dny v týdnu hlídat paní, které se v Británii říká "childmender". Shodou okolností pochází z Prahy. Ta má oprávnění hlídat až šest dětí, rodiče je vodí k ní domů. "Účtuje si od pěti do sedmi liber za hodinu," dodává Lucie. Školka by ji však přišla ještě dráž: 65 liber na den. Londýn je totiž město s nejdražšími školkami na světě, jak nedávno napsal britský list Guardian. Pokud by si najala "nanny", paní na hlídání, která by chodila k ní domů a Arthurovi by se věnovala individuálně, musela by si připlatit: obvyklá cena je asi 10 liber za hodinu.
Lucie se do práce těší, ale je to pro ni také nutnost. "Sociální pracovníci se musí pořád doškolovat. Kdybych se do práce nevrátila, ztratila bych registraci, která se vydává na tři roky," dodává mladá maminka.
